„Hrozně mě na nich zaujal ten vysekaný letopočet 1822 a to, jak složité vlastně byly,“ popisuje. Tyhle dvě věci zřejmě rozhodly o tom, že starožitný nástroj a dost možná jediný nástroj svého druhu nepotkal osud železného šrotu a ocitl se ve Vernerově sklárně v Karlově na Žďársku.

Tam se k němu dostal další z hrdinů pomyslného příběhu o kleštích. Zaměstnanec Muzea Vysočiny a badatel Pavel Rous. „Byli jsme s rodinou na výletě. A když jsme navštívili sklárnu, paní Vernerová nás při prohlídce zavedla do hutní haly, kde nám ukázala ty kleště. Zaujalo mě, v jakém stavu jsou i navzdory svému věku, a právě ten letopočet,“ líčí.

Rous nelenil, a kontaktoval svého kolegu, Michala Gelnara, který se na podobné historické technologie zaměřuje. „A ten se pustil do pátrání o původu. Nutno konstatovat, že v České republice nenašel zatím žádnou další věc podobného typu. Alespoň zatím se tak jedná o docela zásadní unikát,“ sdělil Rous s tím, že bádání bude ještě pokračovat.

Kleště sloužily k mačkání, respektive lisování malých skleněných výrobků. Součástí kleští je forma a raznice jádra k lisování misek, zdobená na vnějším povrchu výraznými hvězdicovitými zářezy napodobujícími broušený dekor. Před každým stiskem se v kleštích mechanicky složí ze čtyřech segmentů naprosto přesná vnější forma misky. Do této formy sklář vložil dávku žhavé skloviny, kterou při stisku zamáčkla polokulovitá horní čelist kleští a vytvořila tak dutinu výrobku.

Ilustrační foto.
Na Vysočině se bude zkoumat ovzduší, vybráno je šedesát lokalit

Další příležitost k poznání osudu sklářských kleští představuje jejich zmíněný letopočet 1822, kterému předcházejí písmena R. P. J. Tato písmena mají s největší pravděpodobností význam iniciál osobního jména. Jde tedy o monogram jména skláře, jenž si kleště v roce 1822 nechal zhotovit, nebo koupil a dodatečně signoval. Zdánlivě neřešitelnou otázku, který sklář se pod písmeny monogramu skrývá, se pokusil zodpovědět genealog Martin Benda, jenž se mimo jiné podrobně zabývá historickými sklářskými rody na Vysočině. „To, že se na kleštích nachází monogram, ukazuje vysokou hodnotu, respektive pořizovací cenu lisovacího nástroje, protože takovýmito monogramy se ve vyšších vrstvách označovaly například cenné zbraně, nebo portfeje,“ vysvětluje.

Při pátrání pomohla Bendovi například skutečnost, že kleště se nalézají ve sklárně ve Včelničce, patřící rodu Rücklů. Ti jí jako majitelé velmi dlouho vedli. Pátrání se tak zaměřilo už od začátku na sklářské rodiny s příjmením, začínajícím na R, s cílem najít skláře, který by odpovídal daným iniciálám. A zadařilo se. „Hledaným sklářem byl se značnou pravděpodobností Josef Rückl, syn Petra Rückla. Ten Josef Rückl se narodil v roce 1783 na herálecké huti u Herálce. Monogram na kleštích tak při respektování těchto archivních faktů můžeme přečíst jako Rückl Peter´s Josef, jinak řečeno Josef (syn) Petra Rückla,“ objasňuje Benda.

Rücklové představovali jeden z věhlasných skelmistrovských rodů, které v industriálním období proslavily české sklářství. Rücklovské sklářské hutě pracovaly na mnoha místech Čech, např. v Ostrově mezi Ledčí nad Sázavou a Kutnou Horou, Dolním Bradle v Železných horách. Jméno Rückl jako vyhlášenou značku dnes nese sklárna Rückl Crystal a. s. v Nižboru.

Sami badatelé chtějí v pátrání po širším historickém původu nástroje pokračovat. Na jaře by také jako výstup z tohoto celého měla vzniknout odborná publikace.

Naprosto bezproblémovou a precizní funkci zachráněného dvousetletého nástroje občas v karlovské sklárně vyzkoušejí. „Jsme nadšení, že u nás něco takového máme. Rozhodně v práci s těmito kleštěmi hodláme pokračovat,“ nadšeně sděluje manželka Lukáše Vernera, Dagmar. Návštěvníci si jako drobný suvenýr mohou ze sklárny odnést mističky, které se vyrobily právě pomocí těchto kleští.