A odlišují se skutečně generace dnešních školáků od těch minulých? Tak to jsou otázky, na které se nedá jednoznačně odpovědět.

„Na základě vlastní a mnohaleté kantorské práce si dovolím tvrdit, že generace dnešních školáků se od těch předcházejících zase až tak neliší," řekl Ota Benc, ředitel Základní školy a Mateřské školy ve Ždírci nad Doubravou. „V podstatných rysech, ať již fyzických či osobnostních, zásadní rozdíl mezi odcházejícími a přicházejícími generacemi dětí nevidím. Ovšem podmínky, ve kterých děti vyrůstaly a vyrůstají, to je to, co se markantním způsobem změnilo a mění. Působí na děti a samozřejmě je formují. V pozitivním i negativním smyslu slova," uvedl Benc. Bohaté vnější podněty, mnohdy spojené i s postoji, stanovisky a charaktery mnoha lidí, s nimiž se děti dostávají i díky moderní technice do styku, se podle Bence odrážejí například i ve vnímání autority učitele ze strany dětí, stejně tak v každodenní práci pedagogů. „Podstatou úspěšné pedagogické práce je motivace. A hledání správných motivačních prvků je pro učitele při vědomí toho, co všechno dnes děti vědí a znají, velice tvrdá a náročná práce," poznamenal Benc.

Minimální interpersonální interakce

Na podstatný rozdíl mezi generacemi dnešních dětí a generacemi dětí předcházejících upozornil havlíčkobrodský psycholog Pavel Plíšek. „Dnešní děti mají obecně tendenci přibližovat se pouze k příjemnostem a daleko více uhýbají před zátěží jakéhokoliv druhu – psychickou i fyzickou. Jsou v tomto směru bohužel daleko důslednější," zamyslel se Plíšek. „Je tak pro ně daleko příjemnější hrát hry na počítači nebo v telefonu, než si číst v knížce nebo v časopisech. Je pro ně daleko příjemnější psát SMS zprávy nebo jednoslovná bezduchá sdělení či zkratky prostřednictvím internetu, než se sejít s kamarádem venku při společné aktivitě. Důsledkem toho pak jsou nejen minimální interpersonální interakce a z nich vyplývající citová apatie, ale i snížená schopnost vyjadřovat se slovem i písmem. Dětství i čas dospívání prožité ve virtuálním světě znamená i komplikovanější motorický vývoj. Děti nemají dostatek pohybu, jsou neobratné, řada z nich proto trpí nadváhou, cukrovkou, alergiemi a poruchami imunitního systému," konstatoval Plíšek. „Otázkou zůstává, jak z toho ven. Jak přimět děti k žádoucí změně, když řada z nich doma vidí rodiče přibité u televize, u počítače, neustále s telefonem v ruce?" podotkl Plíšek.
O zjevných rozdílech mezi současnou generací dětí a mládeže s generacemi dřívějšími často hovoří i sportovní trenéři.

„Stále častěji se setkávám s žáky a dorostenci, kteří nejenže nemají fyzičku, sílu, ale neovládají ani ty nejelementárnější gymnastické prvky. Neumí například kotoul vpřed, natož kotoul vzad, potíže mají i s celkovou koordinací pohybu. Dříve jsem se s tím tolik nesetkával," uvedl někdejší fotbalový trenér Josef Kotek. Podle jeho slov ale došlo i k zásadní změně přístupu mladých lidí ke sportu jako takovému. „Mladí jsou netrpěliví, neumějí na sobě pracovat, neumějí čekat na svou šanci, a když hned nezažijí úspěch, zabalí to a odcházejí. Znám kluky, kteří v průběhu jednoho roku vystřídali i tři nebo čtyři sportovní kluby a sporty. Nabídka je široká a oni toho v podstatě zneužívají. Bohužel se to odráží i v disciplíně a ve vztahu k trenérům a dalším funkcionářům," řekl Kotek.