Bohoslužba byla součástí tradičního undergroundového festivalu Magorovo Vydří. Vždy počátkem července ho pořádal u sebe doma na statku básník Ivan Martin Jirous řečený Magor. Postupně akci přenesl do spřáteleného mlýna za Meziříčko. A i když už je Jirous po smrti, Magorovo Vydří se koná dál.

S Ladislavem Heryánem si byli blízcí. Kněz se o básníkovi a rebelovi v jedné osobě při bohoslužbě zmínil. „Při svém kněžském působení se setkávám s vězni. S vrahy, zloději, podvodníky. Poslouchám často strašné životní příběhy. Hovořím i s těmi, kteří dlouho seděli ve Valdicích. Jako Martin. Moc o tom nechtěl mluvit a já se nyní dozvídám, jak těžké je, být tam zavřený,“ naznačil Heryán. Podle něj je důležitá vnitřní svoboda člověka. Jirous patřil mezi ty, kteří si ji dokázali uchovat.

Heryán zmínil, že kolem sebe vídá lidi, co sice nejsou ve vězení, ale zároveň nejsou svobodní. Chybí jim vnitřní svoboda, kterou považuje za důležitou. „Je na nich znát smutek, pesimismus, nuda, není jim dobře na světě,“ řekl.

On sám je přesvědčený, že je hluboce pravdivá Havlova věta o tom, že život je radostná spoluúčast na zázraku bytí.

Mše se zúčastnili i signatáři Charty 77 Dana Němcová či František Stárek a samozřejmě Miroslav Skalický Skalák, jenž ve svém mlýně Magorovo Vydří hostí až do pondělí 6. července.