Vaše dnešní beseda se studenty v Jihlavě se koná v rámci „turné“ po republice, nebo jde o o jedinělou návštěvu, a v tom případě, proč právě Jihlava?
Přiznám se že už nevím, kdo tuto besedu organizoval, je to domluveno už přes půl roku, diář mám nabitý. Možná to bylo zajištěno přes Borise Dočekala, mého známého, který má tady v Jihlavě nakladatelství, ale okolnosti vzniku dnešní návštěvy si nepamatuji.
Jinak jsem se vrátil z tradičního moravského turné. Předtím jsme měl nějaké besedy v Čechách a také na východním Slovensku a v Itálii.
Jsou podle Vás dnes děti jiné, než v době, kdy jste vyučoval?
To se těžko posuzuje, to bych si musel odučit tak tři hodiny češtiny abych věděl, jestli jsou dnes děti jiné. Ale myslím si že jsou méně ostýchavé, nebojí se promluvit, jsou v dobrém slova smyslu přidrzlejší.
Včera byl 17.listopad. Co ve Vás vyvolává toto datum, jak na něj vzpomínáte?
Před 19. lety jsem právě byl čerstvým učitelem na základní škole na Zbraslavi, nastoupil jsem v říjnu 1989. Bylo to zábavné období. O demonstraci v centru Prahy jsme si myslel, že je to svazácká demonstrace, takže jsem na ni v pátek 17. nešel. Obkládal jsem korkem kuchyni, o čemž jsem napsal i fejeton.
..takže jste se demonstrací vůbec neůčastnil?
Naopak, v pondělí už jsem na demonstracích byl. Vzpomínám na to s jistým sentimentem, stal jsem se dokonce předsedou Občanského fóra ve škole na Zbraslavi. Tím že jsem mluvil na schůzích, mě revoluční vlna vynesla na člena konkurzní komise na ředitele základních škol na Praze 5. Ve svých osmadvaceti letech jsem najednou rozhodoval o tom, kdo se stane ředitelem které základní školy Prahy 5. To byla cenná zkušenost.
Co jste si pro jihlavské středoškoláky připravil?
Přečtu jim povídku Záhada, ta by snad mohla být věkem hlavního hrdiny studentům blízká, potom se společnými silami pokusíme o besedu. Pokud bude mít někdo zájem, nebudu se bránit ani autogramiádě.
