Jak jsou na tom Češi v improvizaci?
Myslím, že v Evropě není lepších improvizátorů ve vše oborech, než jsou Češi.

Máte mezi nimi favorita či favoritku?
Ano, je to pohřební dýdžejka, která je strašně vtipná. Ta mě přežije. Nechám si od ní něco zahrát na vlastním pohřbu.

A co vlastně vítěz Partičky s podtitulem Nová krev získá?
Pravděpodobně bude hostem v silvestrovském vydání Partičky. To je nejvíc, zkušenost k nezaplacení.

V čem podle vás spočívá fenomén Partičky?
Myslím si, že mladí lidé pomáhají starým lidem, tedy nám zainteresovaným, takže proto se na nás koukají. Nevím… Ten formát je ojedinělý, zvláštní, nic takového u nás neexistuje. Partičku děláme nějakých čtrnáct let, takže diváci, kteří byli mladí a šli s námi od začátku, si na nás nějakým způsobem zvykli. To, že jdou celá léta s námi, si zaslouží obdiv.

Baví vás to ještě?
My jsme s tím v pohodě, protože jsme zjistili, že je to lepší než být někde v divadle a převlékat se z role do role. Taky se nemusíme učit text. V tom je práce v Partičce strašně volná, baví nás to. Už jsme ve věku, kdy si to užíváme.

close Z představení Partička v Dusikově divadle v Čáslavi. info Zdroj: Deník/Michal Bílek zoom_in Z představení Partička v Dusikově divadle v Čáslavi.

V improvizaci vás už asi nic nepřekvapí. Ale přece jen – pamatujete si na situaci, která vám dala zabrat?
Na začátku vlastně ano. Bylo to zajímavé, protože jsem hned nedělal „hádací“ hru. A pak jsem se k ní dostal a diváci zjistili, že jsem úplně blbej. Tak si psali o to, abych ji dělal dál. Není v každém dílu, ale když jedeme s kluky po divadlech, lidé se mě pořád na něco ptají. Takže by se dalo říct, že můj život je složený z hádání. Z hádání věcí, ne hádání s partnerkou v osobním životě, protože jsem rozvedený.

Co vás nejvíc dokáže odbourat?
Takových situací jsou mraky. Strašně mě baví, když se něco nepovede. Když se dostaneme do situace, ať čtyři, nebo dva, že hrajeme nějakou hru, a jeden neví, vůbec nechápe, o co jde. Stane se to každému, že mentálně vypne a jenom tupě zírá… A to já úplně zbožňuju, když kdokoli z kolegů neví, kudy kam. A pak mě ještě baví, když během divadelních zájezdů konverzujeme s návštěvníky, kteří vybírají témata. To je super.

A to vám už opravdu došla krev, když teď prostřednictvím televizní soutěže hledáte nového kolegu?
Řekli jsme si, že když už se napříč televizními obrazovkami hledají nové talenty, tak si je najdeme i my. Že by nám třeba pomohly. Uvidíme. Věřím, že během konkurzu vybereme někoho, kdo bude mít zdravou odolnost. Taky chceme dát novým tvářím možnost ukázat se v televizi. Věřím, že se jich objeví hodně. Koneckonců já už svoji favoritku mám, jak už jsem zmínil.

Momentálně jste i porotcem v taneční show StarDance. V čem je to stejné či odlišné?
Je to stejné v tom, že chcete chválit. Teda já osobně ano. Nemám náladu někomu oznamovat, že je to hloupé, blbé… Je mi prostě nepříjemné říkat lidem, že jsou věci, které se mi nelíbí. Ve StarDance jsem, myslím, za hodného. Úlohu kata tam má někdo jiný.

A co divadlo?
Hraju ve třech muzikálech v Hudebním divadle Karlín – v Draculovi, Slunce, seno, jahody a Bodyguardovi. Jsem z toho nadšený, baví mě lidé okolo, je to tam příjemné. V posledně zmíněném kusu se vyřádí zejména holky, my chlapi tam máme jenom činoherní role, ale ten muzikál je fajn. Lidi stojí a tleskají, takže paráda.

Jak se vlastně jako porotce připravujete na StarDance?
Nepřipravuju, protože to nejde. Generálky vidět nesmíme, chodíme až na přímý přenos, abychom měli všechno „čerstvě nakrájené“. Jako absolvent konzervatoře se dívám na výkon toho kterého páru spíš jako na divadlo. Aby to nebylo jenom o tom, že všichni špatně šlapou na patu a mají špatné držení těla. Zajímá mě nápad, který ve vystoupení soutěžící mají. Ocením uvolněnost, ne urputnost, protože ta je vidět.

Když vás chce tanečnice nebo tanečník zaujmout, co rozhodně nesmí udělat?
Nenávidím, když taneční páry berou porotu do hry. Třeba když mi v rámci choreografie chtějí dát do ruky růži. To vždycky říkám, aby mě nechali být, že k nim nepatřím. Přijde mi to takové podlézavé. Ale dva body za růži bych jim v hodnocení nestrhl, to zase ne.

close Letošní sestava StarDance info Zdroj: se svolením České televize zoom_in Letošní sestava StarDance. Porotce Richard Genzer na snímku úplně vpravo

Pokud chce začátečník s minimálními zkušenostmi s tancem být zhruba za tři měsíce co nejdůstojnějším partnerem profesionálovi, jak intenzivně by měl trénovat?
Tancoval jsem celý život a myslím, že takhle narychlo se tanec na profi úrovni naučit zkrátka nedá. Ten proces vyžaduje nějaký vývoj a pohybové vzdělání pro tělo. Ale obdivuju všechny, kteří do toho jdou, protože začínají opravdu od nuly. To, že někdo kdysi chodil do tanečních, si už tělo nepamatuje. Jinak radím: Intenzivní a kratší trénink je lepší, než se ve zkušebně trápit několik hodin. A pak je taky důležité, že když se nedaří, je dobré to zabalit a jít na dvojku bílého. A vrátit se na parket druhý den, protože jít na tanec silou, to nikomu nic nedá. Když to nejde, tak to nejde, zítra to bude lepší.

V porotě StarDance jste už potřetí. Proč?
Mám pár důvodů. Vzal jsem to proto, že jsem si soutěží prošel jako tanečník a hodně mě baví atmosféra ve StarDance. Na druhou stranu rozhodovat o něčem, posuzovat něčí taneční výkon, je těžké, každý má jiný vkus. Někdo má rád rajskou, někdo koprovku. Ale StarDance není detektivka, nikde se nevyšetřuje, kdo je vrah. Líbí se mi, že jsou to takové slavnostní večery, všechno je načančané a hezké. Deset totálně zabitých sobot.

Jak fungujete s dalšími kolegy porotci?
Výborně. Máme takový svůj zavedený rituál. Před každým přímým přenosem společně chodíme v zákulisí StarDance na kávu a dáme si k ní chlebíček.

Dojímáte se při přenosech?
Coby porotce jsem plakal při jednom z vystoupení Honzy Ciny. A pak jsem byl dojatý, když jsme s Janou Zelenkovou v deváté řadě StarDance ze soutěže vypadli.

V soutěži se za jedenáct ročníků objevili zástupci mnoha profesí, kteří to s tancem zkusili. Co byste si rád vyzkoušel vy?
Chtěl bych si skočit padákem, ale bojím se, takže to nikdy neudělám. Chtěl bych zkusit bungee jumping, ale to se taky nestane. A ještě bych si chtěl zahrát na bicí s AC/DC. Nebo vůbec si zahrát a zazpívat s nějakou kapelou. To by mě bavilo.