Do obrovské formy proudí množství rozžhaveného železa. Jsou ho tři tuny a náročnou práci řídí sám majitel slévárny. „Když bylo tekuté železo nalito do formy stojícího válce, utvořil se náhle prudce do stropu vyrazivší gejzír, jehož ústí byla forma. Tekutý železný déšť rázem pokropil všechno ve slévárně, přirozeně i dělníky, kteří byli kolem,“ popsaly Lidové noviny příští okamžiky, které se odehrály v Breitenbachově slévárně ve Velkém Meziříčí přesně před sto lety.

Následující vteřiny plné smutku lze jen stěží vylíčit bez pohnutí. Rozžhavené železo naplno zasáhlo šest dělníků. Sedmapadesátiletého Václava Filu, o rok mladšího Františka Janíčka, dvaatřicetiletého Josefa Horkého, osmnáctiletého Bohumila Kyselého, stejně starého Bohumíra Hedeju – a také jeho mladšího bratra Cyrila.

Pes, ilustrační foto
Lidé ve Sněžném neuklízí po psech. Jako minové pole, reagují ostatní

Všechny v jediném okamžiku popálila žhavá hmota a zároveň na nich vzplály šaty. „Při příjezdu do slévárny naskytl se nám hrozný obraz. Na dlouhém stole v jedné místnosti byla kupa ovinadel, kolem něho bylo na židlích pět osob děsně popálených s ovázanýma již rukama, které nešťastníci drželi vzhůru, se znetvořenými, jako pahýly černými obličeji, s nahými, černými těly, jen tu a tam cáry pokrytými,“ vzpomínal později v novinách Velkomeziříčsko očitý svědek František Vlach, který na místo přispěchal s hasiči.

Šestý zraněný, František Janíček, v té době již nežil. „Svíjejíce se bolestí, v nestřeženém okamžiku dolezl na dvůr, kde byl sníh a v něm hledal ochlazení. Tím svoje muka zkrátil a za jednu a půl hodiny svému utrpení podlehl,“ popsalo Velkomeziříčsko.

Příčina tragédie

Bolestivé popáleniny utrpěli i další lidé včetně majitele firmy Wernera Breitenbacha. Ten se ale odmítl nechat ošetřit přispěchavšími lékaři a místo toho řídil záchranné práce. „Brzy potom nabídli továrníci Ant. Jelínek a Vil. Bek svá auta, která dopravila všech pět žijících těžce zraněných dělníků do zemské nemocnice v Brně,“ informovaly den po tragédie Lidové noviny.

Tam ale byla veškerá snaha lékařů marná. Bratři Hedejové a dělníci Horký s Kyselým zemřeli v noci z 2. na 3. února v ukrutných bolestech. O den déle vzdoroval smrti Václav Fila, leč také neúspěšně. V úterý 6. února se těla obětí vrátila zpět do Velkého Meziříčí, aby je lidé doprovodili na poslední cestě.

Ve Velké Bíteši otevřeli první supermarket.
VIDEO: Ve Velké Bíteši otevřeli první supermarket. Je větší než v Jihlavě

Pohřeb se konal na meziříčském hřbitově na Moráni o den později. „Komenského ulice i náměstí se hemžilo davy. Nebylo možno ten veliký průvod ani přehlédnout. Zvláštního uznání při tak ohromné účasti zasluhuje pořadatelstvo, neboť přesto, že se průvodu zúčastnilo dobře přes pět tisíc osob, neudála se ani jedna nehoda a vše skončilo v klidu a pořádku,“ přiblížilo smutné okamžiky Velkomeziříčsko.

A příčina té hrozné tragédie? Vlastně se nikdy uspokojivě nevysvětlila. Jedna verze hovořila o přílišné vlhkosti, kterou rozžhavené železo nevydrželo, druhá o úniku plynů. Nikdo po ní ale vlastně ani příliš nepátral. Za tři roky byla totiž Breitenbachova slévárna již minulostí. Vyhlásila úpadek a místo ní na Františkově, kde stávala, vznikl lihovar.

Breitenbachova slévárna ve Velkém Meziříčí

* Vznikla v roce 1888 na místě někdejšího vyhořelého mlýna a klihárny. Spáleniště koupili bratři Breitenbachové, kteří do Meziříčí přišli ze Siegenu ve Vestfálsku, a Ela Czaronková (později Breitenbachová).
* Werner Breitenbach byl synem jednoho ze zakladatelů.
* Před neštěstím v roce 1923 se zde žádná jiná podobná tragédie nestala. Jen krátce po založení firmy zde zemřel dělník jménem Stösel, který přijel z Německa učit velkomeziříčské dělnictvo vyrábět litinu. Na tohoto Němce spadla v továrně slévárenská forma.
* V roce 1926 slévárny zkrachovaly. Odkoupila je Brněnská banka, která budovu následně prodala Družstevnímu hospodářskému lihovaru.