I když jsou momentálně školy zavřené, Pavel Podoba se prakticky nezastaví. „My jako mistři výcviku pracujeme na zakázkách školy, které jsme si nabrali a smluvně jsme se zavázali je dodržet do nějakého termínu,“ líčí původem stavař.

Co se školy týče, aktuální situace mu radost nedělá. „Je to těžké. Teoretické předměty se na dálku učit dají, ale praxe ne. Určitě jim to bude chybět, ale pokud to nebude zase trvat tři měsíce, tak se to dá dohnat,“ říká i přes to s nádechem optimismu.

Jak sám říká, speciální učitelské metody nemá. Nicméně neustále sleduje nové trendy, zapracovává je do výuky a úzce spolupracuje i s odbornými firmami. Žáci jsou díky jeho vedení dokonale připravení do pracovního prostředí. Dokáže své svěřence motivovat, vzbudit v nich zájem o obor a dovést je k vynikajícím výsledkům v odborných soutěžích.

Student: Změnil i můj pohled na svět

Živým důkazem jsou třeba mladí zedníci Matouš Adamec a Erik Sklenář, kteří patří ke špičce v oboru a vyhráli už několik soutěží. „Naše úspěchy jsou zásluha pana Podoby. Bez něj by se nic z toho nestalo. Změnil i můj pohled na svět. Tam, kde jsem předtím nic neviděl nebo myslel, že to nejde, on mi ukázal cestu. Jsem opravdu rád, že jsem ho mohl potkat. Kéž by bylo víc takových lidí, jako je právě pan Podoba,“ nešetří slovy chvály Matouš.

Vzpomíná na něj dodnes. „Měl trpělivost, shovívavost a hlavně snahu nás to naučit. Slovo ‚nejde‘ pro něj neexistuje. Je neskutečný i jako osobnost. Když někdo z nás neměl svačinu, tak se s námi klidně rozdělil. A platilo to i z druhé strany. Byla radost chodit do školy, když jsem věděl, že mám zrovna jeho předměty nebo praxi s ním,“ říká Matouš.

„Vždy je to ale o vztahu, jaký si vytvoříte. Měl jsem štěstí, že se mi sešli dobří hoši. Navíc vycítí, že nejsem jen teoretik, ale že umím dělat také rukama. Vidí, že jen nepovídám, ale že jim to dokážu i názorně předvést,“ svěřuje se Podoba. „Když máte kluky ve třeťáku, kteří jsou schopní plnohodnotně zedničit se zkušenými chlapy, tak mě to nesmírně těší,“ dodává.

Učitel Vysočiny

Právě toho si nedávno všimli i zástupci Kraje Vysočině a vyhlásili Pavla Podobu jedním z Učitelů Vysočiny pro letošní rok. „Samozřejmě z toho mám radost, ale beru to hlavně jako vyústění úspěchů mých žáků. Kdyby oni nechtěli, tak nemám své zkušenosti komu předávat a těžko bych dostat nějakou cenu,“ komentuje Podoba.

Není tak překvapivé, že se za ním jeho studenti vrací. „Po vyučení se k nám hlásí. Minimálně jednou se přijdou do školy podívat, řeknou, jak se jim daří, a jestli zůstali u řemesla,“ vypráví havlíčkobrodský mistr.

K učitelství ho přivedla náhoda. „V životě by mě nenapadlo, že budu dělat učitele. Je to shoda hned několika okolností. Měl jsem na stavbě úraz a půl roku jsem nemohl pracovat a navíc v té době zemřel kolega z humpoleckého učiliště. Takže mě oslovili, abych to za něj vzal. Tak jsem to zkusil,“ vzpomíná Podoba.

Prvních šest let strávil v Humpolci. Poté přešel na střední průmyslovou školu stavební v Brodě, kde je už čtvrtým rokem. „Musím říct, že mě to opravdu baví. Když vidím, že ty kluky skutečně dokážu něco naučit, jsou za nimi vidět výsledky a že je to baví, tak mě to moc těší,“ uzavírá s úsměvem Podoba.