Památkově chráněný svatostánek v Obyčtově, jehož půdorys je zformovaný do tvaru želvy, navrhl na popud opata Velmluvy Jan Blažej Santini Aichl. „Želva je ochránkyní místních obyvatel. Traduje se, že když šli muži do války, vždycky se všichni do jednoho vrátili. Želva je ochránila,“ připomenul místostarosta Obyčtova Jaroslav Juda.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: DeníkPrvní zmínka o obyčtovském kostele pochází z roku 1672. V roce 1730 nechal opat Vejmluva starý kostel zbourat a na jeho místě vystavět nový podle Santiniho projektu. Půdorys ve tvaru želvy symbolizuje stálost ve víře, věrnost a trpělivost.

Dnešní podoba svatostánku ovšem není úplně totožná s kostelem postaveným podle Santiniho návrhu. Ten shořel v roce 1911 při požáru, který zachvátil kostel i několik okolních domů. „Kostel už nikdy nebyl opravený do původní podoby,“ poznamenal Jaroslav Juda.

Želvu lze v Obyčtově nalézt nejen v půdorysu svatostánku. Místní ji mají také ve znaku. A obří betonová želva je umístěna i v parku u řeky. „V roce 2010 jsme si ji nechali vytvořit od žďárského sochaře Michala Olšiaka. Některé jeho sochy už v okolí byly. A když jsme je viděli, napadlo nás, že by bylo hezké mít v parčíku u řeky obří želvu,“ vysvětlil obyčtovský starosta Karel Straka.

Betonová socha v parku budí zaslouženou pozornost. „Zastavují se u ní cyklisté i rodiny s dětmi. A často se tam fotografují. Někdo Olšiakovy sochy kritizuje, považuje je za kýče. Ale lidem se líbí,“ podotkl obyčtovský starosta.

Na betonovou želvu se mohou lidé přijet podívat. Ovšem jen tehdy, když se v Obyčtově nezvedá hladina řeky. „Je to záplavové území Oslavy, takže pokud jde větší voda, dojde tam k zaplavení celého parku. Želva proto občas stojí ve vodě,“ usmál se Karel Straka.