„Prvně je potřeba si všechno připravit a rozehřát. To zabere půl hodiny, když už člověk ví co a jak. Pak jen zbývá vytrvat. Z kusu kovu pak vznikne něco pěkného,“ vypráví Lorenc, který se kovářskému řemeslu věnuje déle než dvacet let. Před tím byl zámečníkem.
Kromě trpělivosti kovář potřebuje i velkou sílu a odolnost. „Jde si na to zvyknout. I na ten neustálý oheň. Zvládnou to v pohodě i ženy. Dneska už je i hodně kovářek,“ vysvětluje Lorenc.
Podle něj se řemeslo za staletí proměnilo i dalšími způsoby. „Dříve ve středověku to byla primárně živnost. Teď se to vyvinulo směrem do umění. Základní postupy a tradice však přetrvávají,“ vypráví, zatímco údery kladiva tvaruje rozžhavený kov.
Kromě kovářů mají v sobotu své místo na Šlakhamru také piráti a vodník. Organizátorka Eva Novotná vysvětluje, že je to díky vodě. „Kováři ji potřebují k řemeslu a ani piráti a vodníci se bez ní neobejdou. Máme tu navíc i mlýnské kolo. S dětmi jsme si proto nachystaly písničky o vodě. Zároveň děti musí zvládnout pirátské úkoly,“ říká Novotná, která se v kostýmu proměnila do pirátky.
Složit papírovou loďku, najít zakopaný poklad nebo uvázat námořnický uzel si zkouší například David Bartman. „Baví mě všechny úkoly a všechny jsem je zvládl. Dokonce jsem za to dostal i první cenu,“ pochvaluje si klučina.
Nejvíc ho přesto nadchli kováři. „Držel jsem dokonce to jejich kladivo a mohl jsem si přímo kování a bouchání do železa vyzkoušet. Líbil se mi i ten velký měch, který byl vevnitř,“ popisuje.
Ven z bubliny
Dobrovolníkům taje kovářství předvádí i Tomáš Popela z Bohdalova. „Je příjemné pracovat venku s ostatními kováři. Člověk se dostane z bubliny, ve které je uzavřený v jeho vlastní dílně. Nemusím řešit jen zakázky a vyzkouším něco nového. Je navíc lepší, když máme jeden druhého po ruce, než když jsme na to sami,“ uzavírá Popela, který na Šlakhamru vytvořil už houslový klíč či anděla.
60
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
