Kliknutím zvětšíteJeště v 80. letech minulého století byl poměrně častou zápletkou nejrůznějších filmů a televizních inscenací příběh vědce, který "má na dosah lék proti rakovině". Již tehdy ale skuteční vědci věděli, jak moc je taková zkratka nepřesná. Rakovin je spousta druhů a tak, jako se liší mezi sebou, reagují odlišně i na léčbu. U řady karcinomů tak mohou lékaři pacientům život při jeho zachované kvalitě významně prodloužit, u jiných je to však stále mimořádně náročný úkol, bez velkých vyhlídek na úspěch.
Rakovina prsu není jen jedna
Ani "rakovina prsu" není pouze jedna. Toto označení bohužel zahrnuje hned několik typů karcinomu, jejichž poznání i šance na úspěšnou léčbu mají různou úroveň.
Patří sem například karcinom prsu s pozitivitou hormonálních receptorů (národové buňky mají na svém povrchu receptory pro ženské pohlavní hormony), který představuje nejčastější typ rakoviny prsu (až 80 procent případů).
Dalším typem je vzácnější HER2-pozitivní karcinom prsu (vyznačuje se přítomností nádorových buněk, které produkují v nadměrném množství tzv. HER2 protein), jenž tvoří přibližně 15 procent případů rakoviny prsu.
Existuje také triple-negativní karcinom prsu, u něhož nejsou přítomné ani estrogenové, ani progesteronové receptory, ani se netvoří nadměrné množství HER2 proteinu. Mechanismy vzniku tohoto typu rakoviny jsou tak z velké části neznámé, proto je léčba tohoto karcinomu prsu obzvláště náročná.
Některé rakoviny se živí ženskými hormony
"Hormonálně citlivé karcinomy prsu rostou v reakci na hormony, jako je estrogen nebo progesteron. Díky tomu máme řadu možností, jak je léčit, například hormonální terapii, která účinkuje na principu odstranění těchto hormonů z dosahu nádoru. Mají také obvykle lepší prognózu než karcinomy, jež na hormony citlivé nejsou," cituje server Science Alert výzkumnici Pilar Blancafortovou z Ústavu lékařského výzkumu Harryho Perkinse.
"U malého procenta pacientek však dochází k rozvoji velmi agresivní rakoviny s nejhorším možným vývojem. Když se podíváme na tyto karcinomy, zjistíme, že jsou větší a mají tendenci častěji se šířit do lymfatických uzlin. Potřebovali jsme jen najít způsob, jak je identifikovat," pokračuje výzkumnice.
V roce 2012 vytvořila skupina vědců klasifikaci rakoviny prsu nazvanou Integrative Clustering (IntClust), která rozdělila tento druh rakoviny do 10 různých podskupin, z nichž každá se vyznačovala jinými genetickými změnami i klinickými výsledky.
Obzvlášť špatnou prognózu měla podskupina nazývaná IntClust2. Nádory spadající do této podskupiny přitom charakterizovalo významné nabobtnání části DNA v chromozomu 11.
Tato část chromozomu má spoustu rakovinotvorných genů, označovaných jako onkogeny, které už vědci dříve znali. Jeden z těchto genů, nazývaný AAMDC, však nyní přiměl současný australský vědecký tým, aby se na něj zaměřil víc. Výsledky svého výzkumu tým zveřejnil v Nature Communications.
Gen vyživuje rakovinu, když nemá co jíst
Tým nejdříve analyzoval 119 případů výskytu tzv. luminálního B HER2 negativního karcinomu prsu. Přitom zjistil, že zhruba čtvrtina nádorů tohoto typu vykazovala zvýšenou přítomnost genu AAMDC.
Když tým při pokusech na myších snížil hladinu genu AAMDC v buňkách rakoviny prsu, zjistil, že to rakovinným buňkám brání v činnosti a že více buněk prošlo tzv. programovanou buněčnou smrtí, jinými slovy, že organismus začal poškozené buňky sám eliminovat.
Podle australských vědců může být právě gen AAMDC zodpovědný za to, že nádory spadající do podskupiny IntClust2 lépe vzdorují hormonální léčbě.
Hormonální terapie totiž funguje tak, že rakovinu "vyhladoví", jinými slovy odstraní z jejího dosahu hormony, které by rakovina použila ke svému růstu. Gen AAMDC ale může prostřednictvím dalších a dalších kopií sebe sama rakovinu před tímto osudem chránit.
"V situaci, kdy se rakovinný nádor ocitne v podmínkách, že má nedostatek živin a hladoví po estrogenu, může gen AAMDC ochránit rakovinné buňky před postupným umíráním a udržovat jejich růst," vysvětluje Blancafortová.
"Věříme proto, že funkcí tohoto genu podporujícího rakovinu je fungovat jako záchranný balíček pro jejich přežití, jenž umožňuje nádorům přizpůsobit se nevhodným podmínkám. Jinými slovy, gen podporuje růst a množení buněk rakoviny prsu i tehdy, když se ocitnou v podmínkách metabolického stresu," dodává vědkyně.
Návýšení genu AAMDC se podle jejího týmu vyskytuje také u rakoviny vaječníků, prostaty a plic, takže objev může mít přínos i pro léčbu jiných typů rakovin. "Nyní víme, že můžeme tyto druhy rakovin odhalit tím, že se zaměříme na hledání vysokých hladin AAMDC v nádorových buňkách. A to je významný objev," uzavírá Blancafortová.
3
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
