Vznikl hned po okupaci. Nacisté tam vozili mladé židovské muže údajně na zemědělské práce. Ale všechno bylo jinak. V Lípě se vězni učili, jak přežít v koncentračním táboře.

Oldřich Stránský se narodil ve smíšeném manželství a vztahovaly se na něj Norimberské zákony. Lípa pro něho byla předstupněm do mnohem horších míst. „Lípa byla předehrou před krutým koncentrákem. Byli jsme ale už zvyklí na fyzickou práci, bití, řvaní a málo jídla. Po budíčku jsme se seřadili na dvoře a správce Karel Fousek ,Čech, který vstoupil do NSDAP, nám přiděloval úkoly. Šlo o práci na poli, při úpravě cest, o kácení stromů," vzpomínal vězeň.

Ale i tak byl odjezd do Lípy pro Stránského osudný. „ Když jsem jel do Lípy, loučil jsem se s rodiči a bratremže tři měsíce je krátká doba a brzy se uvidíme. A já už je nikdy neviděl. Rok po mě šli do transportu do Terezína a začátkem června byli ve dvou transportech, které šly na východ a hned do plynu. To já ale nevěděl,“ dodal.

Oldřich Stránský v Lípě pobyl několik měsíců. Později prošel tábory Terezín a Osvětim. V 90. letech byl předsedou Českého svazu bojovníků za svobodu. Sice již zemřel,ale ještě před tím poskytl Deníku na návštěvě v Muzeu Vysočiny mnoho zajímavých informací o tom, jak život v táboře vypadal.

Tábor v Lípě

Vznikl v bývalém Krausově statku. Kapacita 400 míst. Do února 1945 jím prošlo 1353 lidí, většina z nich byla poslána do Terezína a jiných táborů. Ve vedení tábora vystřídali tři muži. Poslední SS Sturman Anton Schmeiler byl v roce 1945 zatčen, v roce 1947 odsouzen na 1,5 roku. Po propuštění pracoval v Havlíčkově Brodě jako poštovní doručovatel. Na budově v místě někdejšího tábora je umístěna pamětní deska s textem: „Zde byl v letech 1941 až 1945 židovský pracovní tábor. Na paměť těch, kteří zde trpěli a nepřežili.“

Statek v Lípě, kde dneska sídlí Zemědělská akciová společnost Lípa, patřil židovskému statkáři Juliu Krausovi. „Nacisté ho zkonfiskovali. Sám Julius Kraus holocaust nepřežil. Za šest válečných let prošlo táborem v Lípě 1 353 židovských mužů. Ti byli z Lípy transportováni do Terezína a dalších koncentračních táborů,“ napsal o táboře spisovatel Jíří Padevět. Holokaust z nich přežila pouhá stovka.Z bývalých pracovních otroků tábora v Lípě už nežije nikdo. Podle historických záznamů v knize Za dráty Jiřího Padevěta se ve vedení tábora vystřídali tři muži. „Poslední SS Sturman Anton Schmeiler byl v roce 1945 zatčen, v roce 1947 odsouzen na 1,5 roku. Po propuštění pracoval v Havlíčkově Brodě jako poštovní doručovatel,“ upřesnil autor.

Existence tábora v Lípě je méně známou kapitolou počátku holocaustu na území Protektorátu. Alena Jindrová z Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod v roce 2009 vydala o táboře v Lípě celou knihu s názvem Přeškolovací tábor Lípa. K vylíčení poměrů v táboře využila vzpomínky tehdy ještě žijících pamětníků.

Název tábora měl podle Jindrové znamenat, že se tam Židé budou přeškolovat na zemědělské práce a pak budou vystěhováni do Palestiny, ale všechno bylo jinak. „Skutečnost byla taková, že tábor sloužil ke koncentraci Židů ještě před vznikem terezínského ghetta a že Židé byli odtud posíláni samozřejmě nikoli do Palestiny, ale většinou do Terezína a dalších koncentračních táborů,“ vysvětlila ve své knize. Vězni z tábora dřeli pod dohledem esesmana a několika dozorců na polích zabraného Krausova statku a také na části stejně tak zabraného statku u Reynků v sousedním Petrkově. V táboře docházelo podle Stránského k fyzickým trestům a šikaně , ale nikdo v něm ale nepřišel o život.

O historii tábora se zajímal už před rokem 1989 Ladislav Adamec badatel z Úsobí, který se také zasloužil v roce 1985 o odhalení pamětní desky na stěně dnešního statku.

Lípu si podle Jindrové nacisté pravděpodobně vybrali ze strategických důvodů. byla uprostřed protektorátu a vedla tam železniční trať. „Rozhodovali se mezi Lípou a velkostatkem Riicharda Fischmanna v Puklicích na Jihlavsku, ale tam na rozdíl od Lípy nevedla železnice,“ upřesnila Jindrová.