Historie Stejskalovic řeznictví se začala psát na začátku minulého století. „Můj praděda, František první, měl ve Vídni pekařství. Traduje se ale, že ho to moc nebavilo, a tak se v roce 1930 rozhodl v Oudoleni vybudovat porážku a výrobničku masných výrobků. A tak se stal prvním řezníkem v rodové linii,“ uvádí František Stejskal.

Své výrobky jezdil zakladatel rodinného řeznictví prodávat i do Prahy. „Byl jeden z prvních v okrese, kdo měl nákladní auto. Přes den vykupoval prasátka od okolních hospodářů a přes noc je zavážel na prodej do Prahy. Vždy to bylo dobrodružství, protože panelová silnice začínala teprve u Čáslavi, až sem to byla prašná cesta,“ vypráví František Stejskal.

Důležité bylo přijet do hlavního města včas. „Před Prahou prý totiž bývala potravní čára, kde prodejci museli odevzdat daň ze svého zboží. Nezávisle na tom, kolik toho prodali. A když se opozdil a prošvihl první zákazníky nebo se mu zkrátka nedařilo, tak prodělal,“ prozrazuje František Stejskal.

I tak byl ale jeho prapředek velmi podnikavý a měl velké plány. „Žil tím, byl to zkrátka jeho život,“ vyzdvihuje řezník. O to větší ránou pro něj pak bylo, když mu komunisté dobře zajeté řeznictví znárodnili.

Od masa však nikdy neodešel. „I když nedělal na svém, pořád pracoval, jak nejlépe dovedl. A lidé to věděli. Byl velice vyhledávaným a oblíbeným řezníkem i kuchařem,“ říká hrdě František Stejskal.

Třicet let

Vlastní živnost obnovil až po revoluci. „V Chotěboři jsme začínali v roce 1992, za rok to tedy bude přesně třicet let. Od prvního dne se tady dveře netrhly, protože ho zákazníci znali a věděli, co umí,“ podotýká František třetí.

To potvrzuje i jeho maminka Anna Stejskalová, která si na první den v Chotěboři pamatuje dodnes. „Báli jsme se, jestli vůbec někdo přijde, ale nakonec se fronta táhla až za hotel Modrá hvězda. Bylo to náročné, ale zvládli jsme to,“ vzpomíná.

Oblíbení jsou u zákazníků stále. Nic na tom nezměnil ani koronavirus. „Chodím tam velmi ráda. Salámy mají nakrájené na skutečně tenké plátky a navíc moc dobré,“ hodnotí jedna ze zákaznic, Kateřina Málková.

Ocenění Stejskalových uzenin:
- Vysočina regionální produkt za masné výrobky trvanlivé fermentované z roku 2021
- Regionální produkt uzená žebírka pečená na kmíně z roku 2020
- Regionální produkt za Stejskalovu tyčinku z roku 2015
- Regionální potravina za poličan z roku 2014
- Regionální potravina za lovecký salám z roku 2013
- čestné uznání za královskou šunku
- Řeznicko-uzenářská prodejna roku 2013

Chutě konzumentů se od konce minulého století změnily jen nepatrně. „Dříve sahali po tyrolském či polském salámu, teď spíše po libových a kvalitních šunkách. Nicméně stálicí zůstává vídeňský párek a v létě pak špekáčky,“ všímá si František Stejskal a doplňuje, že maso odebírají od farmářů z okolí. „Chceme, aby bylo co nejčerstvější,“ vysvětluje.

Zákazníci mají na výběr až ze sto padesáti druhů produktů. „Ze začátku jsme nějakou uzeninu kupovali, zejména z Kostelce, protože tam bývala nejkvalitnější, ale dnes už si vyrábíme všechno sami. Sice v malých šaržích, ale sami. Dokupujeme jen pár druhů, které jsou technologicky náročnější, a doplňkové výrobky, jako jsou třeba sýry,“ přibližuje František Stejskal. „A vždy si hlídáme kvalitu a čerstvost,“ dodává.

A že jsou jejich výrobky skutečně kvalitní, potvrzuje i několik ocenění. Tím posledním je Vysočina regionální produkt za fermentované masné výrobky. „Sto gramů výrobku je vyrobeno ze sto třiceti gramů masa, což je velmi sympatické,“ přibližuje předsedkyně hodnotící komise Marie Černá jeden z důvodů, proč se jim rozhodli certifikát udělit.

Uzeniny Stejskal aktuálně zaměstnávají dvaatřicet lidí a stále si drží charakter rodinné firmy. Nejnovější posilou je třeba František, tentokráte čtvrtý. „Přemýšlel jsem i o zemědělství, bavila by mě práce se zvířaty, ale řezničina nakonec zvítězila,“ svěřuje se nejmladší řezník z rodu Stejskalových.

Kromě Chotěboře mají obchod i v Havlíčkově Brodě a maso dodávají i do okolních škol, školek a domova důchodců. Do budoucna by se chtěli ještě rozrůst. „Koupili jsme starý lihovar v Dobkově, který chceme zbourat a postavit tam novou výrobnu. Veškerou výrobu bychom pak přesunuli tam,“ nastiňuje František třetí.

Aktuální prostory v Chotěboři by ale nezůstaly nevyužité. „Místo, které by se tímto uvolnilo, bychom využili pro rozšíření obchodu, případně i pro nějaké občerstvení. To ale ještě několik let potrvá,“ uzavírá s úsměvem František Stejskal.