Podle nového matematického modelování by se na některých těchto měsících - alespoň na těch, jež skýtají velmi specifické podmínky - mohla potenciálně nacházet jak atmosféra, tak kapalná voda, a to díky kombinaci kosmického záření a slapových sil vyvíjených na Měsíc gravitační interakcí s jeho planetou.

Kapalná voda za hranicí ledu

Ačkoli je obtížné exoplanety, včetně nezbedných exoplanet, nějak rozčlenit, výzkumníkům se přesto podařilo identifikovat některé z vhodných kandidátů, a to díky studiu gravitačních účinků, jež  by tyto exoplanety měly mít na svit vzdálených hvězd. Podle odhadů vyplývajících z těchto průzkumů připadá na každou hvězdu v galaxii Mléčná dráha aspoň jedna nezbedná exoplaneta dosahující velikosti plynného obra Jupitera.

Pokud tomu tak skutečně je, pak existuje nejméně 100 miliard nezbedných exoplanet, přičemž některé z nich mohly být vyhozeny ze své sluneční soustavy i spolu se svým měsícem či měsíci (existenci exoměsíců astrologové sice dosud nezvratně neprokázali, ale vzhledem k tomu, o kolika měsících víme v naší sluneční soustavě, je téměř jistá). 

Černá hmota tvoří podle vědců až 80 procent hmoty vesmíru
Mýlil se Einstein? Nová mapa temné hmoty odhaluje kosmické tajemství

Náš pozemský život se ve valné většině opírá o potravní řetězce založené na fotosyntéze, takže sluneční svit a teplo představuje jeho naprosto nezbytný základ. Teplo pocházející od Slunce také pomáhá udržovat vodu na Zemi v kapalném stavu, což je další zásadní podmínka pro život, jak jej známe.

Přesto však vědci přepokládají, že kapalnou vodu lze ve sluneční soustavě najít i na místech, která jsou od Slunce vzdálena natolik, že by se měla nacházet v oblasti věčného mrazu a voda by se tam vyskytovat jen ve formě ledu. Těmi místy jsou ledové měsíce Ganymede a Europa, obíhající kolem Jupiteru, a Enceladus obíhající Saturn.

Přestože tyto měsíce pokrývá tlustá ledová skořápka, pod jejím povrchem se podle vědců nacházejí tekuté oceány, které podle dosavadních předpokladů chrání před zamrznutím vnitřní teplo měsíce, vyvolané tím, jak je tento měsíc natahován a mačkán gravitačním polem planet, jež procházejí kolem jeho oběžné dráhy.

Plánovaná mise NASA na Měsíc nese název Artemis
Mise Artemis. Po povrchu Měsíce se mají prohánět samořiditelné offroady

To je důvod, proč se vědci domnívají, že se na Enceladu a na Europě může vyskytovat život. Také na Zemi existuje druh ekosystému, jenž se nespoléhá na potravinové řetězce založené na fotosyntéze - jde o hydrotermální průduchy na oceánském dně, jimiž z nitra Země uniká teplo a chemické látky. V okolí těchto průduchů se daří bakteriím, využívajícím energii z chemických reakcí; na těchto bakteriích se mohou živit i jiné organismy, vytvářející zcela nové potravinové schéma, jež vůbec nezahrnuje sluneční svit.

Voda může být i na exoměsících

Tým vědců vedený astronomem Patriciem Javierem Ávilou z chilské univerzity v Concepciónu se tedy pokusil vymodelovat možnou existenci takových exoměsíců kolem nezbedných exoplanet typu plynných obrů.

Konkrétně by mělo jít o exoplanetu o hmotnosti Jupiteru, v jejíž blízkosti by se měl vyskytovat exoměsíc o hmotnosti Země, s atmosférou tvořenou z 90 procent oxidem uhličitým a z 10 procent vodíkem. Podle výsledků, kterých tým dosáhl, se zdá, že v atmosféře tohoto exoměsíce by mohlo vznikat značné množství vody, zadržované v kapalné formě. Hlavním motorem přeměňujícím vodík a oxid uhličitý na vodu by přitom mělo být kosmické záření. Sice by produkovalo desetitisíckrát méně vody než pozemské oceány, ale pořád stokrát více než pozemská atmosféra, takže by to podle vědců postačovalo pro vznik a udržení života.

Záběry, které na Marsu pořídilo vozítko Perseverance
Nová éra vesmírných závodů. NASA se chystá na Venuši, Čína staví stanici

Velkou část tepla potřebnou k tomu, aby voda zůstala v kapalném stavu, by pak generovaly přílivové síly z gravitace exoplanety. K tepelné tvorbě by mohl přispět i oxid uhličitý v atmosféře exoměsíce, jenž by mohl vytvořit skleníkový efekt. "Přítomnost vody na povrchu exoměsíce, ovlivněná schopností atmosféry udržovat teplotu nad teplotou tání, by mohla podpořit rozvoj prebiotické chemie," uvedli vědci ve svém příspěvku, zveřejněném v International Journal of Astrobiology.

„Pokud jsou orbitální parametry dostatečně stabilní na to, aby zaručovaly stálý přílivový ohřev, pak by za těchto podmínek mohla voda zůstat po svém vzniku kapalná, a tím poskytovat příznivé podmínky pro vznik života."