Co může a nemůže prezident? Jak je to se zahraniční politikou hlavy státu

Může prezident dělat samostatnou zahraniční politiku?
Prezident České republiky má podle článku 62 Ústavy ČR několik výlučných pravomocí, o nichž pojednával především první a čtvrtý díl tohoto seriálu. Nejtypičtější kompetencí, která nevyžaduje kontrasignaci předsedy vlády, je udělování milostí a jmenování členů Bankovní rady a guvernéra ČNB. Obecně ovšem platí, že prezident je součástí exekutivy a za většinu jeho aktů je zodpovědná vláda jako vrcholný orgán moci výkonné. To se týká také zahraniční politiky

Může prezident jezdit, kam chce?
Prezident zastupuje stát navenek, ale vždy záleží na výkladu tohoto ustanovení. Je například zvykem, že hlava českého státu hovoří na zahajovacích zasedáních Valného shromáždění OSN v New Yorku. Po Zemanově upoutání na invalidní vozík tuto řeč přednášel ministr zahraničí. Miloš Zeman se také pravidelně účastnil summitů NATO. Příští se bude konat v červnu a Petr Pavel v rozhovoru pro Deník potvrdil, že pokud by byl zvolen, bude na něm ČR zastupovat. Hlava státu ovšem nemůže pracovně vyjíždět, kam se jí zamane. „Zahraniční návštěvy prezidenta republiky, předsedy vlády a ministra zahraničních věcí (vrcholné návštěvy) se realizují na základě usnesení přijatého vládou, přičemž příslušné usnesení vlády obsahuje mj. termín konání vrcholné návštěvy, počet členů oficiální delegace,  počet členů doprovodu atd.,“ uvádí se na webové stránce ministerstva zahraničí.

Co může a nemůže prezident? Jak je to se zákony či rozpuštěním sněmovny

Může prezident v zahraničí říkat, co chce?
Prezidentovy projevy ani obsah jeho bilaterálních jednání nepodléhají vládnímu „dozoru“. Jak známo, Miloš Zeman kupříkladu k rozhovoru s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v roce 2015 nepřizval tehdejšího velvyslance ČR Vladimíra Remka, zato byli přítomni kancléř Vratislav Mynář a poradce Martin Nejedlý. Zápis z jednání neexistuje. Když Zeman opouštěl prezidentskou pracovnu v Kremlu, Putinovi řekl, že by se novináři měli likvidovat. V říjnu 2017 zase během vystoupení před Parlamentním shromážděním Rady Evropy Zeman jednoznačně odmítl funkčnost protiruských sankcí a dodal, že anexe Krymu je „fait accompli", tedy hotová záležitost. Podle jeho tehdejších slov by snaha vrátit Krym Ukrajině vedla k evropské válce.

Může prezident ovlivnit zahraniční politiku personálně?
Ano, může. Všichni prezidenti ČR se detailně zabývali obsazením postu šéfa diplomacie. V československém období Václava Havla to byl jaksi automaticky jeho přítel z disentu Jiří Dienstbier. Naopak velký problém měl s instalací Jana Kavana, jehož navrhl premiér Zeman. Slabost Babišovy menšinové vlády pocítil Miroslav Poche z ČSSD, jehož prezident Zeman odmítl ministrem zahraničí jmenovat. Naopak síla 108 hlasů ve sněmovně vedla k tomu, že Zeman přes prvotní nesouhlas nakonec vyšel vstříc návrhu premiéra Petra Fialy a souhlasil, aby se Pirát Jan Lipavský stal šéfem Černínského paláce. Prezidentovo angažmá vyžaduje schvalování ambasadorů, kteří zastupují hlavu státu v zahraničí. V porevolučním období se například ve Washingtonu vystřídaly výrazné osobnosti: Rita Klímová, Alexandr Vondra, Martin Palouš, Michael Žantovský, Petr Kolář nebo Hynek Kmoníček. Nebylo výjimkou, že prezidenti si na ambasády prosadili blízké spolupracovníky či politické nominanty bez diplomatických zkušeností. Na Slovensko Miloš Zeman vyslal Livii Klausovou nebo bývalého policejního šéfa Tomáš Tuhého. Ve Francii pak Petra Druláka předčasně vystřídal Michal Fleischmann. Tuto pozici zastával i prezidentský kandidát Pavel Fischer. Pro českou hlavu státu je zásadní obsazení ambasády v Tel Avivu. Tam reprezentovali ČR například Jiří Schneider, Tomáš Pojar, Michael Žantovský nebo nyní Martin Stropnický.

Co může a nemůže prezident? Jak je to s propouštěním vězňů a jmenováním soudců

Mohou vést kroky hlavy státu k jejímu odvolání?
Ústava ČR v článku 65 říká, že Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Velezradou se rozumí jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.

Naopak důvodem k přechodnému převedení pravomocí na ostatní ústavní činitele může být skutečnost, že „prezident nemůže svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát“ (čl. 66). V posledním volebním období měli někteří senátoři v čele s předsedou zahraničního výboru Pavlem Fischerem za to, že Miloš Zeman k takovému postupu zavdal příčinu. „Když jsme v Senátu zkoumali pozadí teroristického útoku ve Vrběticích, zjistili jsme, že prezident jednal v rozporu se zájmy České republiky, přestože jí přísahal věrnost. Buď to byl úmysl, což by byla velezrada, nebo mu vůbec nedocházelo, v jak vážné situaci země je, a že jeho povinností bylo konat v souladu s vládou a loajálně vůči České republice. My jsme se rozhodli pro druhou variantu, neboť jsme se shodli na tom, že nebyl schopen vykonávat svůj úřad,“ řekl Fischer Deníku.