Budoucí holičky a kadeřnice mají nový salón v Otmarově ulici, kam se přemístily z Boroviny. Do holičského křesla mě usazuje studentka Kateřina Machovcová. Ta se řemeslu věnuje třetím rokem. „Jaký sestřih si budete přát? Mám vlasy vzít víc, nebo spíš méně?“ ptá se a sama navrhuje, jak by mohla sestříhat boky kolem uší, vršek hlavy či ofinu.
Vybírám si výraznější zásah, protože to moje nepoddajné háro potřebuje. Studentka si postupně do ruky bere strojek, nůžky i hřeben a pouští se do práce. Po hlavě se pohybuje opatrně. Je však poznat, že nejsem její první zákazník. Strojek na vlasy mě ani jednou nezatahá a nůžky vždycky sešmiknou neposedný pramínek přesně. „Trochu si vás v křesle snížím, abych měla lepší dosah. Je všechno v pořádku?“ ujišťuje se Machovcová.
I kdyby na nějakou botu došlo, tak práci studentek v kadeřnictví kontrolují mistrové. Zdeňka Ludvíková na praxe taky chodívala a nyní předává své zkušenosti další generaci. „Musím si do účesu sama sáhnout, abych poznala, jestli někde nějaký delší vlas nepřebývá. A vy zrovna máte trčivé vlasy,“ komentuje dosavadní průběh.
Pudr a gel
Nástroji účes upravuje, ale zásadní zásahy do něj potřeba nejsou. Ludvíková však navrhuje, že by bylo ještě možné udělat styling. Přestože s ním zkušenosti nemám, tak souhlasím. „Použijeme na to gel a pudr. Ten neudělá takový slepený dojem a dá se s ním pěkně pracovat,“ vysvětluje mistrová a spolu se studentkou zkouší, na kterou stranu mi vlasy lépe pasují. Dozvídám se, že mi víc sluší, když se budu česat doprava.
Po více než půl hodině je proces hotový. Trvalo to déle, než v běžném holičství. Jiné rozdíly už poznat nejsou. Až na cenu. Klasické ostříhání totiž zákazníka vyjde na šedesát korun. „Většina z toho připadne studentkám,“ dodává Ludvíková.
V anketě ohodnoťte, jak se vám vlasová proměna redaktora Deníku líbí.