Kliknutím zvětšíteMnoho lidí zaznamenalo útěk hada, kterého vezli k vám do dětského centra. Nemyslíte, že to Kroužku udělalo negativní reklamu?
Já doufám, že ne. To byla opravdu nešťastná náhoda, kdy sem kamarád vezl toho hada od chovatele a akvárium nebylo dostatečně zabezpečené. Což on ale nevěděl. Je to starý had, kterého pán už nechtěl, takže jsme souhlasili s tím, že ho sem vezmeme. Bohužel ale v autě utekl. Mysleli jsme si, že je stále v tom autě, takže jsme ho hledali tam, ale on mezi tím auto opustil a „běhal“ po Pelhřimově. Sice nebyl nebezpečný, ale samozřejmě nás to velmi mrzí a všem jsme se na Facebooku omluvili. Měli jsme velký strach, jestli to přežije, ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Takže doufám, že to centru negativní reklamu neudělalo.
Máte tady ještě nějaká další zvířata?
Kromě této známé korálovky tady máme ještě užovku Žížalu, chameleona Pepu, agamu Agátu, činčilu Mišku, králíky, morčata Bublinu a Buginu, želvu, ježka, potkany, papoušky a rybičky. Takže zvířat je tady pro děti připravených spousta.
A tomu hadovi říkáte jak? Zaznamenala jsem totiž výzvu, kde o jeho jméně měli rozhodnout sami lidé, a padl tam i návrh říkat mu Kajínek…
My mu pracovně říkáme Hadice, ale nebráníme se případnému přejmenování podle přání dětí. Takže to může být třeba i Kajínek. (smích)
Jedno dětské centrum už v Pelhřimově funguje řadu let. Nebála jste se, že lidé budou dávat přednost spíše jemu?
Záleží, jestli slovo konkurence berete negativně, nebo pozitivně. V Pelhřimově ještě k tomu není dětské centrum, ale rodinné centrum, které je pro malé děti a jejich maminky. Navíc mají služby, které my nemůžeme poskytovat. Například tady nemáme koberec a podobné vybavení, takže pro ty nejmenší děti si myslím, že oni jsou lepší. V Pelhřimově je ale pořád velký počet dětí, takže některým rodičům bude bližší spíše naše nabídka a přijdou k nám. Jiným zase naopak bude více vyhovovat přístup rodinného centra Krteček. Takže my se konkurence nebojíme a jsme za ni v podstatě i rádi, protože nás to motivuje dělat některé věci malinko jinak, nad věcmi více přemýšlet a být kreativnější. A myslím si, že ve spoustě věcí si nemusíme konkurovat, ale naopak si můžeme i pomoct.
Zmínila jste koberec, neplánujete ho do budoucna?
Pro naše aktivity se úplně nehodí. Máme tady sportovní podlahu, po které děti můžou běhat. Když bude požadavek od rodičů, tak o tom můžeme přemýšlet, ale jak říkám, neradi bychom úplně konkurovali Krtečkovi.
V čem je Kroužek jiný?
Naše ambice jsou takové, že bychom rádi poskytovali kvalitní kroužky pro menší počet dětí, snažíme se je osamostatňovat a přistupovat k nim s individuálním a respektujícím přístupem. Jednoduše na děti budeme mít čas a prostor se jim věnovat, což je u větších skupin těžké. Takže vlastně naše kroužky by měly být speciální v tom, že tam bude menší počet dětí a lektoři budou opravdu odborníci na určitou věc, kterou budou učit. Zároveň bychom rádi poskytovali i služby rodičům. Takže by tady pro ně mělo být zázemí, kde budou moci počkat na své ratolesti, připojit se na wifi, vybrat si kvalitní knížku nebo si třeba přebalit dítě, s kterým tady čekají. Postupně přidáme i služby jako třeba doučování.
Říkáte malá skupina, takže kolik dětí maximálně bude ve skupině?
Předpokládáme, že by v těch skupinách mělo být šest až deset dětí. V některých je to omezeno dokonce na osm. Maximum je čtrnáct, a to u tanečních kroužků, protože tam je potřeba více dětí třeba na choreografii. U některých kroužků jsme radši za menší počet dětí, třeba vzhledem k jejich věku. Protože čím jsou mladší, tím větší je samozřejmě potřeba individuálnější péče.
Jak vlastně vznikl název Kroužek?
Já jsem napřed chtěla Mozaiku, ale zjistila jsem, že Mozaika je každé druhé centrum. Protože jsme ale říkali, že budeme dělat kroužky, tak z toho vznikl název Kroužek. Naše grafička navíc pak vymyslela, že když se kroužek spojí s kroužkem, tak vznikne pevný řetěz. Takže Kroužek je takový pěkný a příznačný název.
Jaké kroužky dětské centrum nabízí?
My tady těch kroužků máme spoustu a dělíme je na výtvarné, pohybové, zvířecí a ostatní. Z výtvarných to je například průřez všech řemesel. Děcka se tam toho spoustu naučí a pak zjistí, čemu by se chtěly věnovat dál. Pak tady máme výrobu šperků, kterou vedu já, a do budoucna by se mi moc líbilo, kdybychom se tam mohli potkávat i s maminkami dětí a tvořit společně. V neposlední řadě tady máme například street dance, žonglování, lukostřelbu, teraristiku, zpěv, angličtinu a spoustu dalších. (úsměv)
Plánujete v budoucnu nabídku rozšířit?
Těch kroužků je opravdu pestrá škála a pořád ještě jednáme o dalších. Teď například o dopoledním sportu pro maminky s tím, že děti by v tomto čase mohly dělat třeba výtvarku. Máme strašně moc nápadů, ale vždycky to závisí na tom, jestli se nám na daný kroužek podaří sehnat kvalitní lektor. Jde nám totiž i o to, jaký má ten člověk vztah k dětem, co umí, a zároveň musí zapadat k nám do party.
Kolik lidí se na centru v současné době podílí?
Hledali jsme tváře, které jsou tady z blízka, protože ten člověk musí dojíždět každý týden. Takže v současné době je to v nejužším týmu asi dvanáct lidí, ale postupně se pořád rozšiřujeme. Lidé nám nabízí svoji pomoc a zároveň hledáme lektory, které potřebujeme. Takže doufám, že nás bude hodně.
Kromě Kroužku máte ještě Statek u zvířátek v Nové Bukové. Je s dětským centrem nějak propojený?
Je to v podstatě jedna organizace a dalo by se říct, že Kroužek je takovým projektem právě Statku u zvířátek. Kroužek Mladý milovník koní u nás funguje už dlouho. Další kroužky jsme na statku začali dělat už loni, kdy jsme spolupracovali s okolními školami. Z toho vznikl nápad jít do Pelhřimova. V současné době je to spíš tak, že na statku děti pracují s hospodářskými zvířaty nebo třeba dělají lukostřelbu, protože tyto kroužky se nedají dělat tady. A u některých je to přesně naopak. Je lepší, když budou probíhat tady, aby rodiče nemuseli dojíždět. Takže propojené to je.
Bydlela jste v Praze. Proč jste dala přednost farmaření na malé vísce před hlavním městem?
V Praze jsem pracovala dlouho na různých manažerských pozicích, ale vždycky jsem měla sen pořídit si krávu. Jenomže jsem nikdy neměla pozemky. Když jsme se rozešli s otcem mojí dcery, tak jsem si řekla, proč ne. Prodala jsem byt a za utržené peníze jsem si koupila statek. Říkala jsem si, že se při nejhorším za rok vrátím. Dnes už to ale bude šest let a jsem tady maximálně spokojená a zpátky už bych se vrátit nechtěla.
Vysočinu jste zvolila náhodou nebo se vám tu zalíbilo třeba při dovolené?
Já jsem na Vysočině nikdy předtím nebyla a přiznám se, že jsem chtěla jižní Čechy. Jenomže tam tenkrát žádný statek na prodej nebyl a náhodou jsem objevila stavení v Nové Bukové. Pak jsme zjistili, že ho přede mnou měli úplně skvělí lidé, kteří pracovali na něčem podobném, takže jsem to po nich plynule převzala a dodnes jsme s nimi v kontaktu. Takže to tak možná mělo být. (úsměv)
Loni jste dávala na Facebook výzvu, že kdo je na Vánoce sám, může přijít oslavit Štědrý den právě k vám na statek. Sešlo se u vás hodně lidí?
Sešli jsme se takto už podruhé. Ten první rok to bylo zvláštní. Protože kromě milých komentářů část lidí napsala, že jsem nezodpovědná matka. Já jsem si ale říkala, že když mě někdo bude chtít zabít, tak to udělá někdy jindy než na Štědrý den. (smích) Sešly se tam různé typy lidí, kteří by se v této sestavě asi nikdy nesešli. Bylo to opravdu skvělé a moje děti si to moc užily. Pozvat někoho na večeři je to nejmenší, co člověk může udělat. Navíc je to mnohem osobnější, než posílat peníze třeba na Afriku. A doufám, že to obohatilo nejen nás, ale i ty lidi.
Takže kolik vás bylo?
Předloni deset a loni asi osm. Ale někteří byli kamarádi, kteří zjistili, že na Vánoce budou sami, takže přijeli k nám. Ostatní jsme ale skutečně neznali. Se všemi jsme ale stále v kontaktu.
A jak vás to napadlo?
S mojí dcerou jsme řešily, co budeme dělat na Štědrý den, a zároveň jsme chtěly někomu pomoct. Podle tradice se na štědrovečerní stůl dává talíř pro nějakého poutníka, tak jsme si řekly, že to uděláme jinak. A lidi pozveme rovnou k nám domů. Takže v podstatě to byl nápad mojí malé dcery, která chtěla pomoct. Udělala pro ně i nějaké dárky.
Daly jste jim tedy i dárky?
No jasně, že jsme si všichni dali dárky. Byly to jen takové drobnosti, protože jsme ty lidi neznaly. Já jsem například dostala med a děti menší hračky. Zkrátka každý pod tím stromečkem něco našel.
Budete podobnou pozvánku zveřejňovat i letos?
Myslím, že rozhodně ano. Nebo bychom mohli nějaké setkání udělat třeba i přímo tady v centru. Akce tohoto typu mi přijdou smysluplné.
Štěpánka Matějková
- narodila se 15. 8. 1983
- pochází z Berouna, žila v Praze
- do Nové Bukové se přestěhovala v roce 2012
- studovala Rozvoj venkova a speciální pedagogiku
- dětské centrum Kroužek založila v dubnu 2017 a otevřené je od května tohoto roku
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
