Vorlíček se nejprve věnoval vínu. Medovinu začal stáčet v roce 2011. „U výroby medoviny jsem ale využil zkušenosti z výroby vína. Obě metody jsou si dost podobné,“ vysvětluje mladý muž.

Medovina se dělá z medu – a toho by nebylo bez včel. Vorlíček včelaří čtrnáct let. Ročně v jeho úlech bzučí čtyřicet až osmdesát včelstev. Svou první medovinu zkusil vyrobit spíše na zkoušku. „Při prvním vzorku jsem taky tápal. Přečetl jsem si nějaký recept, kde se psalo, že je dobré do medoviny přidat kyselinu. Tak jsem to zkusil, ale vůbec se mi to nelíbilo. Takže jsem pak začal dělat medovinu bez přísad. To bylo mnohem lepší, a proto jsem v tom pokračoval,“ vzpomíná Vorlíček.

Své umění postupně zdokonalil a jeho medovina získala velký věhlas. „Jednou si ji koupil nějaký pán z Polska. Pak mi napsal, že mu hrozně chutnala, tak ať se zúčastním soutěže Mead Madness Cup. Podle něj bych měl šanci na úspěch,“ dodává včelař.

Happy run pomáhá a má obrovský smysl. Předání šeku provází dojetí i úleva. 2. ročník běhu Happy run. Na fotografii uprostřed Monika Palátová
Happy run ve Valči poběží po sedmé. Tentokrát pro Františka z Ivančic

Mead Madness Cup je největší klání výrobců medoviny v Evropě. A co se týče počtu vzorků, možná i na světě. „Já věděl, že ta soutěž existuje. Poláci mají ve výrobě medovin dlouhou tradici. Ještě jedna podobně velká soutěž se koná v Americe, ale tam těch vzorků asi nebývá tolik. Do Polska jsem poslal čtyři vzorky a za tři jsem získal medaile,“ usmívá se Vorlíček.

Jednu stříbrnou dostal za tradiční medovinu sladkou. „Další stříbrná byla za ovocnou medovinu višňovou. A pak jsem obdržel ještě bronzovou medaili za ovocnou medovinu s použitím šípků – ta byla zařazená v ovocně-kořenitých medovinách,“ doplňuje.

Konkurence v Polsku byla velká. „Zúčastnilo se devatenáct států včetně Ameriky či Austrálie. Pak třeba Dáni, Iři, Angličani, Španělé, Němci, Ukrajinci a hlavně Poláci. Všechny vzorky hodnotí komise. Lze dostat maximálně sto bodů. Hodnotí se barva, vůně, chuť nebo třeba celkový dojem. Moje včelařství například za tradiční medovinu dostalo šestadevadesát bodů. Lépe si vedla jen medovina ze Španělska,“ popisuje Vorlíček.

Tradiční, ovocná a další druhy. Jaké jsou v medovině rozdíly? „Za komunistů se medovina dělala úplně jinak. Tehdy to bylo složení voda, med, aroma, tresť, líh, kulér. Dnes to musí být čistě voda a med. To je tradiční medovina. Může být ale výjimka v podobě ovocné medoviny. U ní je voda nahrazená zcela nebo zčásti ovocnou šťávou s medem. Pak jsou ještě bylinné medoviny. V nich může být koření a byliny. Ale už nesmějí být doslazované cukrem, nesmí tam být přidaný líh,“ objasňuje Vorlíček.

Z bývalé poštmistrovy vily se stal dům se sedmi byty.
Nové bydlení v Okříškách je hotové, vzniklo v bývalé vile poštmistra

Ten své medoviny dělá za studena. Je to velký rozdíl oproti jiným výrobcům, kteří roztok vlastně uvaří. „Tím jim tam nekvasí nic, co tam nepatří. Ale zároveň se podle mě znehodnotí některé výživové složky. Medoviny proto vyrábím studenou cestou. Od zakvašení po lahvování to trvá asi rok,“ uvádí včelař s tím, že nejen výroba by měla probíhat za studena.

Stejné by to mělo být i se samotným pitím medoviny. „Všichni mají zažité, že se medovina má pít ohřátá. Já si to nemyslím. Mám ji rád lehce nachlazenou,“ doporučuje na závěr úspěšný výrobce medového nápoje.