„V současné době škody hradíme formou brigád. Chodíme zemědělcům na pole sbírat kamení,“ popsal například postup Mysliveckého sdružení Žďárské vrchy Oldřich Sedlář, jednatel Okresního mysliveckého spolku ve Žďáře nad Sázavou. Myslivci tak ročně mnohdy odvedou práci za desítky tisíc korun. Výjimkou ale nejsou ani požadované finanční kompenzace.

V nynějším podzimním období se škody týkají hlavně kukuřice, která skýtá divočákům ideální úkryt. „Mají tam vše, co potřebují. Klid, protože ten jim v lese kvůli turistům, houbařům a motoristům chybí, dále potravu i krytí před povětrnostními podmínkami a hmyzem,“ vysvětlil Oldřich Sedlář. Časté škody právě na kukuřici potvrzují například i ve Sněžném na Novoměstsku.

„Problémy s přemnoženou černou zvěří máme dlouhodobě, upozorňuji na to už snad dvacet let. Největší škody jsou na travních porostech, a teď tedy hlavně na kukuřici,“ popsal Pavel Švec, předseda Zemědělského družstva Sněžné. Největší množství zemědělských ploch obhospodařuje na Žďársku Agro Měřín, jehož předseda Gabriel Večeřa se ale odmítl Deníku k problematice škod páchaných na polích zvěří vyjádřit.

V rizikových oblastech, kde jsou škody největší, se konají takzvané naháňky, kdy se snaží honci se psy černou zvěř z pole vyhnat a ideálně i zastřelit. Podle myslivců to ale není vůbec jednoduché. „Pokud má pás kukuřice kilometr a je široký dvě stě metrů, tak nemáme šanci z něj prasata dostat ven. Ve vysoké kukuřici vidí honci tak na dva metry, takže mnohdy prase proběhne kolem lovce, aniž by to zpozoroval. Stane se tak, že pole celé projdeme a zvěř je mezitím zase na opačném konci. Prase je velice chytrý tvor, ví, že když opustí úkryt v kukuřici, hrozí mu nebezpečí,“ popsal Oldřich Sedlář.

Před dvěma týdny dle jeho slov takto třikrát procházeli lán kukuřice u Polničky, celkem 17 honců s deseti psy. Ovšem bez výsledku. Ideální jsou proto podle myslivců úzké, zhruba osmdesátimetrové pruhy, mezi nimiž by byly pásy pro možnost odlovu i na čekané. Neměly by navíc vést až k lesu, protože pak zvěř vyhnaná z pole rovnou uteče do lesa a později se zase vrátí, třeba v noci.

„Hlavní je, aby zemědělci i myslivci spolupracovali. Škodám nejde úplně zabránit, ale dají se alespoň snížit. Opatření ale musejí dělat obě strany,“ dodal Sedlář.

Některé metody zabezpečení se však podle zemědělců stejně míjejí účinkem. „Používáme pachové ohradníky, snažíme se vytvářet v plodinách pásy,“ popsal Pavel Švec s tím, že výsledky vzhledem k množství prasat nijak ohromující nejsou.

Počty černé zvěře v posledních letech strmě rostou, a to i přesto, že jich myslivci loví rok od roku více. V roce 1963 se na Žďársku ulovilo pouhých 21 kusů, o dvacet let později 148 kusů a v roce 1993 již 433 zvířat. Záznamy z roku 2003 již ukazují 774 ulovených prasat a poslední rekordní údaj z roku 2016 dokonce skolených 2 131 kusů černé zvěře.