Stěny klubu zdobí Shakespearovy sonety a noví provozovatelé ho ve spolupráci s herci chtějí proměnit v útulný přístřešek české komorní slovesnosti, která by ve velkém hledišti nevyzněla.

Deník o tomto záměru informoval mladý herec Zdeněk Stejskal, který první večer poezie uvedl. Připomněl, že pod střechou Horáckého divadla se shodou okolností koná výstava Občan a dramatik, je o Václavu Havlovi, blízkém příteli Kuběny.

Havel v době, kdy básník byl na indexu, založil Společnost Kuběnových přátel. Do ní patřil mimo jiné sochař Jan Koblasa.

Poklona soše Gustava Mahlera

„Když jsem dnes přijel z Bítova do Jihlavy, moje první cesta vedla do parku k soše Gustava Mahlera, kterou pro vaše město vytvořil můj velký umělecký a lidský souputník Jan Koblasa, je to výtečné dílo, vysoko převyšuje nedůstojné pomníky, které se stavějí českým géniům, například provrtané kameny bratří Čapků na pražských Vinohradech s uměním nemají nic společného”, prohlásil Kuběna.

Špendlík by potom bylo slyšet na podlahu spadnout, když listoval v letos vydaném výboru své poezie z let 1953 až 2010 pod názvem Pramen Bítova. Kuběna bez patosu přečetl jednadvacet básní, ke každé připojil vzpomínku nebo glosu. Poučil milence, že „každá láska je nešťastná, jinak by za nic nestála”, a přísahal, že „žádnou budoucnost nevidí, přítomnost je prchavá a my máme jenom minulost”.

Cesta z Jihlavy na Bítov nekončí

„Dnes se nestojí dlouhé fronty na Seiferta, ale poezie nehyne, zůstává zdrojem slova a slovo patří k lidské podstatě, je osou kultury, poezie současný tlak chleba a her, konzumu a jalovosti, přežije a básníci vydrží”, věří Kuběna.

Kuběna publikum několikrát pobavil kritickým viděním světa, například vyšehradský Slavín přirovnal k „příšerné králíkárně” a za paradox označil, že do těchto „zatuchlých katakomb” jako prvního pochovali velkého estéta - Julia Zeyera.

„Putovat k Bítovu po jihlavské silnici je jako listovat v dějinách literatury”, píše Martin C. Putna v doslovu k Prameni Bítova a připojuje dobrou zprávu, že „ona silnice od severu k jihu, od Jihlavy k Bítovu, nekončí a vede dál”.

Se shodnou nadějí, že se výrazná stopa pětasedmdesátiletého Jiřího Kuběny v české poezii neuzavírá, lidé z krásného večera v Divadelním klubu Horáckého divadla odcházeli.

IVO HAVLÍK