Pestrobarevnými kroji se to hemžilo nejen na pódiu, kde svoje umění předvedlo čtrnáct souborů z celé republiky, které zvítězily v jednotlivých krajských kolech, ale také v hledišti. Vysočinu zastupovala chrudimská Kuřátka s představením pod názvem Klobása.
„Na choreografii se z velké části podílejí samy děti,“ uvedla umělecká vedoucí souboru Radka Ehrenbergerová. „Chci, aby tančily podle srdíčka a tomu také choreografii přizpůsobuji. Vsázím na jednoduchost,“ dodala vedoucí, která má pod palcem třicítku svěřenců od tří let.
Její slova potvrdila i patnáctiletá členka souboru Kateřina Hamplová. „Každý muzikant si část vystoupení tvoří sám. Záleží pak na jednotlivých lidech, co všechno do vystoupení ze svých srdcí dají,“ míní. „V souboru jsem už přes dvanáct let a stále mě to velice baví. Začínala jsem jako tanečník a teď pět až šest let hraji na housle v muzice. Nejvíce mě přitahuje to, že folklór je úplně jiný, než moderní hudba. Dají se v něm rozpoznat různé kraje a každý kus je originál,“ dodala Hamplová.
Blízkost folklóru připustil i ředitel DKO Radek Blecha. „Před několika lety jsem vedl jeden z folklórních souborů. Obdivuji vedoucí, protože vím, jak je tato práce náročná, ale zároveň krásná.“ Náročnost zmínila i vedoucí dalšího z vystupujících dětských souborů. „Nejnáročnější práce je s nejmenšími dětmi,“ uvedla žena, která si nepřála být jmenována.
Zapomněl kroky? Pomohl kamarád
A právě nejmenší účinkující se v DKO postarali o dobrou náladu. Vůbec nevadilo, když někdo zapomněl kroky, choreografii, či ztratil rytmus. Na pomoc vždy honem přispěchal starší kamarád, nebo někdo z publika, aby přetrženou nit navázal.
„Velice se mi tu líbilo. Hlavně jsem se bavil při vystoupení nejmenších. Je obdivuhodné, jak to ty prcky baví,“ řekl Josef Netolička, jeden z mála nekrojovaných návštěvníků v publiku.
