Před pár týdny jsem měl velké štěstí a potkal jsem se se zástupcem nejmladší generace šlechtického rodu Lobkowiczů Williamem Rudolfem. Bavili jsme se spolu o umění, protože William studoval dějiny umění na Harvardu a v Česku se mimo jiné podílel na virtuálních prohlídkách jejich sbírek, kam návštěvníci nemohli kvůli pandemii.

V jednu chvíli mi říká: „Ono to vypadá krásně, když máte úžasné zámky, hrady a spousty uměleckých děl. Ale vlastnit zámek, to je jedna z nejtěžších věcí. Nechcete jeden? Klidně si ho vezměte,“ rozesmál se.

A pokračoval. „Ale ne, nyní vážně. Máme čtyři hrady a zámky a například Roudnice je ve složité situaci. Tam je 250 pokojů a centrální vytápění. Vytápět musíte, jinak jde voda do zdí. Ale vytápět, byť na minimální dostačující teplotu, stojí 7000 korun za hodinu!“ Sedm tisíc korun za hodinu! A to ve starých cenách energií.

Soběstačný dům je parádní vizí do budoucna
Unikát v lesích u Krumlova. S tímto domem se můžete cenám energií smát

Vlastnit zámek je velmi romantická představa. Ostatně v devadesátých letech o ní vznikl i populární seriál. A aby se tato představa stala realitou, není zase tak nemožné, jak si velká část lidí myslí. I v tuto chvíli, kdy jsou ceny bytů vyšroubované do neuvěřitelných výšin, najdete v nabídce největšího realitního serveru u nás Sreality desítky památek k odkupu.

Někdy jde o měšťanské domy v centrech měst, ale někdy si můžete pořídit i opravdový zámek či venkovské letní sídlo dávných šlechticů. A co se cen týče, mnohdy jsou mnohem níž než třeba ceny bytu 3+kk na pražském sídlišti.

Nepoznaní hrdinové

Cena totiž mnohdy odráží dvojí problémy. Buď je nemovitost ve značně zdevastovaném stavu a její oprava by vyšla na mnohonásobek pořizovací hodnoty, nebo je památka sice v solidním stavu, ale je v lokalitě, kde není příliš možností ji jakkoli smysluplně využít. A pak případný majitel brzy zjistí, že provoz podobné památky je natolik nehospodárný jako v případě zámku Roudnice, že to nedokáže zaplatit.

Ostatně i Karel Schwarzenberg nebydlí na obřím Orlíku, ale na mnohem úspornější Dřevíči poblíž Berouna. O Karlu Schwarzenbergovi se nezmiňuji jen tak náhodou. Právě on a další potomek slavného šlechtického rodu Constantin Kinský dali záštitu fantastické nové knize nazvané Aby po nás něco zůstalo, která vypráví příběhy novodobých zámeckých pánů a dam.

Nejde o zbohatlíky, kteří chtěli dát na odiv své peníze. Naopak jde většinou o obyčejné lidi, kteří propadli té romantické představě, že koupí zchátralou památku a vrátí jí život a lesk. Vzkřísí genia loci, jejž tyto prostory vždy měly, ale v důsledku přihlouplých dějin 20. století u nás o něj přišly.

Nový domov vznikl rekonstrukcí a propojením dvou sousedících domků
Sedm let dřiny. Propojením dvou chátrajících domů vzniklo bydlení snů

„Po celý svůj aktivní život, skoro padesát let, jsem spravoval několik zámků a hradů. Musím říct, že je to zajímavá, ale často i velmi frustrující práce, ale na konci to byla vždy veliká radost. Já se ovšem staral o zděděné rodové majetky a považoval jsem to za svou povinnost.

Vždy ale měli můj obdiv lidé, kteří se do této nekonečné práce pustí, i když nemusejí. Ujímají se rozpadlých budov, poznamenaných nešťastnými padesáti lety v období mezi roky 1939 a 1989, během kterých bylo poškozeno mnoho nejkrásnějších staveb, zámků, hradů, ale i menších sídel v České republice,“ vyjadřuje v úvodu knihy Karel Schwarzenberg svůj obdiv nepoznaným hrdinům.

Když zámek plánuje za vás

Knihu sestavily Anna Novotná a fotografka Kateřina Sýsová, jejíž netradiční, ale působivé fotografie ostatně doplňují i tento článek. Autorky představují celkem 15 příběhů rodin i jednotlivců, šílenců, kteří se nebáli jít proti proudu a namísto snadného života v panelovém domě zvolili opravdu těžkou cestu života na zámku.

Co je k tomu vedlo? Čemu čelili a čelí? Co je překvapilo? Mile i nemile? Co zjistili o sobě samých? Šli by do toho znovu, kdyby mohli vrátit čas?

Patnáct detailních rozhovorů nabízí opravdu plastický pohled nejen na jednotlivé rodiny a postavy tohoto doposud neznámého příběhu. Zároveň poodkrývá také hodně o tom, jací jsou lidé žijící v této zemi. Proč existují lidé, kteří nechávají vesele chátrat starobylý dům ve své vísce a zároveň závidí těm, kdo se rozhodnou tuto nespravedlnost napravit?

Pokud se rozhodnete pro zpracování větších kusů dřeva, jako jsou třeba klády nebo kulatina, bude správným pomocníkem výkonnější řetězová pila.
Topit dřevem je populární. Správná příprava je však věda

Kniha je plná kouzelných citátů, které by tu mohly zaznít. Ale tím bych vás připravil o to kouzlo knihou listovat. Snad jen jeden si nelze odpustit. Adéla a Pavel Kuřeovi, mladý pár se dvěma malými dětmi, koupili zámek v Martinicích. Pavel tu provozuje vetešnictví. A jedna z jejich vět dokonale vystihuje, co znamená mít zámek. „My neplánujeme, zámek plánuje za nás.“

Budoucnost je na nás

Památky jsou jako staří lidé. Potřebují určitou péči, trochu jiné zacházení, ale když se jim jich dostane, dokážou vás neskutečným způsobem obohatit život. Často se říká, že se právě na tom, jak se společnost chová ke svým nemohoucím, tedy starým a nemocným, nejlépe pozná její charakter.

To, že existuje mezi námi dost lidí ochotných věnovat svůj čas, um i peníze, aby se postarali o tyto nemohoucí budovy, jde tedy k duhu nám všem. I proto stojí za to přečíst si příběhy těchto lidí. A když už nic jiného, alespoň v duchu jim za jejich službu poděkovat.