VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pravnuk spisovatele Haška: Člověk může být umělcem v hudbě, ale i v pohostinství

Lipnice nad Sázavou – Martin Hašek, pravnuk světoznámého spisovatele Jaroslava Haška, není jen hospodský v Lipnici nad Sázavou na Havlíčkobrodsku, ale i zapálený muzikant.

9.4.2016
SDÍLEJ:

Martin Hašek také hraje a vystupuje s kapelou Pátrači z Humpolce. Foto: Archiv Martina Haška

Hudbě se věnuje již od útlého věku, přičemž na kontě má několik demo nahrávek, šňůry odehraných koncertů se skupinou Pátrači a Bluesense či vlastní sólové album No.1. Kromě zpěvu a hraní také sbírá staré hudební nástroje ze sedmdesátých let.

Všichni vás znají jako hostinského v hospodě U České koruny v Lipnici nad Sázavou, kde mimo jiné váš celosvětově známý předek napsal část Švejka. Jak jste se dostal k muzice? Tipoval bych vás spíše na spisovatele…
Spisovatel opravdu nejsem. Mě oslovila již v dětství hudba, přičemž nejvíce mě ovlivnil táta. Ten, když byl profesionálním vojákem, měl vlastní kapelu. Když nastupoval na vojnu, tak mu jeho táta koupil elektrickou kytaru, aby mu to během služby rychleji utíkalo. Táta již v patnácti letech hrál big beat a rock and roll. Ve volném čase skládal hudbu a dokonce s kapelou vyhrál několik soutěží. Jakmile jsem se narodil, hudba byla prakticky všude kolem mě.

Zajímavé. Co bylo dál?
Táta také sbíral desky a před spaním nám vždy hrál na dobrou noc. Po zdech pak visely různé kytary a z reproduktorů se na mě valily skupiny Olympic, Beatles a další rockové kapely. Disco hudba typu Michala Davida mě naopak nikdy neoslovila.

Předpokládám, že velmi brzo jste sám na něco začal hrát, že?
Přesně tak. Jako první jsem přičichl ke kytaře, to mně bylo sedm let. První akordy, které jsem zvládl, byly E moll, A dur a D dur. Pamatuji si, že mě to hrozně chytlo. Hrál jsem, dokud mi neupadla ruka. Dokonce jsem nemohl dospat, jak jsem se těšil, až zase vezmu do ruky kytaru, i když mě bolely prsty a chvíli trvalo, než jsem si zvykl. Má první kompletní písnička, kterou jsem zahrál, byl Holubí dům. (usmívá se)

A jak to pokračovalo?
Ve čtvrté třídě jsem objevil Beatles. V té době se samozřejmě ve škole učila jen ruština, ale táta mě přihlásil na angličtinu. Jazyky mě vždy hodně bavily a díky angličtině jsem mohl začít zkoušet zpívat i nové interprety. Od Beatles jsem například aktivně hrál a znal okolo třiceti písniček. Během různých táboráků jsem tak mohl zpívat nejen klasiky od Jarka Nohavici, ale i zmíněné Beatles a další trampské písně.

Vím, že jste část života také prožil v Praze. Hrál jste i tam?
Ano, to je pravda. Mamka byla patnáct let ředitelkou hotelu Praha, tedy v té době asi nejluxusnějšího hotelu v Praze. Ve třinácti letech jsem pak objevil elektrickou kytaru a oslovily mě kapely typu Nirvana. Byl jsem šokován, co všechno elektrická kytara nabízí. V té době jsem také objevil první kapely, hrál jsem hodně big beat, funky a zakládal různé projekty. Začal jsem hrát také na bicí nebo basu.

Co studium?
Studoval jsem v Praze střední školu elektrotechnickou a pak jsem šel na ČVUT. V té době jsem také založil svoji první bluesovou kapelu Bluesense. Hrál tam se mnou třeba Ludvík Kulich, který teď vystupuje s Anetou Langerovou. Měli jsme pravidelné koncerty, objížděli jsme celou republiku a účinkovali na festivalech. Rozhodně jsme nebyli žádná ořezávátka.

Do toho vstoupila lipnická hospoda, nemám pravdu?
Přesně tak. Ve dvaadvaceti letech mi začal jiný život. Odstěhoval jsem z Prahy a začal se starat o hospodu. Na tři až čtyři roky jsem úplně opustil hudbu a žil hospodským a restauračním životem. V hospodě jsme například neměli plyn, takže jsme topili dřevem, učil jsem se vařit a tak podobně. Hudba mi hrála akorát tak v hlavě a hostům jsem maximálně po večerech hrál na španělskou kytaru. (směje se)

Evidentně to nebylo jednoduché…
Nebylo, ale rozhodně toho nelituji. V Lipnici jsem se následně přihlásil do místní lidové školy. Bylo mi skoro třicet a seděl jsem vedle prvňáčků a učil se od začátku noty a hrát na piano. V roce 2008 pak vznikla skupina Pátrači, přičemž již na začátku jsme si řekli, že budeme hrát jen a pouze v Humpolci. Hrajeme takový český pivní funk a pamatuji si, že na začátku jsme měli zkoušky až dvakrát týdně.

Takže nikdy jste nehráli mimo Humpolec?
Samozřejmě že hráli, například v Pelhřimově nebo ve Žďáře nad Sázavou. Během koncertu se snažíme ze sebe vždy vymáčknout jen to nejlepší, takže postupně jsme začali hrát i složitější věci, což děláme dodnes.

Co sbírání starých nástrojů?
No, to je moje vášeň (usmívá se). Miluji zvuk starých nástrojů z šedesátých a sedmdesátých let, například hammondky, staré aparatury, kytary, staré synťáky, Fender piana a podobně. Baví mě nástroje nejen sbírat, ale hlavně na ně i hrát, což jsem využil při nahrávání mého sólového alba No.1.

Jak album vzniklo?
Nahrával jsem ho ve studiu AB Records ve Škrdlovicích, což je nejen nádherná obec, ale kluci tam mají i perfektní studio v budově bývalého kina. Když jsem tam přišel, ten prostor na mě doslova dýchl starou a poctivou atmosférou. Zůstala tam totiž polovina sedaček, včetně plátna a promítačky. Do toho jsem tam postavil svoji aparaturu a za sedmdesát dní album vzniklo. Myšlenkami jsem se okamžitě vrátil do mládí.

Kam by se album dalo zařadit žánrově?
Vše vzniklo postupně a jde o multižánrový obsah, i když svým zaměřením to směřuje do rocku, jazzu až funky. Osobně nemám rád nějaké škatulkování. Dělám hudbu podle nálady a pocitů. Je jasné, že se nelze přiblížit starým deskám, ale nic jsem nechtěl uspěchat.

Nepřemýšlel jste někdy, že byste se hudbou živil?
Vůbec. Hraji pro radost. Podle mě může být člověk umělcem nejen v hudbě, ale například i v gastronomii a pohostinství, o což se snažím v naší hospodě. Album vzniklo za podpory lidí v nákladu deseti tisíc kusů a každý, kdo chce, ho může dostat ode mne zdarma. Pro mě je důležité, že potěším ostatní, a to nejen hudbou, ale právě i jídlem.

Přemýšlíte o nějakém dalším projektu?
Mám v hlavě nové album, u kterého bych chtěl více splynout s okolní přírodou
v Lipnici nad Sázavou. Pravděpodobně půjde o folkovou a country hudbu. Písničky budou rozhodně v češtině, ale konkrétnější podoba se zatím rýsuje. Takže uvidíme, jak to všechno bude. Jak jsem již řekl, na prvním místě je pohostinství, hudba je doplněk a zábava.

Martin Hašek

Pravnuk světoznámého spisovatele Jaroslava Haška, není jen poctivý hospodský v restauraci U České koruny v Lipnici nad Sázavou na Havlíčkobrodsku, ale i zapálený muzikant.

Autor: Filip Brož

9.4.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Jihlava byla v Třinci hodná. Bez trestů, ale i gólů a bodů

Magdalena Křenková ze Staré Říše navrátila původní krásu starému betlému po strýci Metodějovi Florianovi.
16

Bylo to čistě mezi mnou a strýcem Metodějem, popisuje svoji práci výtvarnice

Auto smetlo chodce. Ten na místě zemřel

Jihlavsko - K tragické dopravní nehodě došlo v sobotu nad ránem na silnici první třídy mezi Krahulčím a Mrákotínem na Jihlavsku. Osobní auto se tam střetlo s chodcem, který na místě zemřel.

Hodnocení voleb: Zklamání i naděje politiků

Vysočina - Politici a odborníci z Kraje Vysočina komentují výsledky voleb

Lídr TOP 09 na Vysočině se obává ztráty demokracie

Vysočina - Strana TOP 09 se do poslanecké sněmovny dostala takříkajíc s odřenýma ušima.

AKTUALIZOVÁNO

ONLINE: Volby skončily. ANO vítězí i na Vysočině

Vysočina - Volby do Poslanecké sněmovny ČR skončily. Vysočina už není oranžová. Zmodrala a ovládlo ji podobně jako jiné kraje hnutí ANO.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení