Právě natáčíte postapokalyptický film Drsný spasitel. To je hodně specifický žánr, že? Zřejmě zaujme úzký okruh lidí.

Máte pravdu, je to velmi specifický žánr. V Čechách vím pouze o pár podobných počinech, přitom to nebyl žádný záměr. Jedná se o knižní adaptaci podle románu českého spisovatele Miroslava Žambocha, který nám také k filmu napsal scénář. Knížku jsem četl ještě v době, kdy jsem se svým bratrancem - kameramanem Jaroslav Kottinkem - studoval filmovou školu ve Zlíně.

Je to vaše větší první filmové dílo. Ale zase filmařina je obor, kterému se věnujete i profesionálně. Kde vznikl nápad na to, natočit Drsného spasitele?

Nápad vznikl hned po prvním přečtení knížky. Když jsem to pak konzultoval s kolegy z práce, rozhodli jsme se společně pro tento odvážný počin. Pro něj jsme pak dokázali nadchnout další spoustu fanoušků knížky a tohoto žánru vůbec.

Můžete prosím popsat, o čem Drsný spasitel vypráví?

Film se odehrává v době po pádu civilizace v českém prostředí. Pád byl způsoben druhým ukřižováním Krista. Je to příběh mutanta, který je sešívaný z mnoha různých lidí. Živí se jako obchodník a žoldák. Nepamatuje si svoji minulost a snaží se dopátrat, kdo vlastně je. Film je rozdělen do několika kapitol, takže jsou to spíše takové povídky, které na sebe navzájem navazují.

Film vzniká několik let. Kdy bude hotový?

Prvotní impuls a psaní scénáře začalo v roce 2013. Chceme film dodělat do konce tohoto roku. Toto léto jsme promítli první kapitolu na postapokalyptickém festivalu Junktown, protože je to místo, kde se také 80 procent filmu natáčelo a lidé z tohoto festivalu nám neskutečně pomohli.

Festival Junktown, co si pod tím mají lidé představit?

Jedná se o největší postapo festival u nás, možná i v Evropě. V areálu bývalé raketové základny v Bratronicích za poslední tři ročníky vzniklo v podstatě funkční městečko, postavené ze starého železa a trámů, které se každý rok neskutečně rozšiřuje a je obrovský zážitek se sem podívat. Lidé bez kostýmu mají vstup zakázán, což se zavedlo kvůli tomu, aby tito návštěvníci nekazili ostatním atmosféru světa po pádu civilizace.

Ilustrační foto
Dopravní terminál se bude řešit postupně



Je o takovou akci vůbec zájem?

Kapacita je nějakých 700 lidí na areál, lístky se prodávají na přibližně tři vlny a vždy jsou vyprodané za nějakých pět minut! Ten zájem je neskutečný a každý rok, kdy se účastníme, vidíme ty stejné srdcaře a nadšence, co nám ukazují zase nové vynálezy a zlepšováky u svých přechodných domovů. Vždy když tam jedeme, zažíváme duchovní čistku a je to velmi osvobozující. Příští ročník zde už odpromítáme hotový film a moc se těšíme na reakce všech fanoušků, co nám s ním pomohli. Věnovali do toho hrozně moc a za to jim nikdy nedokážeme dostatečně poděkovat.

Můžete čtenářům přiblížit, jak to na bývalé raketové základně vypadá?

Ty prostory jsou úžasné. Mimo festivalu Junktown se zde pravidelně pořádají airsoftové a paintballové bitvy. Pokud byste se chtěli jen tak zajít podívat, dovnitř se určitě nedostanete, je potřeba se domluvit s majiteli a pak všechno záleží na jejich ochotě. Je zde velké množství bunkrů a opuštěných budov. V jedné takové kasárna bez oken jsme celý listopad trávili v našem štábu spolu s klíčovými herci. Což byla opravdová zkouška ohněm, protože ne každý herec by byl ochoten na takové podmínky přistoupit. Ale náš rozpočet by herecké karavany už nepokryl , nebo by to bylo zase na úkor jídla (smích).

Takový film se tedy nerodí lehce.

Byli jsme v bratronickém areálu zavřeni celý měsíc v listopadu a o rok později tam ještě probíhaly dotáčky. Museli jsme vždy čekat na podzim kvůli počasí, jinak byla příroda a vše v okolí moc veselé a rozkvetlé, což nám dvakrát nehrálo do ponuré atmosféry příběhu. Na samotném natáčení se podílelo asi 120 lidí. Ve štábu nás bylo maximálně deset. Na postprodukci teď pracují tři lidé, a to je také důvod, proč trvá dokončení filmu tak dlouho. Jelikož jde o svět plný nestvůr a démonů, museli jsme vlastními silami vyřešit asi 150 trikových záběrů, což je pro takto malý počet lidí spousta času stráveného před monitorem.

Kde lidé film uvidí?

Pokud chtějí lidé vědět víc, stačí sledovat facebookovou stránku filmu, kde určitě budeme o dokončování informovat. Chtěli bychom poté udělat několik autorských promítání v několika městech v Čechách. Jezdili bychom s celým štábem, aby měli diváci možnost si s námi o tom popovídat, a my můžeme odpovědět na jejich otázky. Jedná se v první řadě o fanouškovský film, jehož rozpočet nepřesáhl tři sta tisíc korun.

Máte nějakou veselou historku nebo neobvyklou příhodu z natáčení?

Veselých příhod byla spousta, protože jsme spolu se štábem trávili téměř měsíc mimo civilizaci a postupně nám humor čím dál víc pomáhal tenhle zápřah zvládat ve zdraví. Co nás asi nejvíce potěšilo, byla účast Mikoláše Tučka (pořad Re-play, ex-Applikace a BLate Night Show), se kterým jsem se spojil poté, co nasdílel naší crowdfundingovou kampaň na svůj Facebook. Zeptal jsem se ho, jestli by si chtěl ve filmu zahrát a nakonec to skutečně proběhlo. Jeho role byla jednoduchá - rozříznout hlavního hrdinu motorovou pilou. Pokud vás zajímá, jak to dopadlo, na našem Youtube kanálu najdete desítky videí ze zákulisí natáčení, kde se to veselými příhodami jen hemží.

Ilustrační foto
Střediska volného času: místa na kroužcích stále jsou




S natáčením většího filmu máte nyní bohaté zkušenosti. Už také určitě víte, jakých chyb se vyvarovat a na co příště bude třeba myslet.

Nemám žádnou univerzální radu, protože vždy se objeví nějaké nečekané komplikace, které je potřeba operativně vyřešit a být na ně připraven. Velkou nevýhodou nám samozřejmě byly finance, protože ne všechny scény jsme tak mohli vystavit tak, jak jsme to ze začátku plánovali. Všichni herci pracovali bez nároku na honorář. Proto se ale také stávalo to, že nám někteří lidé napsali den předem, že nakonec na natáčení nedorazí, takže jsme museli řešit přeobsazování rolí a všechno bylo v tomto tempu hrozně hektické. Stanley Kubrick jednou řekl, že pokud se chcete stále zlepšovat, je nejdůležitější vzít kameru a začít točit. Čím víc natáčíte a zkoumáte výsledky, tím víc sami vidíte, co funguje a co ne. Na papíře všechno vypadá skvěle, ale až na place zjistíte, že realita je úplně někde jinde a je třeba přistoupit ke kompromisům.

Máte nějaký další nápad na film, který byste rád realizoval?

O tomhle absolutně nepřemýšlím a ani nebudu, dokud tento projekt nedokončíme. Stále před sebou máme hromadu práce, takže myslet na další projekt je v tuto chvíli téměř nemožné. Na naší firmě ještě realizujeme reklamní spoty pro firmy, hudební videoklipy, reporty z akcí, focení, tvorbu webových stránek, a proto je těžké plánovat ještě více svých vlastních projektů. Jsme rádi, že nám zbude čas a energie na tento, který děláme zadarmo.

Kromě zmíněných aktivit se věnujete také kurzům v rámci umělecké agentury.

Toto léto jsem realizoval 4 kurzy jako lektor filmu pro děti. Kurz je týdenní a za tuto dobu musíme vždycky s dětmi vytvořit krátký film, který se poslední den promítá rodičům. Kurzy probíhají v České republice, kde jsem učil například s Janem Přeučilem, Evou Hruškovou, Denisou Nesvačilovou nebo Václavem Upírem Krejčím. Tento rok jsme byli s dětmi také u moře v Chorvatsku. Výuka je zde trochu volnější, ale také je vždy výsledkem krátký film, který se poté nahraje na Youtube. Tyto kurzy dělám už čtvrtým rokem. Je super, když narazíte na děti, co se chtějí něco dozvědět a naučit, protože vám pak všechno to úsilí a práce dává smysl.

Z deseti finalistek a dvou finalistů se jako první umístila porodní asistentka Ivana Lelkesová z nemocnice v Novém Městě na Moravě (uprostřed), druhá skončila sestřička z endoskopického centra v náchodské nemocnici Simona Rýdlová a na třetím místě skončil
OBRAZEM: Nej sestřička je z Vysočiny, vítězka si zahraje v seriálu