Kliknutím zvětšíteFilm Děti Nagana, ve kterém aktuálně hrajete, vypráví o jednom z našich největších hokejových úspěchů. Jste sportovní fanoušek?
Teď jsem bohužel už jenom sportovní fanoušek. Kdysi jsem i hokej hrával! Táta se mě jednou zeptal, jestli ho nechci hrát, řekl jsem, že jo, a bylo to. Bylo mi asi devět let. Musel mě ale brzy ráno vozit na Štvanici a kvůli tomu mě hokej přestal bavit. Tréninky brzy ráno nebyly moje parketa.
Co na to táta?
Zjistil, že mu to taky nevyhovuje, tak jsme se dohodli, že hokej ne. Pak jsem si prošel házenou, fotbalem, lehkou atletikou, a nakonec skončil u závodního plavání. Chápu, co je balon, umím do něj pinknout, vím, jak se drží raketa, a hlavně se u toho umím tvářit (smích), takže ovládám i stolní tenis a tenis. Podle mě je dobré ty sporty znát, protože když na ně pak člověk kouká v televizi, ví, že to není úplně jednoduché. Znáte takové ty známé rady v hospodě: „Ty vole, jak to hraješ?“ Tak to já nedělám.
A jak to tedy děláte?
Mně je vždycky líto, že to těm klukům nevyšlo. Vím, že to mysleli dobře. Koukám na to touhle optikou. Puk i balon jsou kulatý a běží prostě jinam, než chtějí.
Co jste dělal, když jsme vyhráli zlatou olympijskou medaili v Naganu?
To víte, že jsem fandil! Hlavně, když jsme hráli s Kanadou a pořád to nešlo… Bylo to o nervy. A do toho moje druhá žena, kterou jsem si ještě nevzal, ale už byla těhotná, říkala: "Nebuď mě v pět ráno, mně se chce spát." Už měla pořádné bříško. Tak zpočátku nadávala, ale pak se také koukala. (smích) Mám to s tím spojené. Prožívali jsme to.
Nelitujete, že jste vyměnil sport za herectví?
Myslím, že bych se nestal profesionálním sportovcem, ale vždycky mě bavilo běhat dlouhé tratě. Nebyl jsem sprinter, ale když jsem dělal atletiku, rád jsem běhal patnáct set metrů nebo tři kilometry. Neuměl jsem běhat teď a rychle. To mě vždycky stresovalo, a tak to mám i v životě. Spíš dlouho a vydržet. Takových 24 hodin v Le Mans by mě bavilo strašně.
A jak vás bavilo natáčet již zmíněný film?
Natáčelo se mi dobře, protože jsem měl výbornou parťačku Táňu Medveckou, hrála mi manželku. A potom jsem měl vynikajícího parťáka Toma Brentona, který mi hrál vnuka. S dětmi je obvykle natáčení těžké, ale on byl pokaždé skvěle připravený. Když mu režisér něco řekl, hned to kopíroval a věděl, co má dělat. Byla s ním opravdu perfektní spolupráce.
S Táňou Medveckou jste ostřílení herci, dávali jste mu nějaké rady?
Ne, rady se nedávají, od toho je tam režisér.
Sportujete i s vlastními vnuky?
Nemám na ně vůbec čas. Jsem aktivní dědeček, pořád něco dělám. Ale vím, že František leze na stěny a je v tom dobrej a holky… Nelinka studuje veterinu, takže má úplně jiné zájmy a starosti, a Hanička je ještě moc malá.
Vypadá to, že půjde někdo z nich ve vašich a Ondřejových stopách?
Jestli se pro uměleckou dráhu rozhodnou a bude je to bavit, ať to dělají, ale mám pocit, že Nela touto cestou nepůjde, můj poslední syn Kristián také nevypadá, že by si vybral tento obor, možná nějakou výtvarničinu, což je spíš samotářské umění. Takže si troufám říct, že hrát divadlo a film nikdo nebude.
3
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
