V krizi nesmějí být bohatí bohatšími, říká kandidát na prezidenta Marek Hilšer

Prezentujete se jako nestranický kandidát, za nímž nestojí žádní lobbisté, finanční a podnikatelské skupiny. Říkáte tím, že za někým jiným stojí?
To není moje práce. Od toho jsou novináři, aby to zjišťovali. Já mluvím za sebe a za mnou nestojí žádné klientelistické a mocensko-ekonomické skupiny, jak jsme na to v politice často zvyklí. Myslím, že by to měla být jedna z hlavních charakteristik budoucího prezidenta. Vidím, že občané ztrácejí důvěru v demokracii jako takovou, když se dostávají soukromé zájmy nad veřejné.

Mluvíte obecně, nebo máte nějaký příklad?
V České republice je epidemie exekucí. Dluhy se mají platit, ale tady se od roku 2000 rozmohl byznys s exekucemi, systém, do něhož jsou zapojeni i politici. Většinou šlo o bagatelní exekuce, které vynášely hlavně na poplatcích exekutorským úřadům. Ze stokorunových dluhů vznikaly statisícové jen kvůli vysokým odměnám exekutorům a advokátům. Vyjadřoval se k tomu mimo jiné i Ústavní soud.

Podle vás šlo o nějakou lobby propojenou s politiky?
Podívejte se třeba na deníček pana poslance ANO Jaroslava Faltýnka. To je jeden příklad za všechny, špička ledovce. Z veřejného zájmu na spravedlivém vymáhání dluhů se mnohdy stal obchod, na němž mají díl viny i politici, kteří ten problém neřeší.

Prezidentský souboj Deníku: Kandidáti prozradili, čeho se v dnešní době obávají

I vy jste politik, čtyři roky sedíte v Senátu. Co jste pro nápravu udělal vy?
Hned na začátku své senátorské dráhy jsem podával pozměňovací návrh k insolvenčnímu zákonu, který by dával dlužníkům větší jistotu při vstupu do insolvenčního řízení.

Úspěšně?
Senát ho podpořil, ve sněmovně to, bohužel, neprošlo. Pokud si dobře vzpomínám, pro senátní podobu hlasovala jedna poslankyně ANO, z ODS nikdo. (pro novelu insolvenčního zákona hlasovali poslanci Pirátů, STANu, lidovců a větší část sociálních demokratů – pozn. red.)

Přestože se díky částečným posunům v legislativě i Milostivému létu I a II něco udělalo, bude zřejmě do dluhových pastí kvůli drahým energiím padat stále víc lidí. Není to však prezidentská agenda. Může s tím hlava státu vůbec něco dělat?
Musí to téma otvírat. Lidé by měli dostat naději, že mají reálnou možnost dluhy splatit. Důležité také je, aby příští prezident nebyl nijak spojován s exekučním byznysem. Víme, že Miloše Zemana financovali někteří exekutoři. A aby nedošlo k mýlce, proti slušným exekutorům nic nemám, vadí mi korupce a obchod s chudobou. Úlohou prezidenta je na to poukazovat a motivovat politiky, aby to řešili.

Opravdu si myslíte, že v 21. století se může stát prezidentem v přímé volbě člověk, který není navázán na velký byznys? Klasickým příkladem opaku, byť jde o jiný systém, jsou Francie a hlavně USA.
Tam je vazba těsná, ale my nemusíme dělat věci tak, jak jsou nastaveny, ale jaké by měly být. Uznávám, že i velké kapitálové skupiny mají zájmy, které se někdy mohou překrývat s veřejnými. Avšak politici by se nikdy neměli stát jejich figurkami. Český prezident má jiné postavení než francouzský nebo americký, my máme parlamentní systém. Je ale jasné, že v přímé volbě rostou náklady na reklamu, PR agentury, billboardy. Přesto si myslím, že je šance zvolit si kandidáta, který s tím spojen není a bude politickou kulturu proměňovat směrem k severským zemím, kde většina občanů věří státním institucím. Kupříkladu v Dánsku důvěřuje politické reprezentaci až 90 procent lidí.

Jen podotýkám, že kromě Finska se to netýká prezidentů, neboť Dánsko, Norsko a Švédsko jsou monarchie.
Nemluvím o prezidentovi, ale o důvěře v demokracii, systém a politiku jako takovou. U nás to tak není, neboť lidé mají častokrát oprávněný pocit, že politici na ně kašlou.

Připouštíte, že někteří velcí sponzoři vašich soupeřů podporují konkrétní kandidáty zcela nezištně jen proto, že jim fandí a přejí si někoho takového mít v čele státu?
Připouštím, ale i za takových podmínek se kandidát stává do určité míry závislým, a já si přeji, aby to nebylo vůbec. Proto dávám přednost občanskému sponzoringu a obecně si myslím, že by se za kampaně neměly vydávat tak obrovské peníze. Když někdo pošle kandidátovi na účet milion a víc, určitě ví, že mu v případě zvolení vždycky minimálně zvedne telefon.

Na vás nemá telefon žádný velký byznysmen?
Ne. Já samozřejmě proti úspěšným podnikatelům nic nemám, ale vadí mi oligarchizace demokracie. Po roce 1989 nastoupili do politiky lidé, kteří se opírali jen o svoje ideje, protože neexistovali žádní velcí byznysoví hráči a lobbisté. Postupně se ale začali objevovat podnikatelé, kteří si chtěli politiky zavázat. Vzpomeňme si na Rittigy a Janoušky a všechny kmotry, kterým politici líbali prsten, a ztráceli svou nezávislost. Myslím, že je možné se toho zbavit a věci zlepšovat. Skandinávské země jsou příkladem. Příští prezident by se o to měl snažit. Já bych to dělal, protože mě trápí ztráta důvěry v demokracii jako takovou, růst extrémních nálad, podpora Andreje Babiše, který z toho systému vyrostl.

Nabízím citát: „Moje přednost je, že jsem nezávislý kandidát. Nedali mi peníze žádní podnikatelé ani skupiny, nejsem pod tlakem.“ Tak pravil Andrej Babiš v rozhovoru pro Český rozhlas. Není legrační, že by to klidně mohla být vaše slova?
Pan Babiš není nikomu zavázaný, protože všechno financuje ze svých prostředků. Je ale ve střetu zájmů, protože vlastní Agrofert. Já nejsem nikomu zavázaný a nejsem ve střetu zájmů, protože nevlastním firmu, které bych potřeboval přes politiku něco přihrávat. V tom je ten rozdíl.

Česká vlajka v rukou putinovců je vlastizrádná, říká Pavel Fischer

Pokud vám voliči nevytknou, že jste si založil hnutí Marek Hilšer do Senátu, abyste mohl na sebe čerpat státní příspěvek.
To mi vytýkat nemohou. Po prezidentské volbě v roce 2018 jsem stál před rozhodnutím, zda mám kandidovat do Senátu za nějakou politickou stranu. To jsem ale nechtěl, protože jsem chtěl zůstat nezávislý. Do politiky jsem šel jako občan a získal jsem 450 tisíc hlasů od lidí, kteří mě právě proto na Pražský hrad volili. Musel jsem ale řešit otázku financování a vybral jsem si cestu založení svého hnutí, abych nemusel plnit zakázky politické strany ani sponzorů. Mnou vytvořený subjekt pobírá příspěvek na mandát jako každý jiný. Navíc díky transparentnímu účtu všichni vidí, kam ty peníze jdou. Pomáhal jsem například občanům z Prahy 3 s kampaní kolem přestavby nákladového nádraží na Žižkově, kde stáli proti developerům, platil jsem anketu o využívání Airbnb v Praze, různé právní a expertní služby. Ten příspěvek činí 900 tisíc korun ročně, takže z toho sotva zaplatím nějakého stálého poradce. Nad rámec zákona všechny výdaje zveřejňuji.

Jedno z vašich kandidátských hesel zní Spravedlnost je rovnost. Když přidám váš zájem o lidi v dluhových pastech nebo regulaci Airbnb, vycházíte mi z toho jako levicový kandidát. Bylo by to pro vás dehonestující nebo diskvalifikační označení?
Ne, ale lidi v tom mají zmatek. Já jsem středový politik. Jsou správné věci, které hodnotím pozitivně, ať přicházejí zleva, nebo zprava. Myšlenka, že spravedlnost je rovnost, není levicová. Všichni lidé si musejí být před zákonem rovni. Politici nesmějí ovlivňovat trestní řízení.

Pokud to berete takto, jistě nejde o levicový, ale občanský koncept. Když už jsme u zákonnosti, chci se zeptat, jak se díváte na iniciativu ministra spravedlnosti Pavla Blažka, který chce navrhnout zákon o státním zastupitelství, podle něhož by nejvyššího žalobce opět mohla kdykoliv odvolat vláda a jeho funkční období by bylo jen sedmileté?
To se mi nelíbí. V Senátu jsme navrhovali jiné znění. Státní zástupci by měli být na exekutivě nezávislí, což neznamená nekontrolovatelní. Nesmějí ale při své práci cítit tlak od politických aktérů. Všichni známe kauzu Čapí hnízdo Andreje Babiše. Pokud se velcí hráči dostanou před prokurátora, ukazuje se, že je tam řada otazníků. Nejdříve se to zastavilo, pak zase otevřelo, nakonec se to soudí.

Vždycky jde o úhel pohledu. Andrej Babiš tvrdí, že Pavel Zeman, který to vrátil do hry, byl součástí polistopadového kartelu a za svým trestním stíháním vidí politickou objednávku. Co si z toho chudák občan má vybrat?
Proto je důležitá nezávislost státních zástupců. Myslím, že bývalý nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman nebyl součástí žádného kartelu. Naopak snahy o jeho odvolání nebo minimálně tlak na něj byly velmi problematické.

Nezvolením kandidátů ČSSD do sněmovny z politické scény zmizela poctivá levicová politika založená na 144leté historii a obhajobě zájmů slabších a chudších. Neslušel by České republice i takový prezidentský kandidát? Proč byste to nemohl být vy?
Říkáte správně, že tady chybí poctivá levice, avšak nemyslím, že ČSSD takovou byla, protože i tato strana byla spojena s řadou skandálů. Určitě ale měla levicový program. Nejsem zastánce žádných krajností, protože kvůli nim pak vzniká ve společnosti napětí. Liberální systém stojí na střídání levice a pravice. Prezident by ovšem neměl být ideologicky vyhraněný, měl by být vyvažovacím elementem.

Dokázal byste to i v případě, že by v roce 2025 vyhrály sněmovní volby hnutí ANO, SPD, Trikolóra a Přísaha nebo další populistické až extremistické subjekty?
Pokud by si je lidé zvolili, musel bych jejich vůli respektovat. Kdybych ale jako prezident cítil, že je demokracie ohrožena a vláda vzešlá z voleb nepracuje ve veřejném zájmu, byl bych k tomu kritický.

To by stačilo?
Kritický znamená i akční tím směrem, aby demokraciea zájmy České republiky nebyly ohroženy.

Přehled kandidátů na prezidenta: Tři ženy, šestnáct mužů. Politici i akademici

Jak byste se zachoval, kdyby se vítězové snažili o vystoupení z Unie, domluvu s Ruskem na dodávkách plynu nebo krácení armádního rozpočtu a zrušení účasti českých ozbrojených sil v zahraničních misích?
Dělal bych vše pro to, aby se to nestalo. A k tomu bych využil všechny své ústavní pravomoci. Působil bych na veřejné mínění a některé zákony třeba vetoval. Pokud by mi byl navržen ke jmenování ministr, který by usiloval o vystoupení z EU, snažil bych se tomu předejít a premiérovi to rozmluvit. Věřím ale, že k vámi popsané situaci nedojde a nebudou zvoleny síly, které by zničily prosperitu České republiky.

Pokud by příští premiér z řad současné opozice vyvíjel snahu o diplomatické jednání s ruským prezidentem Putinem, co byste podnikl?
Snažil bych se tomu bránit, neboť není možné jednat s někým, kdo je představitelem diktátorského státu a vyvíjí teroristickou aktivitu vůči Ukrajině. A též proto, že změna v zahraniční politice předznamenává změnu v té vnitřní, tudíž by to ohrožovalo i domácí demokracii.

Byl-li by příštím americkým prezidentem zvolen Donald Trump a inicioval by jednání s Putinem, jakou pozici byste zaujal v roli českého prezidenta?
Český prezident by neměl moc šancí to nějak ovlivnit. V této hře bychom asi mnoho nezmohli. Doufejme, že se to nestane a USA společně s EU budou zárukou, že ve světě nebudou vítězit systémy jako v Číně nebo v Rusku.

To lze ovšem pramálo ovlivnit.
Teď to tak vypadá. Celosvětově jsme svědky střetu mezi demokratickými a autoritářskými idejemi, pokud rovnou nebudu mluvit o totalitních a diktátorských režimech. Pevně věřím, že touha po svobodě nakonec zvítězí. Jak říkal mistr Jan Hus, pravda vždycky trpí, ale nedá se zahubit. Ono se po volbách do Kongresu ukazuje, že Donald Trump už i Ameriku asi omrzel.

Není pro lidi, kteří mají stále hlouběji do kapsy, svoboda poněkud vágní pojem? Právě vyšla analýza, podle níž reálné mzdy letos klesnou o 8,3 procenta, což je nejvíc v rámci zemí OECD. Nebude právě to voda na mlýn populistických politiků?
V době, kdy se situace zhoršuje a lidem je těžko, všichni hledají nějaká východiska. Jednoduchá řešení se nabízejí, ale k ničemu nevedou. Zároveň je nutné se zamyslet, proč je Česká republika na tom ze zemí OECD nejhůř. Podívejme se na to, co se odehrálo na podzim roku 2020, kdy byla zrušena superhrubá mzda a výrazně sníženy daně z příjmu fyzických osob. Tento krok kritizovala většina odborníků, kteří poukazovali na to, že víc prospěje bohatším lidem než těm s nižšími příjmy. Toto rozhodnutí mělo navíc proinflační charakter. I tento nezodpovědný postup Babišovy vlády, který podpořili poslanci ODS a SPD, vede k tomu, že stát nebude mít prostředky na pomoc těm nejpotřebnějším, kteří jso

V prezidentské roli byste tedy apeloval na politiky, aby se vrátili k původní výši zdanění?
Dal bych především na hlas odborníků, kteří říkají, že to byla chyba. Za tu jsem to považoval tehdy i já, když jsem v Senátu navrhoval, aby v zákoně bylo uvedeno, že jde o přechodné opatření na dva roky. Nechci lacině kritizovat, protože situace opravdu není snadná. Je jasné, že aktuální schodky se zvyšují proto, aby vláda lidem pomohla s energetickou situací. Otázka je, zda zastropování cen elektřiny a plynu nebo energetický tarif opravdu pomůžou těm nejohroženějším. Já jako senátor a moje žena lékařka nepotřebujeme podobnou úlevu, máme plat adekvátní našemu vzdělání. Tu potřebují lidé, kteří nemají na jídlo a nájem a nejsou schopni si na ně vydělat. Není správné, aby v krizi bohatí ještě víc bohatli a chudí chudli.