Maminky vozí děti až ke škole proto, že je to tam nebezpečné. Jezdí tam totiž hodně aut. To není vtip, ale každodenní realita u jihlavských základních škol.

Rodiče pak u škol ohrožují nejen cizí, ale i své vlastní děti. Dopravní značky přitom moc neřeší a klidně zastaví i v zákazu, ví strážníci. I když chápu, že pro řadu rodičů je praktické „hodit“ cestou do práce své potomky do školy, připadají mi tyto děti o něco ochuzené. Vzpomínám, jak jsem já sám do školy chodil s kamarády. V zimě jsme se klouzali na zamrzlých kalužích, v létě si kupovali zmrzlinu a připadali si důležití. Občas jsme to stihli i otočit a doběhnout si ještě domů pro sešit s úkolem, co jsme zapomněli. Přitom jsme nikdy nepřišli pozdě na vyučování. A něco samostatnosti do života nám to přeci jen taky dalo.

A takhle jsme tedy v „devadesátkách“ do školy chodili všichni, nikoho nevozili rodiče, určitě ne pravidelně. Jen spolužáci z okolních vesnic jezdili autobusem. To bylo přeci jen něco jiného, než nechat se svézt pár set metrů autem, jak to často chodí dnes. Ano, doba se změnila, zrychlila. Ale dopřát dětem ráno pohodovou procházku s kamarády, třeba v kombinaci s využitím MHD, může mít více výhod, než se na první pohled zdá. Tak to zkusme, teď v závěru školního roku nanečisto a od září pravidelně.