Svým nadšením inspirovali spoustu dalších lidí, kteří během jejich jízdy přispívali na účet veřejné sbírky organizace.Hlavním sponzorem akce byla společnost Albi, která za každý ujetý kilometr darovala Sdílení dvě stě korun. Přáním lékařů a zdravotní sester ze Sdílení bylo, aby se podařila sehnat částka na zakoupení přenosného ultrazvuku. Díky velké podpoře lidí byl tento cíl překonán. Sbírka byla ukončena 30. srpna a celkový výtěžek je úžasných 170 000 korun.

„Je to jako sen! Ještě před rokem pro nás bylo nereálné, abychom si pořídili tak drahou věc, jako je přenosný ultrazvuk. Avšak potřeba tohoto přístroje u klientů domácí hospicové péče je čím dál větší. Díky běžcům na naší benefiční akci Běh městem šťastných lásek a poté díky neuvěřitelné výzvě kluků Švecových se nám tento sen splnil. A nejen to. V poslední době řešíme akutní nedostatek polohovacích lůžek, a to vzhledem k většímu počtu klientů v péči. Díky výzvě Šlapeme pro Sdílení můžeme také nyní zakoupit dvě nová lůžka. Děkujeme klukům, že se rozhodli spojit právě s naší organizací a podpořit tak péči o seniory a nevyléčitelně nemocné. Moc si toho vážíme a poděkování patří i všem dárcům, kteří na sbírku přispěli,“ říká Eva Švecová, fundraiserka Sdílení o.p.s.

Přípravy na takhle náročnou výzvu a samotný sportovní výkon avšak nebyli vůbec jednoduché. Na vše jsme se zeptali jednoho z aktérů výzvy, Martina Švece.

Prohlídky v janštejnské sklárně
Za krásou křišťálového skla se můžete vypravit do sklárny Janštejn na Jihlavsku

Martine, jak probíhal trénink před výzvou?
Výzvu jsme přijali v průběhu dubna a od té doby jsme jezdili dvě stě až tři sta kilometrů týdně. Poslední dva měsíce dokonce tři sta až čtyři sta kilometrů týdně.

Co jste po cestě jedli a co pili?
K jídlu jsme měli připravený kuřecí sendviče, toasty, ovesné a energetické tyčinky a na pití snad všechny druhy sladkého pití (cola, fanta, džus, energy drink, ledový čaj…). Toasty a sendviče teď rozhodně na nějakou dobu z jídelníčku vyřadíme.

Jak často jste měli přestávky?
Zastávky jsme měli naplánované každých sedmdesát kilometrů a pouze na deset až patnáct minut, kdy jsme si doplnili pití a nabrali jídlo do kapes. Vše jsme pak pojídali za jízdy, abychom neztráceli čas a vše stihli do čtyřiadvacet hodin.

Jaký byl průběh na trati a jaká úskalí se objevila?
Kromě 555 kilometrů nám nehrála do karet ani předpověď počasí. Třicet stupňů Celsia a protivítr okolo deseti až patnácti kilometrů za hodinu. Prvních 150 kilometrů jsme jeli mírně z kopce a úplně svěží, a i přesto náš průměr byl dvacet sedm kilometrů za hodinu oproti předpokládanému třicet tři kilometrů za hodinu. Vítr se uklidnil s přicházející tmou a přes noc se nám podařilo dohnat ztrátu z úvodu.

Pouť v Brtnici se vydařila
Pouťové veselí v Brtnici. Klášterní zahrada se zaplnila příznivci dechové hudby

Jak často jste zastavovali?
Co sedmdesát kilometrů jsme byli domluvení s doprovodným vozem, že zastavíme na deset až patnáct minut a doplníme pití a jídlo. Konzumace pak probíhala až během šlapání na kole. Na sedle jsme byli cca dvacet hodin.

Objevila se během cesty i nějaká krize?
Krize přicházela mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní, kdy furt byla tma a do cíle ještě hodně daleko. Mé tělo odmítalo přijmout energii z pevné stravy a na tekuté jsem věděl, že přijdou problémy. Taky že ano! Po čtrnácti hodinách v sedle přišla strašná bolest nohou. Jako by mi snad rostly kosti doprovázené "příjemným" pálením. V tu chvíli nám chybělo do cíle už "jen" dvě stě kilometrů a poprvé jsem si uvědomil, že to zvládneme. Sice to bude stát ještě hodně bolesti, ale zvládneme to.

Chtěli jste to někdy během těch čtyřiadvacet hodin vzdát?
Naštěstí tak velká krize nepřišla. Každopádně kola máme nyní už zazimovaná a letos nás na nich nikdo neuvidí!

Jaké byly pocity v cíli?
Úžasné, obrovská radost! Nepamatuji si přesně, co se po příjezdu dělo, tělo bylo v jakémsi transu. Nahromaděná bolest jako by se přeměnila v dojetí a do očí se mi hrnuly slzy z té nádherné atmosféry, kterou pro nás místní lidé spolu s lidmi ze Sdílení připravili. Děkujeme!

Důležitá je i regenerace. Jak probíhala? Bolely vás nohy?
Regenerace proběhla hned ve vedlejší restauraci, kdy jsme tam poslali pár piv. Druhý den bolely nohy při cestě ze schodů a do schodů, ale kupodivu to nebylo tak hrozné a od nového týdne už zase sportujeme ve fitku a s raketou na kurtu.

Koncert pro Popálky
Vojenský umělecký soubor Ondráš vystoupil pro Popálky

Chtěl bys ještě něco zmínit?
Především bych chtěl poděkovat. A to organizaci Sdílení za to, jak vřele projekt přijala a jakou atmosféru připravila při výjezdu a především při příjezdu do Telče. Bude to patřit k těm nejhezčím momentům v životě.

Také patří velký dík holkám v doprovodném voze. Po celou cestu se o nás staraly tím, že nám připravovaly nápoje a jídlo. Když jsme chtěli něco studeného, tak to stačilo nahlásit a na příští zastávce jsme to měli. Bez Vás bychom to rozhodně nezvládli! Moc děkujeme.
Díky také mým dvěma parťákům, bez kterých bych na tuhle cestu nikdy nevyrazil. Kubovi za to, jakou formu měl, a když už jsem se s ním kolem čtvrté hodiny ráno nemohl střídat, tak to byl on, kdo nás dotáhl až do cíle. Radkovi klobouk dolů, že v devětačtyřiceti letech dokázal předvést takový sportovní výkon. Popravdě jsem měl trošku strach, zda to jeho zdraví vydrží a ukázalo se, že když si stanoví cíl, tak se na něj dokáže i připravit.
Poděkování patří i všem dárcům. Společně jsme to dokázali! A těším se za rok s dalším projektem!

Uzavírá povídání Martin Švec a nám nezbývá než se nechat překvapit, s čím přijdou kluci příští rok.