Herec Vasil Fridrich: Fackovací scéna mi byla vyloženě nepříjemná

Herečka Jitka Sedláčková: Na sobě chci všem ukázat, že nikdy nic nekončí

V čem je vám Luděk na hony vzdálený a v čem ho chápete?
Bohužel Luděk není typ člověka, se kterým se chcete potkat, pokud se zrovna nacházíte v nějaké osobní krizi. Navzdory tomu, že jeho motivace nejsou ryze negativní, nedaří se mu úplně nacházet nejlepší řešení pro situaci, ve které je jeho bývalá choť. Dokážu pochopit, že touží neztratit přízeň svých dětí a že usiluje o alespoň nějakou formu dobrých vztahů s Blankou. Ovšem metody, kterými se toho snaží dosáhnout, jsou mnohdy kontraproduktivní.

Jak se hraje podobný charakter?
Taková postava je pro herce velmi vděčná. Pohybuje se neustále na hranici toho, že je to dobrodinec ochotný být kdykoli rodině k dispozici, a na druhé straně neskutečný zmetek, který si na svých nejbližších léčí své poraněné ego a má manipulativní sklony. Navzdory tomu, že diváci mě zřejmě asi příliš milovat nebudou, je potěšení si tuhle figuru zahrát.

Máte intenzivnější vzpomínku na účinkování v Ulici v roli právníka?Byl jste překvapen, když vás do Ulice obsadili znovu, do jiné role?
Ano, šlo o příjemné překvapení a já jen doufal, že si obě postavy diváci nepropojí. Ulice má ovšem velmi věrné a pozorné fanoušky a ti to okamžitě zaznamenali. Tak jen doufám, že už jim to po těch dvou sezonách nevadí.

Vzpomínám si, že jsem řešil dva rozvody, Vaška Svobody a Zuzky Kajnarové, a pak nějaké výtržnosti a rodinné problémy Rosti Nováka. Všechna setkání byla příjemná a taky jsem díky nim pak do Ulice nevstupoval jako „nepolíbený“ nováček.

Herečka Eliška Hanušová: Bára z Ulice je silná, ale důvěřivá a doplatila na to

Zahrál jste si v epizodě seriálu Specialisté (10. května) Děti ulice.
Ve Specialistech jsem taky nebyl poprvé, v epizodě Štvanice už jsem si kdysi jednoho nešťastného padoucha zahrál. V Dětech ulice je to postava sociálního pracovníka, který se nešťastnou shodou okolností dopustí zločinu. Až na tento fatální přešlap ale jde o člověka mimořádně sympatického, který pracuje v nízkoprahovém centru pro mladé a pomáhá se začleňováním do společnosti těm, k nimž osud nebyl příliš laskavý. Skvělé na natáčení bylo setkání s kolegy-kamarády Alešem Procházkou, Jirkou Hánou a v neposlední řadě i Evičkou Leimbergerovou, která se ve scéně zatýkání blýskla dokonale zvládnutou prací s pouty. (směje se)

Jaký příběh si mám představit pod názvem hry Linda Vista, kterou nyní zkoušíte v Činoherním klubu?
Je to jedna z nejlepších her, které jsem v posledních letech měl v ruce. Děj sám o sobě není nijak strhující, jedná se o nemilosrdný náhled do života padesátiletého chlapíka, jemuž se nedaří žít podle jeho nejlepších představ. Po konci ne úplně šťastného manželství se snaží najít si nějaký přijatelný smysl života, ale nedělá to vždycky tak, aby neublížil objektu svého zájmu. Takhle to zní děsně chmurně, ale nebojte se, půjde také o poměrně velkou, i když místy dost syrovou legraci. Máme štěstí na skvělé obsazení, režíruje Ondřej Sokol a já vášnivě doufám, že se nejpozději na podzim potkáme s diváky v hledišti na premiéře.