Zpráva o tom, že se blíží mír, se dostala do Brtnice 5. května večer. Mezi lidmi proto zavládla euforie, začaly se vyvěšovat české vlajky, ulicemi se rozléhal hlas trubky a lidé zpívali českou hymnu. „Netušili jsme však, jak těžké a bolestné chvíle nás čekají," píše se v publikaci Osvobozená Brtnice, kterou v roce 1945 po válce vydal Svaz české mládeže v Brtnici.

Místní se v prvních květnových dnech ozbrojili puškami, zastavovali německá auta a brali zajatce. Hlídky se rozmístily na výpadovkách z Brtnice a střežily, aby do města neprojelo jediné německé auto.To už se ve městě rozkřiklo, že ještě nejde o mír, ale o všeobecný odboj.

O den později, 6. května, se podařilo projet jednomu německému autu Brtnicí až k Bransouzům. Dopoledne odchází jedna četa starších mužů k okříšské silnici, protože jsou odsud hlášené tanky. V jednu hodinu odpoledne se odsud ozývá střelba.

Němci přijeli s auty nad Brtnici k Česnekově stodole, ale Brtničtí neměli šanci se proti takové přesile ubránit. Někteří místní muži byli zajatí, jiným se podařilo utéct do lesa anebo do zákopů. Kromě toho ještě Němci přijeli na náměstí, kde pochytali místní muže. Když však u sebe neměli zbraně, tak je propustili.

V tu dobu už v Brtnici ví, že přestřelku u stodoly někteří muži nepřežili. Do stodoly bylo Němci odvedeno asi 20 mužů. Poté, co Němci stodolu po zásahu místního degradovaného strážmistra Slepičky opustili, bylo možné zjistit, kdo nepřežil.

Mezi mrtvými byli místní muži Hynek Kružík, František Hábrdla, Karel Zobač. Montér Svatopluk Saturka byl postřelený, ale v těžkých bolestech ještě týž den odpoledne kolem páté hodiny umírá. Společný pohřeb padlých mužů z Brtnice se uskutečnil o tři dny později, 9. května odpoledne.

Tomu však dva dny předtím ještě předcházel návrat německých vojáků. Ten však skončil bez obětí. První ruští vojáci přijeli do města ve středu 9. května kolem desáté hodiny dopoledne.