Vytřídit se dá téměř vše. „Do klasických popelnic by měli lidé odpad házet jen tehdy, když už opravdu neví, co s ním,“ podotýká Lapáček. Popelářské vozy sem tak každý týden přivezou několik tun tříděného odpadu, především pak papíru a plastů.

Nejprve obří plastová hromada projde rukama pánů Jardy a Jirky. „Dá se říct, že tady vyžíráme to nejhorší,“ smějí se. „Minulý týden někdo vyhodil kovovou popelnici, předtím zase dvacet kilo vepřového masa. Běžně se stává, že se mezi plasty objeví i mrtvá slepice nebo králík,“ popisují, zatímco hází odpad na pás.

To potvrzují i pracovnice třídicí linky, na kterou následně plasty putují. „Lidé do žlutých kontejnerů hází opravdu cokoliv. Hračky, oblečení, stavební suť, zbytky jídla, mršiny… To vše tady musíme vybrat,“ vyjmenovává jedna z nich Lucie Leblochová.

Lidé si často neuvědomují, že je mohou i ohrozit. „Nejhorší jsou injekční stříkačky a střepy. Sice nosíme rukavice, ale ty nás v tomto případě příliš neochrání. Přiznám se, že z takovýchto odpadů máme strach,“ přidává se její kolegyně Romana Jechová.

Jsou ale chvíle, kdy se na třídicí lince i zasmějí. „Například když nám po pásu přijedou erotické pomůcky, to je takové zpestření,“ říká s úsměvem Leblochová.

Na lince pracuje osm žen. „Nedokážu vysvětlit, čím to je, ale práci na pásu zvládají mnohem lépe než muži. Těm to kmitání způsobuje závratě,“ komentuje Lapáček.

Plasty musí vytřídit na šestnáct různých komodit. „Vybíráme například igelity, pet lahve, polystyren nebo nápojové kartony. Každá se zaměřujeme na něco, ale na pozicích se střídáme po dnu. Za týden projdeme kolečko podél celého pásu,“ přibližuje Leblochová.

Nově nemusí vybírat drobné kovové předměty, jako jsou třeba víčka od jogurtů. Na Hrádku totiž přibyl magnetický separátor, který se o ně postará. „V koncovém válci vznikají takzvané vířivé proudy na bázi vodivosti. Kovy jednoduše odmrští na jiný pás, a tak usnadní práci našim zaměstnancům. Má to ale výhody i pro lidi v našem regionu, protože nově mohou drobný kovový odpad vyhazovat do kontejnerů na plast,“ líčí Lapáček.

Pod třídicí linkou je další hromada, tentokrát papíru. Jelikož ten se rozlišuje jen na kartony a zbytek, pracovníci vše zvládají na zemi. To je naopak doména mužů, například Jana Holady. „Jezdím s popelářským autem, ale ve dnech, kdy se odpad nevyváží, dělám tady,“ vysvětluje muž, který u SOMPA pracuje už čtyři a půl roku.

I když i on občas mezi papírem najde něco, co tam nemá co dělat, už ho to nerozhází. V terénu ale občas zažívá opravdu kuriózní situace. „Kolega jednou otevíral popelnici a vyskočila na něj živá slepice. Přišla babička a říká: Ona už nenesla, tak jsem ji vyhodila,“ vzpomíná Holada.

Poté, co hrádečtí pracovníci odpad rozdělí, putuje k dalšímu využití. Papír posílají do papírny v nedaleké Červené Řečici, plasty naopak najdou uplatnění například v automobilovém průmyslu. Než ho odvezou, čeká ve slisovaných balících v nedalekém skladu.

Ačkoliv tato práce není úplně voňavá, zaměstnanci SOMPA by neměnili. „Mě to baví. Člověk si navíc přijde užitečný, protože dělá něco proto, abychom se na Zemi měli o trochu lépe,“ uzavírá za všechny Lucie Leblochová.