Zítra je první adventní neděle. V teologickém smyslu se advent vyznačuje dvojím očekáváním –slavnosti narození Ježíše Krista a jeho druhého příchodu na konci času.

V Pelhřimově působíte pět měsíců. Jak se vám tu líbí, jaké dojmy máte z věřících?

Pelhřimov je pro mne zajímavou farností. Pocházím z Českého Krumlova a jsem stavěný spíše na větší města, už jenom kvůli počtu věřících, kteří chodí na bohoslužby. V Pelhřimově jsem rád i proto, že zde znám mnoho lidí. Cítím se zde velice rodinně a přátelsky.

Jaké vztahy máte se svým nadřízeným okrskovým vikářem Jaromírem Stehlíkem?

Ze skutečnosti, že je mým šéfem Jaromír Stehlík, mám velkou radost, dobře si s ním rozumím. Protože jsem knězem ještě poměrně krátce, je důležité, že se na hodně aktivitách podílíme společně.

Jak vypadá váš všední den?

Ráno se s panem vikářem scházíme ke společné modlitbě, po níž následuje pracovní snídaně, během které probereme, co nás ten den čeká. Dopoledne trávím většinou v kanceláři, je třeba vyřídit korespondenci a jiné důležité věci. Dopoledne také často bývají pohřby. Odpoledne mám na faře aktivity s mládeží, učím náboženství, chodím do nemocnice za nemocnými, k večeru jsem k dispozici pro svátost smíření a sloužím bohoslužby. Po nich jsou ještě často návštěvy nebo různá setkání. Program mám docela nabitý.

Vystudoval jste Střední uměleckoprůmyslovou školu sv. Anežky České v Českém Krumlově. Kdy jste se pevně rozhodl, že se vydáte na takzvanou Boží cestu?

Zvláštnost naší rodiny je, že můj otec byl první romský duchovní v České republice. On byl jáhen. Ten může mít rodinu. Od narození jsem tedy vyrůstal v křesťanském prostředí, dokonce od tří let jsem žil na faře, což mě zřejmě hodně ovlivnilo.

Jak rozhodnutí přijala rodina?

Rodinu to ani nijak moc nepřekvapilo a vlastně ani mé spolužáky ze střední školy. Naopak, já jsem o rozhodnutí přemýšlel několik let. Poté mě naplnil takový pokoj a klid, čímž jsem poznal, že je to ta správná cesta, že Bůh chce, abych šel k němu.

V neděli 2. prosince oslavíme první adventní neděli. Co pro vás znamenají Vánoce?

Radost, naději, přátelství, společenství, k čemuž patří úsměv, dobré jídlo, zábava a třeba vánoční písně.

Vánoce jsou svátky narození Ježíše Krista. Kněží asi mají v předvánočním čase plné ruce práce…

Narození Krista je vlastně obdarování lidí Bohem v tom, že Kristus přichází mezi nás. Líbí se mi, že i v dnešní době u nás lidé svátky prožívají v rodinném kruhu. Přijde mi úžasné, že si lidé váží toho, že mohou být spolu, mají na sebe čas.

Jak budete trávit svátky vy? Zůstanete v Pelhřimově nebo pojedete za rodinou do Větřní?

Na svátky jsem pozvaný ke známým. V rámci Vánoc pojedu také domů za mladšími bratry a maminkou, ale hlavní věci budu prožívat v této farnosti v Pelhřimově s lidmi, kteří budou otevření k tomu, abychom Vánoce prožívali spolu a duchovně.

Jaký dárek vám v dětství udělal pod stromečkem největší radost a jaký by vás potěšil letos?

Na konkrétní dárek z dětství si asi teď nevzpomenu. Pro mne bylo vždy největším prožitkem to, že jsem vnímal radost okolí, tedy rodiny a přátel. Letos bych měl asi největší radost z praktických věcí. Mám rád technické věci, které mi usnadňují život. Nyní mám rozbitý chytrý telefon, tak kdyby ten, asi bych se nezlobil (smích).

Jste hodně aktivní. Mimo kněžské služby máte i řadu koníčků. Přibližte nám některé…

Mám rád architekturu a design, s čímž souvisí i mé středoškolské vzdělání. Svým způsobem by mě bavilo třeba postavit dům nebo udělat něco, co je vidět. To třeba v mém povolání kněze moc dobře nejde. Člověk většinou povídá, ještě častěji naslouchá, prostě někoho doprovází na životní cestě. Z jedné menší aktivity mám ale radost – z navrhování liturgického oblečení.

Vy navrhujete oblečení?

Nejdříve jsem začal navrhovat oblečení pro sebe, pak o ně projevili zájem i další kolegové. Nepatrným dílem jsem přispěl také k jednomu ornátu (Ornát je liturgické roucho užívané u kněžích v římskokatolické církvi – pozn.redakce), který používá pan kardinál Dominik Duka.

Máte nějaký sen, který byste si chtěl v životě splnit?

Chtěl bych být prvním knězem, který by letěl do kosmu a slavil tam mši svatou (smích).