Když je člověk jednou sportovní nadšenec a největší sportovní akce na světě je takřka na dosah ruky, musí vyrazit. Ale není to jen tak. Je třeba sehnat lístky. Fanoušci si je u nás mohli koupit na podzim minulého roku prostřednictvím Českého olympijského výboru. Pryč byly rychlostí blesku, ale já měl štěstí. Dva lístky (jeden pro mě, druhý pro kamaráda) na jeden atletický večer za nemalý obnos získaly nového majitele. A když v červnu přišly poštou, bylo jasné, že se olympiáda blíží. Zbývaly detaily, jako jsou letenky a ubytování. Zvlášť to druhé se ukázalo být poměrně zapeklitým problémem, ale vyšlo to, a tak jsme mohli vyrazit.

Nízkonákladové letecké společnosti neposkytují zrovna komfort, ale dvouhodinový let se přežít dá. Brno, a za chvíli je tu Londýn Stansted. Nenechte se zmást označením Londýn, letiště totiž leží asi šedesát kilometrů od samotného města. Je potřeba sednout na vlak či autobus, který jede do centra, pro nás na Liverpool street. A dál už je to na každém. My měli ubytování v Greenwichi, kousek od nultého poledníku. Tam jsme se sice nedostali, celý areál byl vyhrazen pro soutěže v jezdectví a moderní pětiboj, ale i tak tam bylo hezky.

Když je člověk poprvé v Londýně, překvapí ho hromadná doprava. Spletitá síť metra, vlaky, autobusy (většinou dvoupatrové) a další možnosti jak cestovat městem. Třeba kolo. Za libru si jej můžete půjčit a vydat se vstříc ježdění vlevo. Doporučuji vyzkoušet, zábava je zaručena.

Hry jsou všude

Potulování se městem po různých atrakcích a památkách proběhlo, ale o tom nepovím, já se zaměřím na to důležité, na hry. Jejich známky člověk viděl všude. Metro bylo označeno šipkami a směrovkami, všude byly ukazatele, kudy na které sportoviště a jak je to daleko. Do toho tisícovky dobrovolníků v růžových vestách připravených kdykoliv poradit. A když jste se čistě náhodou vyskytli na místě bez ambasadora (tak se dobrovolníkům říkalo), nevěděli kudy kam a vytáhli mapu, do pěti vteřin se objevil domorodec s radou. Většina obyvatel vzala hry velice pozitivně. A bylo to vidět, podobně přátelskou atmosféru v mnohamilionovém městě už jen tak někdy nezažijete.

Kdo nesehnal lístek na sportoviště, mohl sledovat hry s dalšími méně šťastnými třeba na obřích obrazovkách v Hyde Parku, Trafalgar Square, v parku u Greenwichské univerzity či nějakém pubu. Všude byla atmosféra úplně elektrizující. Londýn nabídl i závody bez vstupného. Zadarmo bylo několik sportů v ulicích města. My vyrazili na dálkové plavání žen a maratón mužů. Skvělé plavání v Hyde Parku s tisícovkami lidí na břehu a maratón londýnskými ulicemi, které byly obsypány neskutečným množstvím fanoušků. Stojíte u plotů, obdivuhodní běžci letí ulicemi na dosah ruky a vy si div nevykřičíte hlasivky. Především když okolo proběhne Čech Honza Kreisinger.

Vrchol pro naši londýnskou misi přišel ve čtvrtek. Návštěva Olympijského stadionu a atletiky. Těšili jsme se na to hodně dlouho, a najednou je to tady. Dostat se přes narvané metro na stanici Stratford, projít bezpečnostní prohlídkou a jste před stadionem. Ten vypadá monumentálně, ale přitom jde v podstatě pouze o konstrukci potaženou látkovými pruhy. Celé je to velmi praktické, stadion bude po hrách demontován na přibližně třetinovou kapacitu a nepostihne ho tak osud Ptačího hnízda v Pekingu. Stadion leží v Olympijském parku spolu s Aquatics centrem, Water polo arénou, Velodromem a tratí pro BMX, arénou pro basketbal, Cooper boxem pro házenou a Riverbank arénou pro pozemní hokej. Nechybí ani obří budova se suvenýry, vyhlídková věž a stánky s občerstvením.

Špotáková zářila

Naše místa se nacházela v 69. řadě, skoro úplně nahoře. Celý stadion je jako na dlani, výhled je úžasný a člověk má o všem perfektní přehled. Program začal oštěpem desetibojařů, bohužel už bez zraněného Romana Šebrleho. Další technickou disciplínou byl trojskok mužů. České okénko se objevilo záhy, první z řady medailových ceremoniálů byl ze závodu na 400 metrů překážek, kde bronz získala Zuzana Hejnová.

První běžeckou disciplínou našeho večera byla semifinále na 800 metrů žen. Boj slavné Caster Semenyaové byl ale jenom předzvěstí věcí příštích. Po ženách nastoupili na stejnou trať muži, kteří ovšem již běželi finále. Největším favoritem byl keňský rychlík Daniel Rudisha. A ten nezklamal, naopak přímo zazářil! Časem 1:40.91 překonal světový rekord. V okamžiku, kdy vletěl do cíle a na tabuli se objevila ona magická písmenka WR značící nejlepší čas historie, jakoby na stadionu vybouchla bomba. Všichni do jednoho vyletěli na nohy a začali prostě řvát. Strhující atmosféra!

Ta ovšem pokračovala i nadále. Rozběhy žen na 4 krát 100 metrů a pak přišel blesk. Jamajská megastar Usain Bolt. A hádejte kdo zase vyhrál, soupeři byli opět bez šance. Boltova cílová show pak stála za to, je to rozený bavič.

To už se ale přiblížil český vrchol večera, vystoupení oštěpařek v čele s Bárou Špotákovou. Atletkám do toho vstoupili desetibojaři se svým během na 1500 metrů a závěrečnou společnou děkovačkou, kdy celý stadion potleskem ve stoje ocenil tyto sportovní chameleony. I když už vlastně ne celý stadion. Po Boltově show se přibližně třetina diváků zvedla a odešla, další třetina opustila areál poté, co jamajský blesk dostal medaili. Zbytek diváků pak sledoval naprosto jasné Bářino vítězství. Nikdo jiný neměl ani nejmenší šanci, i když se neházelo nejdál. Oslavné kolečko pro v podstatě pouze český Olympijský stadion bylo krásnou tečkou za celým programem.

Oslava s fanoušky proběhla druhý den i v Českém domě. Ten stál ve čtvrti Islington a nešlo jej minout. Klikující double decker byl prostě nepřehlédnutelný. V samotném českém domě mohl člověk vypít Plzeň, k jídlu si dát guláš (i když za 17 liber toho využil opravdu málokdo) podívat se na plátno, poslechnout koncert nebo zamávat do kamery při vysílání studia Londýn. A to si piště, že poslední jmenované jsme udělali! Pokud jste viděli v pátečním studiu vlajku s nápisem Třebíč, už víte, odkud vítr fouká. Trvalo to sice dlouho, ale Báry a zlata jsme se dočkali a pořádně to oslavili. Program v Českém domě završila marocká hvězda minulých let na střední a delší tratě, Hicham el Guerrouj, se kterým se mi podařilo prohodit pár slov.

Letní olympijské hry 2012 v Londýně se prostě povedly. Takže díky, Londýne, a Rio, za čtyři roky ahoj!

TADEÁŠ MAHEL