V srpnu jste podnikl cestu na Ukrajinu. Jaké to tam bylo?

Myslím, ze často nevíme, v jakém blahobytu žijeme. Stačí ale ujet 600 kilometrů a ocitnete se v jiném světě. Lide žijí skutečnými problémy, jak si obstarat živobytí. Na venkově má skoro každý krávu, stádo ovcí, děti v létě od rána v horách sbírají borůvky a houby na prodej. Lide jsou velmi přátelští a touží po našem pseudoblahobytu. To jim nepřeji, myslím, že v případě vážných globálních ekonomických problémů přežije ten, kdo má krávu a ne sušičku na prádlo nebo bazén. Karpaty jsou nádherné, člověk se může pohybovat prakticky všude.

Nyní jste ve Francii, kde připravujete novou výstavu.

Ano, výstavu budu mít v Paříži a začne 29. dubna 2020. Je spojená s cenou Mario Avati, kterou jsem loni obdržel od Francouzské akademie umění za grafiku. Každý oceněný obdrží finanční odměnu a následující rok dostane možnost svoje práce představit v paláci Institute France, ktery je přímo v centru Paříže. Tento rok take budu učit na výtvarné akademii v bretaňském městě Lorient. Ve Francii mají velkou tradici uměleckých škol, v každém regionu jich bývá několik.

Adéla Chybová, Polná, 3. prosince 2019, 51 cm, 3790 g
OBRAZEM: Na svět přišla další krásná miminka z Jihlavska

Co Francouzům na zmíněné výstavě ukážete?

Bude to průřez mojí poslední tvorbou, ale budou tam i věci starší, které vznikly doma na Vysočině a vážou se k tomuto regionu. Příkladem posledně jmenovaného může být cyklus nazvaný Psí hřbitov. Ten se opravdu nachází pod vrcholem Hradisko kousek od Dobré Vody. Dále tam chci vystavit knihu - bibliofilii Hold, kterou jsme již prezentovali ve Spojených státech. Vznikla ve spolupráci s americkou básnířkou Sally Ball. Se Sally jsme měli přednášky a prezentaci bibliofilie na univerzitě ve Phoenixu v Arizoně a v Austinu v Texasu, kde je mimo jiné i katedra slavistických studií.

Jak k této spolupráci došlo?

Se Sally Ball, která pochází z Arizony, jsme se potkali na mém prvním rezidenčním pobytu ve Francii v roce 2015. Ona tam napsala rozsáhlou poemu o neutěšeném stavu naší planety. Její dílo je hodně ekologické a hodně kritické. Tak jsme se domluvili, že k tomu udělám výtvarný doprovod a zrealizuji tuto myšlenku formou bibliofilie, tedy knihy, která bude existovat ve velmi omezeném nákladu 35 unikátních kusů. Po třech letech byla na světě. Nyní pracuji na francouzské verzi knihy. Texty básně jsou ručně ryté a k tomu dělám doprovodné obrazy, vzájemně se to prolíná. Hotovo by mělo být příští rok. Bibliofile bude vystavena příští rok v knihovně Carnegie v Remeši. Po výstavě v Paříži chci bibliofilii nabídnout do Bibliotheque National, která má velkou sbírku grafiky a vzácných knih. Příští rok jedeme se Sally a bibliofilii Hold na malé přednáškové turné po univerzitách východního pobřeží USA.

Vy jste spjatý s Telčí a okolím, nyní ale spíše s Francií. Kde tedy působíte?

Od roku 2015 se pohybuji mezi Českem a Francií. V Remeši jsem už napůl přestěhovaný. Oceňuji, že ve Francii ateliéry dostávají umělci často zadarmo od města, ve kterém žijí. Lidé tam mají obecně vstřícnější a lepší vztah k výtvarnému umění, což souvisí s dlouhou tradicí, ale i výchovou. Pokud umělec opravdu něco umí, tak si ho tam lidé váží a také mu to dávají najevo. Když se jim nějaká práce líbí, ocení ji a pochválí vás, i když třeba nemají potřebné vzdělání a znalosti. Je na nich ale vidět, že to myslí doopravdy. U nás je umělec stále chápán jako jakýsi podivín, jako někdo, kdo nám nestojí mnoho za pozornost. To mluvím o venkově u nás, protože když se v Řásné organizuje turnaj ve volejbalu, tak tam pinká do balonu celá vesnice a okolí. Uprostřed vesnice u kostelíku Cyrila a Metoděje stojí plechová odpudivá socha Gluma, zakoupená z eurofondů. Proste kultura, ale hlavně kulturnost je mizivá. Už jenom to, ze nejsme schopni správně pojmenovat a říct slovo umělec, je tristní. U nás máme ale výtvarníky, což je v angličtině craftman.

Ilustrační foto.
Meteorologové: Na Jihlavsku bylo mimořádně teplo

V létě jste pozval do Telče dvě umělkyně z Remeše. Jak se jim líbilo v Telči a co si odtud odvezly?

Nicole a Charlotte přijaly pozvání města Telče a Kraje Vysočina na malý rezidenční pobyt v galerii Hasičský dům, kde svoje práce na závěr vystavily. To se odehrálo v rámci Francouzsko-české hudební akademie. Dík patří kraji a městu za podporu.

Máte ještě inspiraci, po těch letech, kdy se pohybujete v oboru?

To je mylná představa o nějaké inspiraci. Mam bohatou fantazii a představivost. Někdy je až na obtíž. V hlavě mám spoustu nápadů a motivů, vlastně to nemohu nikdy stihnout. Pracuji až 14 hodin denně. Většina mých prací reflektuje cestovní zážitky. Maroko, JAR, nyní Ukrajina, to všechno se tam promítá. Jezdím často bez cíle, zastavím, kde chci, přespím, kde chci. Jezdím na doporučení přátel nebo lidí, které cestou potkám. Když vidím přímo nějaké místo, kde stojí za to se zastavit, tak zastavím.

Jak jste se výtvarnému umění dostal?

K výtvarnému umění se nedá dostat. Musíte mít štěstí na rodiče a učitelky, které vás nedeformují. To druhé jsem moc neměl, ale překonal jsem to. Musí vás to bavit a když vás to baví, tak kreslíte několik hodin denně a vůbec nepřemýšlíte o nějakém světě kolem nebo inspiraci. Základní předpoklady pro kreslení a malování má skoro každý. Pokud se ale talent nerozvíjí, přestává existovat, zakrní, stagnuje. To je případ většiny lidi, protože přeci potřebujeme ty sušičky, myčky, nová auta, bazény a barevné cyklistické oblečky. Bibliofilie Hold, která vysvětluje celý náš kolotoč konzumu, zajímá opravdu velmi málo lidi. Ono je to tak, ze když se proháníte na předraženém kole v legračním barevném úboru, tak k tomu nepotřebujete moc přemýšlet.