Zvířata potřebuji, když si chci odpočinout od lidí, říká Helena Štětková

Zdroj: Deník / Helena Zelená Křížová

Její příběh začal před lety. „Můj bratr, který už nežije, studoval v hřebčíně v Kladrubech. Ve druhém ročníku měl velmi těžký úraz a po něm zůstal tělesně i mentálně postižený. Byl už navždy úplně jiný. Od doby, co se po úraze vrátil z nemocnice domů, jsme s ním zacházeli jako se zdravým. A on dál jezdil na koni. Jeho první kroky vedly do stáje. Bylo mu sedmnáct let. Koně se dokázali přizpůsobit tomu, že je nemocný a nesmí spadnout. Kůň byl ochotný se mu nahnout, jen aby nespadl, nechal ho nasedat ze země, vstával mu ze země, vyšel mu vždycky vstříc. Mně v té době bylo deset a měla jsem tohle všechno denně na očích,“ začala s vyprávěním Helena Štětková.

Zdroj: Deník / Helena Zelená Křížová

„Koně, tak jak poslouchali jeho, neposlouchali nikoho z nás. Poté, co bratr zemřel, se nikdo z nás s těmi koňmi nedomluvil. On na ně pískal, různě pokřikoval a oni pak reagovali velice nepřiměřeně na to, když jsme je zkoušeli normálně jezdit. Od té doby vím, že kůň hrozně dobře vnímá,“ pokračovala. Bratrův osud jí ovlivnil natolik, že se sama začala věnovat postiženým lidem. V roce 2006 založila stáj Sága a pořídila šest koní, kteří byli speciálně vycvičení pro lidi s tělesným nebo mentálním postižením. K tomu spolu s manželem zřídila bezbariérový apartmán pro pět osob, který mohou postižení využít na rodinnou rekreaci. „Dělali jsme hipoterapii na koních. A taky jsme otevřeli fyzioterapii pro vozíčkáře. Fungovalo to velmi dobře, ale vázala se k tomu spousta mých úrazů, které se týkaly koní i práce okolo statku,“ vzpomínala Helena Štětková.

Zdroj: Deník / Helena Zelená Křížová

Vzkvétající podnikání ukončil v roce 2016 její poslední velký úraz. „Tehdy jsem spadla z žebříku a rozdrtila si bederní obratel. Mícha naštěstí zůstala zachovaná. V nemocnici v Pardubicích mě dali dohromady, ale sedm měsíců trvaly rehabilitace. Úraz byl natolik vážný, že jsem musela přestat jezdit na koních i pracovat s pacienty. Zůstalo nám jen ubytování. A k tomu fyzioterapie pro vozíčkáře nebo lidi čerstvě po úraze,“ popsala Helena Štětková.

Zdroj: Deník / Helena Zelená Křížová

Přestože s hipoterapií musela skončit, na podnikání nezanevřela. K ubytování a fyzioterapii si přibrala kadeřnictví a následně ještě malou rodinnou hospůdku. „Hned po úraze jsem nastoupila do kadeřnické školy, abych si mohla splnit sen. A pak jsme s manželem otevřeli hospodu. Bereme do ní zákusky od soukromé cukrářky, máme kvalitní kávu a točíme svijanské pivo. Ze všech pivovarů, které jsem oslovila, jediný svijanský pivovar ocenil náš koncept malé hospůdky v malé vesnici. Vyšli nám velice vstříc,“ pochválila spolupráci s pivovarem Helena Štětková.

Zdroj: Deník / Helena Zelená Křížová

Hospůdka dýchá příjemnou rodinnou atmosférou. Interiér i exteriér si manželé Štětkovi sami vymysleli a své plány i sami zrealizovali. „Známá nám namalovala obrázky, většinu doplňků jsem si vyrobila sama. Chtěli jsme to mít podle svého a povedlo se. Máme i venkovní posezení, dokonce tam máme oddělený stolek pro zamilované,“ rozesmála se Helena Štětková.

Zdroj: Deník / Helena Zelená Křížová

Nejdůležitější jsou pro ni ovšem stále zvířata. Bez nich si svůj život opravdu představit nedokáže. „Máme jich hodně. Ale pro mě je to velká přidaná hodnota. Zvířata potřebuji, když si chci odpočinout od lidí. Všechna naše zvířata slyší na jméno. A já si to strašně užívám,“ přiznala Helena Štětková.