Pozvání Deníku kvůli zaneprázdnění odmítl Andrej Babiš, ačkoliv právě s ním se pojila nejdůležitější událost týdne, neboť prvoinstanční soud ho v kauze Čapí hnízdo zprostil obžaloby. Petr Pavel na závěrečném setkání s příznivci řekl, že „pokud chceme Andreji Babišovi nakopat zadek, musíme to udělat ve volbách“. Doufal snad, že to za lidi udělá soudce Jan Šott?
„Neskrýval jsem, že mě rozhodnutí soudu zklamalo, ale zároveň ho plně respektuji. Myslím si, že Andrej Babiš si zaslouží vystavit vysvědčení za všechno, co do politiky přinesl a co reprezentuje, proto jsem použil poněkud expresivnější vyjádření.“ Co tedy podle Pavla Babiš reprezentuje? „Představuje lži, překrucování, populismus. Podle mě je rizikem pro tuto zemi.“
I Nerudová akceptovala soudní verdikt: „Jde o potvrzení, že máme nezávislé soudy, byť se nám Andrej Babiš spoustu let snažil namluvit, že jsou zpolitizované. Ukázalo se, že demokracie v naší zemi funguje. Babiš sice nebyl odsouzen, ale ve veřejném prostoru zůstává řada jeho kauz, nejen v České republice, ale i v zahraničí, takže na věcech, které se děly během jeho vlády, to vůbec nic nemění.“
Moderátorka v této souvislosti připomněla, že Andrej Babiš se za výrok o politickém soudním procesu omluvil, avšak na tom, že jeho trestní stíhání bylo zpolitizované, dál trvá.
Přímou volbu chtějí zachovat
Nejen tato záležitost se možná rozebírá díky přímé prezidentské volbě. Byli by kandidáti pro její zachování? „Důvody, kvůli nimž jsme přistoupili k této změně, byly v zablokování parlamentní volby i nedůstojných okolnostech, které ji doprovázely. To, že se s přímou volbou pojí některá negativa, je naprosto přirozená věc. Nemyslím, že bychom měli přeskakovat od jednoho modelu ke druhému, ale spíš se ho snažit vylepšit tak, aby byl co nejlepší. Přímá volba dává možnost voličům vybrat si z mnohem širšího spektra osobností z různých profesí a neměli bychom ji odsuzovat pro některé nedostatky, které dnes vidíme,“ míní Pavel.
Nerudová s tím souhlasí: „Přímá volba je vždycky známkou rozvinuté demokracie a zároveň její zkouškou. Věřím, že ji zvládneme a zvolíme si demokratického prezidenta nebo prezidentku. Nejsem pro návrat k volbě hlavy státu poslanci a senátory. Jistá impotence vládní koalice postavit vlastního kandidáta rozvířila diskusi o změně ústavy v tomto smyslu, ale podle mě šlo o mimořádnou situaci a v dalších volbách budou jistě i další politické strany schopny postavit své kandidáty.“
Účetní nebyla urážka, Pavel na daně zapomněl
Ve veřejném prostoru rezonovalo vyjádření Petra Pavla, že by si v případě vítězství vzal na Hrad Danuši Nerudovou jako účetní. Kandidátku to pobouřilo a reagovala, že na ponižování od mužů je zvyklá. Co ji urazilo? Vždyť je účetní přece úctyhodná profese.
„To jistě je. Mne to neurazilo, ale upozornila jsem na to z toho důvodu, že podobná uřeknutí vyjadřují stereotypní chování naší společnosti. Věřím, že to nebylo úmyslné, ale děje se to. Byla jsem překvapená, neboť poměrně dlouho vystupuji ve veřejném prostoru jako expertka na daně, nikoli na účetnictví. Věřím, že pan Pavel rozumí rozdílu mezi veřejnými financemi, daněmi a účetnictvím. Chtěla jsem upozornit na to, že ač to bylo třeba neúmyslné, ženy to zažívají a já jsem se ozvala, aby se to nestávalo. Jsem velmi ráda, že nová generace tyto problémy už vůbec neřeší.“
Uklouzlo to Petru Pavlovi, nebo chtěl Danuši Nerudovou urazit? „Je mi líto, že z toho vznikla taková dezinterpretace, bylo to způsobeno zkratkou v titulku. Na otázku v rozhovoru, zda bych si v případě vítězství dokázal představit Danuši Nerudovou jako poradkyni, jsem ve vazbě na to, že paní profesorka je stále vedoucí Ústavu účetnictví a daní na Mendelově univerzitě, řekl, že ji respektuji jako expertku na účetnictví, ty daně jsem zapomněl připojit. A dodal jsem, že pokud by byla ochotná se mnou spolupracovat, rád bych její expertizu využil. Pokud z toho vzniklo něco špatného, rozhodně to tak nebylo myšleno,“ zdůraznil.
Ženské téma by měl tlačit muž. Aby mělo váhu
Je problematika rovných příležitostí mužů a žen a stejného odměňování na shodných pozicích pro kandidáty téma, byť v české společnosti to příliš nerezonuje?
„Vnímám to jako důležité téma. Pokud máme dosáhnout skutečného pokroku, bylo by možná dobře, aby se ho chopil muž, neboť když bude tlačeno ženou, bude to stále mnohými vnímáno jako militantní feminismus. Když se ho ujme muž, bude mít úplně jinou váhu. Vnímám, že rozdíly v přístupu k ženám a mužům jsou i u nás, byť ne v tak vyhraněné podobě. V otázce reprezentace žen v politice či byznysu jsme výrazně pod evropským průměrem. Moje zkušenost z organizací, které jsem vedl, je poněkud jednodušší. Pokud jde o rovnost příležitostí i možnosti umístění, byly v nich dány pravidly a zákony. V civilizovaných zemích, které jsou členy NATO, jsou ženy zastoupeny poměrně výrazně, mají možnost dostat se k nejvyšším funkcím a za stejnou práci jsou hodnoceny jako jejich mužští kolegové,“ řekl Pavel.
Potíž je, že nejde o zákony, pravidla a kvóty, ale celkové nastavení společnosti, přirozené chápání a vyžadování toho, aby třeba nebylo možné odměňovat ženy a muže za stejnou práci jinak. Vnímá to tak i Danuše Nerudová? „Mám s tím praktickou zkušenost, protože na univerzitě, což je velmi konzervativní prostředí, jsem vytvářela rovné příležitosti. Za to Mendelova univerzita jako první v ČR dostala od Evropské komise ocenění. Stali jsme se pak nositelem a šiřitelem know how na vytváření rovných šancí. Umělá nařízení nic neřeší. Přestože existují tabulkové platy a postupy pro odměňování, pořád máme v České republice včetně veřejné správy rozdíly v odměňování. Proto je nutné na stereotypy uvažování upozorňovat. Když hovoříte s vedoucími pracovníky, velmi často věří modelu, že muž nosí domů peníze a zabezpečuje rodinu, a proto by měl za stejnou práci dostávat vyšší odměnu. Vůbec netuší, že by to mělo být jinak. Na univerzitě se nám podařilo rozdíly tohoto typu odstranit právě tím, že jsme o tom hovořili. Dokud naše společnost nepochopí, že tyto věci musejí být přirozenou normou, nepohneme se dál. Veřejnost je musí přijmout, kolektivy musejí pochopit přínos většího množství žen ve vedoucích pozicích. Jinak se nic nezmění, lidé se s tím neztotožní. A povede to jenom k formálnímu odškrtávání typu, máme polovinu žen, splnili jsme. To ale nejsou rovné příležitosti.“
Petr Pavel podotkl, že je za slova Danuše Nerudové rád, ale lepší je to dělat v praxi: „Když se kdokoliv podívá na můj volební tým, je plný žen. A když jsem pracoval v armádě, i v této oblasti jsem nemluvil, ale konal.“
Na poznámku moderátorky, že v tom případě se jeho případné nejbližší spolupracovnice na pozicích kancléřky a tiskové mluvčí mohou těšit na stejně vysoké platy a mnohamilionové odměny, jaké dostávali Vratislav Mynář a Jiří Ovčáček za Miloše Zemana, Pavel reagoval úsečně: „Tak bych to rozhodně neprezentoval.“
Na dotaz, zda by v nejvyšší státní funkci prosazovali ratifikaci Istanbulské úmluvy o potírání násilí na ženách a domácímu násilí, oba odpověděli kladně. „Myslím, že jsme to měli udělat už dávno,“ zdůraznil Pavel.
Tlustá čára za minulostí
Závěrečná třetina duelu byla věnována hojně zmiňovanému tématu členství některých kandidátů v KSČ. Každý uchazeč má podporovatele z řad známých tváří, umělců, sportovců, lékařů či vědců. U bývalé rektorky to až tak nepřekvapuje, ale generálu Pavlovi fandí například Jaroslav Hutka, David Koller, Zdeněk Svěrák, Michael Žantovský, tedy lidé, kteří měli s předlistopadovým režimem problémy nebo se profilují antikomunisticky. Bere to Pavel tak, že v případě vítězství by se udělala tlustá čára za minulostí a na lidi ve veřejné sféře by se pohlíželo jen optikou posledních třiatřiceti let, tedy toho, co vykonali pro rozvoj demokratické společnosti?
„Beru to především tak, že lidé, kteří mi vyjádřili podporu, jsou schopni přehlédnout stín minulosti a začít se na to dívat trochu jinak. Chápou, že chyby můžeme dělat všichni a podstatné je, jak jsme schopni se k nim postavit a vypořádat se s nimi. Jde tedy o jisté usmíření na základě toho, co člověk dělal v letech po listopadu 1989. Toho si velice vážím.“
Josef Středula se vzdal kandidatury ve prospěch Danuše Nerudové. Zdůvodnil to mimo jiné tím, že prezidentem ČR z jeho pohledu nesmí být člověk s temnou komunistickou minulostí. Jak se k tomu kandidátka staví? „Díky bohu jsem díky svému věku nebyla vystavena této volbě. Myslím, že třiatřicet let po revoluci bychom si zasloužili udělat tlustou čáru a začít dávat prostor nové generaci, která není zatížena touto minulostí,“ míní Nerudová.
I voliči SPD podepsali petiční archy Nerudové. Umí naslouchat
Na závěr se moderátorka obou kandidátů zeptala, zda by dokázali být prezidentem/prezidentkou všech Čechů, Moravanů a Slezanů bez ohledu na jejich materiální či ideové zakotvení, vztah k současné vládě či názor na zahraniční politiku, včetně těch, kteří se úplně neztotožňují s polistopadovým vývojem.
„Miloš Zeman používal rčení, že chce být prezidentem dolních deseti milionů lidí. Nedělám si iluzi, že by se na jakémkoli člověku dokázali shodnout všichni. Vždycky bude řada lidí, kteří budou výrazně proti. Použiju paralelu s tím, co jsem dělal celý život, což je obrana této země. Ta se dělá pro všechny, i ty, kteří se mnou nesouhlasí, jsou výrazně proti, nebo by to dělali jinak. Prezident by měl konat podle nejlepšího vědomí a svědomí v zájmu celé země a naprosté většiny občanů.“
Podle Danuše Nerudové prezident nemůže být aktivista a musí být schopen mluvit i s lidmi s jiným vnímáním současnosti. „Je velmi důležité, aby se do naší společnosti vrátila diskuse. Je strašně jednoduché odsoudit jiný pohled a říct, že někdo je hloupý, aniž bychom o tom diskutovali a snažili se pochopit jinou perspektivu. Jeden z největších úkolů, který stojí před novou hlavou státu, je zajistit, aby se poměrně velká skupina obyvatel neradikalizovala, protože s radikály je velmi těžké mluvit. Schopnost těmto lidem naslouchat, chápat jejich potřeby, odlišnost názoru, považuji za velkou výzvu nejen pro prezidenta, ale také pro vládu.“
A přidala osobní zkušenost, kdy se jí podepsali na petici i lidé, kteří volí SPD. Udělali to podle ní proto, že je vyslechla a jejich názory ihned neodsoudila s tím, že jsou chybné a oni hloupí.
„Ptala jsem se jich třeba, jestli někdy zažili válku. A zda si myslí, že by v případě bombových útoků hledali horší typ auta, aby mohli prchnout do České republiky, nebo by sbalili rodinu a snažili se co nejrychleji utéct v jakémkoliv dopravním prostředku? Lidé se nad tím zamysleli a dali mi za pravdu, že by asi prchali v tom, co jim stojí před domem a nehledali by horší auto. Když bude příští hlava státu lidem naslouchat a bude mít dostatečnou empatii, věřím, že skutečně bude moci být prezidentem či prezidentkou všech deseti a půl milionu občanů této země,“ uzavřela Nerudová druhý duel Deníku.
3
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
