I po roce ale zůstává jeho soud nejasný.

V databázi Interpolu i české policie stále zůstává jeho profil mezi pohřešovanými. Dosud není ani zcela jasné, kdo měl jeho únos na svědomí. Od začátku se spekuluje, že šlo o ozbrojence z radikální odnože takzvaného Islámského státu.

„Případu pana Hrůzy se samozřejmě intenzivně věnuje jak ministerstvo, tak i zpravodajské služby. Bohužel v tuto chvíli s ohledem na probíhající pátrání nemůžeme k tomuto případu sdělit žádné další informace," uvedla mluvčí Ministerstva zahraničních věcí Michaela Lagronová.

V posledních týdnech se stalo několik zajímavých okolností, které svědčí o tom, že se stát snaží získat informace, které by mohly vést k informacím, kde je unesený Čech zadržován – pokud je ještě naživu. Souvisí to s únosem pětice jiných Čechů, kteří se loni, jen pár měsíců po unesení Hrůzy, vydali do Libye.

Kromě novinářů a právníka byl ve skupině i armádní zpravodajec Martin Psík, který zřejmě dostal případ Hrůzy na starost. Pětice, ale nakonec skončila jako rukojmí a před měsícem byla vyměněna za Libanonce Ali Fajáda, zadržovaného českými úřady ve vazbě. Psík se údajně do Libanonu vydal, aby se zkontaktoval se zdrojem, který mohl mít informace k unesenému Čechovi. Pětice ale byla zhruba po šestatřiceti hodinách unesena. Jedním z nich byl i novinář Miroslav Dobeš z Jindřichova Hradce. S kolegou do Libanonu jeli, aby natočili dvě reportáže. Jedna měla být o syrských uprchlících a druhá se měla týkat právě Aliho Fajáda. Reportáž měla být postavena na rozhovorech s jeho rodinou a jeho okolím. Přepadeni byli ve chvíli, kdy jeli pořizovat materiál k jedné z těchto reportáží.

Trápení v zajetí

„Člověk v první chvíli vůbec nechápe, co se děje. Z ničeho nic se otevřely dveře u auta a zakuklenci na nás mířili zbraněmi. Snažili se nám namluvit, že jsou ochranka toho člověka, s nímž jsme jeli natáčet rozhovor. Tahle lež se rozplynula ve chvíli, kde jsme leželi nazí a spoutaní na podlaze dodávky. Pocity byly takové, že člověk absolutně netuší, kdo a proč ho unesl, a co se bude dít v příští minutě," svěřil se Deníku Miroslav Dobeš.

Podobné pocity zřejmě zažíval i Pavel Hrůza. Rozdíl podle Dobeše byl v tom, že Hrůza byl z místa násilím odvlečen ve chvíli, kdy už byla v jejich místě vyhlášená evakuace. Lidé, kteří byli takto ohroženi, měli před čím utíkat, proto jejich překvapení zřejmě nebylo tak bezprostřední a nenadálé.

„Bylo prakticky nemožné komunikovat s vnějším světem. Ihned nám všem zabavili mobilní telefony. Dlouhých pětasedmdesát dnů jsme vůbec netušili, co s námi bude. Až poté jsme se dozvěděli, že nás chtějí vyměnit za Fajáda. Informace, které jsme měli, byly naprosto minimální a s odstupem času si uvědomuji, jak si protiřečily. Vlastně vůbec nic se z nich nedalo vydedukovat," nastiňuje Miroslav Dobeš.

Podle něj hrozí při dlouhodobém věznění psychická i zdravotní újma. „Velice záleží na tom, v jakých podmínkách je člověk vězněn.

Absolutně netuším, kdo věznil nás, absolutně netuším, kdo vězní Pavla Hrůzu. I podmínky, v nichž je držen, mohou být s těmi našimi podobné, ale také velmi rozdílné. My jsme byli v podmínkách, které se daly přežít. Plesnivé matrace, kapání ze stropu, spaní v pěti či šesti stupních nad nulou. V letních měsících se nás na osmnácti metrech čtverečních mačkalo pět chlapů tři týdny bez mytí, bez výměny prádla, nevětrané místnosti. Když ale například někdo tráví život v betonové skruži v zemi a sem tam mu někdo hodí trochu vody a jídla, tak to netuším, jak dlouho se tohle dá přežít," míní Dobeš, který byl se svými kolegy držen v zajetí dvě stě dní.

Dobeš hodně přemýšlel o tom, že mu utíká čas a není v kontaktu se svými blízkými, děti odrůstají a obával se odcizení. „Nakonec to dobře dopadlo. Už jsme měsíc doma, ale stále mám noční můry, ale to snad odezní. Dnes si vážím svobody mnohem víc než dřív. Neskutečnou radost mi například dělá i to, že můžu jít svobodě vynést koš s odpadky do popelnice před náš panelák," svěřil se Miroslav Dobeš.

Informace chybí

Rodina Pavla Hrůzy nemá o svém příbuzném prakticky žádné informace. S médií nekomunikují. Rodinou tragédii s nimi prožívají i sousedé.

„Je to opravdu neskutečné trauma pro celou rodinu. S paní jsem mluvil před pár dny a potvrdila mi, že nemají absolutně žádné informace. Nejhorší musí být ta bezmoc, že nemohou pomoci, ani netuší, zda je jejich syn naživu," řekl Deníku jeden ze sousedů.

Ten se také obává toho, že podobně zajatým lidem mohou vnucovat jejich islámskou víru a vymývat jim tak mozek. „Slyšel jsem, že se to děje," dodal soused a doufá, že Pavel Hrůza žije v přijatelných podmínkách. „Je to dobrej kuchař, tak se třeba díky tomu nemá špatně," míní.

Pokud by únosci chtěli za Pavla Hrůzu výkupné, měli by tomu podle bezpečnostního poradce Andora Šándora odpovídat i podmínky, v nichž je vězněn. „Žádný luxus bych ale nečekal. Minimum možností se seznámit s únosci a prostředím," říká Andor Šándor.

Pokud jde o případné vyjednávání o výkupném, pak se v této souvislosti hodně diskutovalo o tom, zda bylo správné, že byla zveřejněna výše výkupného, které stát zaplatil za propuštění dvou dívek, které byly zadržovány v Pákistánu. Údajně šlo o sto padesát milionů korun.

„Nejsem si úplně jist, že zveřejnění této informace musí mít například přímý dopad na osud Pavla Hrůzy, vyloučit se to ovšem nedá. Netroufnu si odhadnout další vývoj, předpokládám, že hlavním mottem je jeho osvobození, nikoli čas, po který to trvá. Neutěšoval bych se tím, že předchozí případy dopadly dobře," říká na rovinu Šándor.

V tomto směru má pro české politiky jasný vzkaz Miroslav Dobeš: „Myslím si, že tady není o čem diskutovat. Pokud jde o vyspělý, civilizovaný stát s nějakými možnostmi a zaplatí za lidský život svého občana o deset milionů korun víc, nebo míň, tak si myslím, že je to úplně jedno. Lidský život má nevyčíslitelnou cenu, a to nejen pro toho jedno člověka, který je někde unesený a mohou ho tam i zabít. Je to neštěstí možná desítek dalších lidí, zejména jeho nejbližší rodiny. Kdybych měl to právo rozhodovat, jestli za někoho ze státního rozpočtu vyplatit výkupné, tak bych o tom nepolemizoval."