Letos je to přesně 195 let od narození a 160 let od úmrtí českého básníka, novináře, ekonoma a politika Karla Havlíčka Borovského.

„Přišel jsem na svět mrtev a jenom násilím mne přivedli k sobě," tak vzpomíná na své první chvíle sám novinář.

Byl zasmušilý, přemýšlivý, samotářský a umíněný, i když finančně zajištěný díky otcovu kupeckému talentu.

Měl nejeden konflikt s rodiči a přilnul k místnímu vikáři Janu Brůžkovi a učiteli Antonínu Línkovi, kteří tak měli na jeho počáteční výchovu velký vliv. Osmiletý Havlíček po studiu v Borové nastoupil na rok do školy v Jihlavě. Poté přestoupil do Německého Brodu, kde počínaje školním rokem 1832/33 navštěvoval šest let klasické gymnázium.

Karel Havlíček dokončil roku 1840 středoškolská studia v Praze na filozofickém semináři. Příchod do hlavního města Čech, kde žilo zhruba 140 000 obyvatel, na něj měl obrovský dopad. Zde se totiž soustředila většina českých obrozenců. Havlíček se brzy seznámil s několika studenty, především pak s Vilémem Gablerem a Františkem Jirglem. Společně přistoupili k tehdejšímu rituálu, takzvanému vlasteneckému křtu, kde Havlíček přijal dle svého rodiště jméno Borovský.

V červnu 1842 vyrazil pěšky poznat svět a nohy jej donesly do Krakova, Vysokých Tater či do Liptovského Svatého Mikuláše. Potřeboval si pročistit hlavu. Po návratu z cest se nadále věnoval samostudiu, až zaujal opatrovníka univerzitní knihovny Pavla Josefa Šafaříka. Ten mu v říjnu roku 1842 nabídl práci u svého přítele, univerzitního profesora v Moskvě. Nadšený Havlíček okamžitě přijal.

Po návratu do Čech jej zastihla zpráva o smrti otce. Rozhodl se pobýt nějaký čas v Německém Brodě u své matky. Jeho neutuchající vlastenecká aktivita vedla v tomto malém venkovském městě k organizaci ochotnického divadla a k první vážné lásce s Fany Wiedenhofferovou.

Havlíček se odmítal vzdát publicistické činnosti, ačkoliv po postupném odmlčení české inteligence včetně Palackého zůstal v boji proti soudobému režimu sám. Představoval však problém už svou přítomností. Proto bylo se souhlasem samotného císaře Františka Josefa I. rozhodnuto o jeho deportaci do tyrolského Brixenu. Havlíčkovi povolily úřady návrat až v roce 1855. O rok později umírá.