Snad každá cesta našince do zahraničí přinese spoustu pocitů a dojmů. Takřka stoprocentně si můžete být jisti, že z výletu do jihotyrolského Brixenu si odnesete jen ty pozitivní.

Během uplynulého víkendu se do půvabného městečka ležícího v alpském údolí vydaly hned dvě delegace z Havlíčkobrodska, které se vypravily nejen uctít památku Karla Havlíčka Borovského, ale také navštívit zdejší tradiční Altstadtfest, který se v Brixenu koná vždy jednou za dva roky. A zážitek je to vskutku parádní.

Příběh první:   Karel Havlíček

Možná to některé obyvatele české kotliny může překvapit, ale brixenští si vynikajícího publicisty a novináře váží.
„Je pro ně symbolem jako třeba místní hrdina Andreas Hőfer, dokonce před dvěma roky natočili o těchto dvou hrdinech společný film, který byl zařazen do jejich TV Rai. Nám může být ctí, s jakou účastí se rodina pana Heisse, který v domku, kde kdysi Havlíček pobýval, bydlí nyní, stará o pamětní desku," zamyslela se poslankyně a bývalá starostka Havlíčkova Brodu, Jana Fischerová, která Brixen již po několikáté navštívila a s místními udržuje velmi dobré, až přátelské vztahy.

A opravdu, turisté zde mají dveře otevřené prakticky kdykoliv, takže položit zde květiny nebo zazpívat českou hymnu tu s jejich souhlasem a dokonce tichou účastí můžete naprosto bez problémů, přestože jde v podstatě o soukromý pozemek. A to se cení.

Příběh druhý: Brixen

Samotné městečko (možná by se spíše hodilo slovo město, protože Brixen je velikostně zhruba stejný jako třeba Havlíčkův Brod) ve vás zanechá jen ty nejlepší dojmy. Leží sice v Itálii, ale rakouský vliv je tu více než výrazný, vždyť více se zde mluví německy. Prostě máte pocit, že italský temperament a pohodovost tu dosáhla ideálního spojení s rakouským smyslem pro pořádek a precizností.
Ulice jsou krásně čisté a zelené, četné památky udržované, město působí vyspělým kulturním dojmem  a obyvatelé jsou milí a příjemní.

Příběh třetí: Altstadtfest

Pro někoho, kdo na žádném „festu" ještě nikdy nebyl, zosobňuje v pořadí už sedmnáctá brixenská slavnost všechno to, co si pod tímto slovem představit. V historickém centru, tvořeném náměstím a půvabnými uličkami v krumlovském stylu, se tísní desítky stánků s tisícemi míst k sezení a občerstvením, ze kterého máte pocit, že jste skutečně více v Rakousku než v Itálii. Pečená kuřata, kolena, klobásy, hektolitry piva a tyrolské kroje, kam jen oko dohlédne.

Navíc účast ve slavnostním krojovaném průvodu je, zdá se, pro některé obyvatele takřka otázkou cti. Prostě se nezdá, že by šlo o nějakou „povinnost", ale o zábavu. Vzít na sebe kostýmy, nebo jít v kapele a ostatním zahrát je totiž přece radost, tak proč se mračit.
Zajímavé také je to, jak je vlastně celá akce zorganizována.  U nás jsme zvyklí, že se program odehrává na jednom pódiu, na jednom náměstí, kde se prostě program střídá. Tady ne. Můžete do kterékoliv uličky v centru a nikdy z dění nevypadnete.
Pódium s nějakým programem či vystoupením je tu skoro na každém rohu a díky stavebním dispozicím města si stanoviště vlastně nijak nekonkurují. Snad úplně každá organizace, která v Brixenu působí, si sem jde přivydělat. Město jim prostě zajistí stánek a ceny prodávaného zboží jsou zřejmě díky nějakému konsensu všude stejné.

„Lidé ze širokého okolí se na slavnost těší, velkou roli zde hraje spolková činnost ve spolupráci s radnicí a takzvaný Altstadkomittee, což je výbor složený z dobrovolníků. Jednotlivé sportovní organizace mají zastoupení ve stáncích, nabízejí občerstvení a mohou si tím přivydělat na svoji cinnost. Jsou za to zodpovědní, což je i důležité. Během slavnosti dochází k jejich vnitřnímu stmeleni," vysvětluje Jana Fischerová.
Takže je možné si v křivolaké uličce těsně před vstupem na náměstí zahrát za pár eur šachy s místním mistrem, nebo pokud umíte dobře házet míčem, tak za rohem můžete díky svému umění zchladit zdejšího házenkáře na houpačce ledovou vodou (tato disciplína měla úspěch, lidé jsou přece jen škodolibí i tady, a navíc je to zábava ).

Či je snad libo si vylézt horolezeckou stěnu, zaházet na basketbalový koš, vyzkoušet si kop na cíl?
To vše tu je a mnohem víc. Zábava se tu v plném proudu zkrátka táhne až do ranních hodin (vyzkoušeno), jen místním tvrdým rockerům se při ochutnání českého a pěkně teplého rumu pořádně zkřiví ústa.
Navíc celé slavnosti notně přidá na hodnotě i zdejší genius loci. Taková akce, rozprostřená v historických uličkách, má prostě své kouzlo.
Pro pány mám ještě jednu dobrou zprávu navíc. Koncentrace krásy ženského pohlaví je tu na jednom kilometru čtverečním tak vysoká, že se nestíháte otáčet a místní kroje zdejším slečnám setsakramentsky sluší. Navíc dámy nešetří úsměvy, které nic nestojí, a to prostě působí jako balzám na duši.

Příběh čtvrtý: Alpy

Alpy, to jest nekonečný příběh. Ty u Brixenu, který leží zhruba ve stejné nadmořské výšce jako třeba Havlíčkova Borová a převýšení okolních kopců tu tak je i více než dva a půl tisíce metrů), i v létě nabízejí krásné výhledy do okolí, které prostě stojí za to, takže turisté si tady zkrátka musí přijít na své.  Navíc jsou zde turistické trasy upraveny, je podél nich spousta odpočívadel a drobných rozptýlení, jako jsou skluzavky, houpačky, nádržky s vodou nebo opičí dráhy. Ke všemu vám může na terase s výhledem do údolí až překvapivě výtečně chutnat místní guláš se zdejšími špekovými knedlíky. A to je atrakce, která se velmi počítá!
Zkrátka: cesta do Brixenu určitě stojí za to. Rakousko v severoitalském hávu prostě má co nabídnout.