Ponurou atmosféru doplňují i rozestavěné svíce a rakev, poblíž které se plazí zlověstní, obrovští, a hlavně živí hadi. Ne, to není scéna z jakéhosi hororového filmu. To právě začínají už téměř tradiční noční prohlídky na hradě v Polné.

U hradu se začínají tvořit hloučky lidí. Od těch nejmenších, ještě ne školou povinných, až po ty v důchodovém věku, což je důkazem, že tajemno láká úplně každého a bez rozdílu. „Trošku se bojím, ale mám s sebou mamku, taťku, dědu a strejdu,“ vypráví sedmiletý Filip a ve tváři je mu vidět velká zvědavost.

Se zájmem vyhlíží hlavně rytíře v lesklé zbroji. „Dovolte, abych vás přivítal na zdejším sídle. Za mých časů panovala zde pohostinnost pro každého a žádný nemusel při vstupu peníze platit. Doba se ale mění a nynější páni jsou zřejmě loupežníci,“ přivítal v úvodu přihlížející diváky jeden ze zámeckých pánů a průvodce hradem Václav Kyklop Vinkler.

Nejzajímavější pověsti o hradě Následné putování po jednotlivých místnostech zavede návštěvníky do dob dávno minulých a postupně spolu s průvodcem a historickými postavami odhalují nejzajímavější pověsti související s místním hradem. Dozvídají se, jak se paní Eliška díky kořenářce zázračně uzdravila, jak polenským hradem bloudí sličná panna, která utrápila tři mládence, i o zlém direktorovi Khaucovi, jenž se upsal ďáblu.

Ohňová show Poutavé povídání zámeckého pána jen občas přeruší strašení pekelnic a křik polekaných návštěvníků, či zlověstné houkání hejkala bojícího se malých dětí. Ještě než se diváci rozejdou do svých domovů, přiběhnou na nádvoří kejklíři se svou ohňovou show a napětí v dětských tvářích začíná pomalu polevovat. „Vždyť to zase tak strašidelné nebylo,“ říká malá holčička a drží se přitom raději ještě maminky za ruku.

Znovu za rok Poslední prohlídky se letos budou konat ještě 14. září. Potom se s tajemnými rytíři, téměř skutečným umrlcem, pekelnými čerty či pohádkovými strašidelnými hejkaly mohou návštěvníci setkat zase až za rok. Do té doby se stane hrad opět poklidným místem bez bezcílně bloudících bytostí.