Požár nebývalých rozměrů v Národním parku České Švýcarsko v létě mediálně přebil tamní potíže se vznikem kůrovcových holin. Vědci se nyní zabývají právě touto půdou. České lesy se totiž podle nich v důsledku rozpadu a zintenzivnění těžby staly producentem oxidu uhličitého, který dříve pohlcovaly.

Tím obecně ztrácí svou nezastupitelnou roli ve vázání atmosférického uhlíku, jako zelené plíce planety. „Tuto klíčovou roli v současnosti dobře neplní,“ zaznělo nedávno z Mendelovy univerzity.

Koloběh v půdě

Od roku 2018 dochází k rozsáhlému rozpadu českých lesů a nepřímo i dosavadního lesního hospodářství, které se do značné míry opíralo o holosečné pěstování monokultur hlavních produkčních dřevin, zejména smrku. „Navzdory zaběhnutým poučkám a názorům o tom, že kůrovcem jsou ohroženy spíše starší porosty v mýtním věku, poslední kůrovcová kalamita dopadla v podstatě na všechny věkové třídy, snad s výjimkou nejmladších porostů do dvaceti let," sdělil Martin Valtera z Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Mendelovy univerzity.

V ČR se zalesňuje rekordně rychle. Stromy nepřežijí, kritizují ekologové

Výsledkem jsou tisíce hektarů kalamitních holin, které podle některých expertů bude problematické zalesnit. Na takových plochách totiž panují špatné klimatické podmínky. Dalším problémem je například nedostatek vhodného sadebního materiálu, což nezřídka vede k opětovné výsadbě smrku na ekologicky nevhodných stanovištích. „Tyto rozsáhlé změny v lesní krajině mají zásadní dopad na biologické procesy v půdě, vázání uhlíku a hydrologii půd, jakož i koloběhy živin a dalších prvků, jež se mohou z půdy následně vyplavovat do vodních toků," vysvětlil Valtera.

Uhlík uvolněný do atmosféry

Evropské lesy v důsledku klimatické změny vážou atmosférický uhlík intenzivněji než dříve. Co ale tento trend přebíjí, je rozpad porostů a intenzivní těžba. Uhlík se tak uvolňuje do atmosféry a podle ochranářů způsobuje další globální oteplování. „Přitom nadzemní biomasa představuje sotva polovinu uhlíku uloženého v lesích, druhá polovina je v lesní půdě," upozornil Valtera.

Vědci nyní v tříletém projektu podrobně zkoumají změny u lesní půdy na kalamitních holinách. Poté navrhnou hospodářské postupy, které podpoří zadržení uhlíku v půdě a možným odhadem dalšího vývoje v souvislosti s postupem kůrovcové kalamity.

Ta je podle expertů v posledních letech v českém prostředí zcela bezprecedentní. „Konkrétně nás zajímá uhlík, který se může ve zvýšené míře uvolňovat z půdy, a to po dobu, než dojde k jejímu zakrytí následnou vegetací," upřesnil Radek Novotný z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti.

Z pohledu dopadů změn půdního prostředí na vodní hospodářství posoudí zejména rizika ztráty živin a uvolňování potenciálně rizikových prvků z lesních půd do povrchových vod. Výsledkem bude návrh hospodářských postupů pro podporu vázání uhlíku a dalších funkcí půd na kalamitních plochách.

Kopytníci vs. hospodářská zvířata

V oblasti zmírňování změn klimatu a lepšího ukládání uhlíku v půdě je klíčovým opatřením také pastva velkých kopytníků. Tvrdí to tuzemští odborníci na základě vědeckých studií z posledních let. Jak však upozornili Dalibor Dostál, ředitel ochranářské neziskovky Česká krajina, a Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky, výrazný rozdíl je mezi přirozenou pastvou velkých kopytníků a intenzivní pastvou hospodářských zvířat. Druhá má mít na klima zcela opačný efekt.

Ochrana a obnova ekosystémů udržovaných velkými býložravci má být jedním z klíčových opatření k zastavení změn klimatu ve světě. „Odhaduje se, že kolem dvaceti procent pastevních ekosystémů již bylo přeměněno na ornou půdu, což dosud vedlo ke ztrátě až šedesáti procent uhlíku vázaného v jejich půdách,“ varoval Jirků.

Přitom podle něj jsou pastevní ekosystémy pro ukládání uhlíku důležitější než lesy. Nejen kvůli výrazně většímu objemu uhlíku, které jsou schopné vázat, ale také díky výrazně větší stabilitě. „Zatímco půda je stabilním dlouhodobým úložištěm uhlíku, lesy jsou jako jeho úložiště poměrně nestabilní. Mají tendenci plošně umírat vlivem požárů či kůrovce,“ podotkl Jirků s tím, že ukládání uhlíku v lesích proto není v dnešním měnícím se světě dlouhodobě perspektivní a nelze na něj spoléhat.

Na podporu včelařství půjdou miliony. Bez včel by obchody zůstaly poloprázdné

Podle Dostála je nežádoucí v této souvislosti zalesňování různých typů nelesních ekosystémů. „Zalesňovací projekty se bohužel často zaměřují na ně, včetně pastevních krajin. Vede to nejen k dramatickému poklesu biologické rozmanitosti, ale zhoršuje se tím také celková schopnost planety vázat uhlík. Protože pastevní ekosystémy umí vázat uhlík mnohem lépe než lesy,“ přidal.

S tím, že obnova lesů má smysl, ale výhradně tam, kde byly lesy v minulosti vykáceny. „V žádném případě není přínosné zalesňovat přirozené louky, stepi a savany,“ dodal.

Například stromy ve městech pomáhají s adaptací na klimatické změny, u polních cest poskytují stín lidem při procházkách. „Dokud jsou stromy mladé a rostou, vážou uhlík. Stromy poskytují útočiště mnoha druhům živočichů. Sázením stromů mohou lidé vyjádřit svůj kladný vztah k přírodě. Pro zastavení změny klimatu je ale třeba využívat co nejúčinnější postupy. Jednostranným zaměřením na vysazování stromů svět ztratil mnoho let, kdy se mohla realizovat také další opatření, která s ukládáním uhlíku mohou pomoci výrazně více,“ míní Dostál.