Když byste měl Celostátní setkání nějak přiblížit lidem, o co vlastně jde?

Jde o oslavu Světového dne mládeže. Jednou za dva tři roky se slaví ve světě s papežem. V České republice se pak takováto setkání konají asi jednou za pět let.

Program je nabitý, co byste vy sám doporučil?

To nejde tak jednoznačně říct. Uskuteční se nejrůznější přednášky, workshopy a vystoupení a to všechno může mladé lidi obohatit. Snažíme se, abychom zahrnuli všechny aspekty života, proto budou přednášky o vztazích, o rodině, studiu… Když bych ale měl vyzvednout jeden bod programu, byli by to manželé Badanovi. Jejich dcera Chiara Luce v osmnácti letech zemřela na rakovinu. Její přístup k nemoci byl tak fascinující, že byla předloni blahoslavena. Její rodiče a dva blízcí přátelé ve čtvrtek promluví o svých zážitcích s Chiarou.

Součástí akce jsou i koncerty, divadelní představení či workshopy, může na ně přijít kdokoli?

Určitě, mohou přijít i místní. Budeme jen rádi, pokud je zaujme například muzikál Gedeon, jenž nacvičili studenti žďárského biskupského gymnázia, koncert houslisty České filharmonie Josefa Špačka nebo cokoli jiného. Jen musí počítat s tím, že u některých kapacitně omezených akcí dostanou přednost účastníci setkání.

Prý jste měli na výběr mezi více městy, nakonec jste vybrali Žďár, jste zatím s městem spokojený?

V první fázi výběru jsme se rozhodovali mezi patnácti městy. Žďár zvítězil díky obrovské ubytovací kapacitě a vstřícnosti místní radnice. Ale jsem moc spokojený i díky Žďáranům. Našlo se tu spoustu milých a ochotných lidí, jenž se zapojili do přípravy celé akce. Na oplátku za tolik péče se naši dobrovolníci zavázali navštívit místní dům s pečovatelskou službou a taky se zapojit do úklidu města.

Poplatek, který musí účastníci setkání uhradit, je poměrně nízký, takže asi nepokryje všechny výdaje…

To ne, chceme, aby bylo setkání dostupné i pro děti z početnějších nebo chudších rodin. Z těch jedenácti set korun od každého pokryjeme asi polovinu nákladů, zbytek hradíme z grantů a peněz od sponzorů. A samozřejmě všechno zvládáme jen díky stovkám dobrovolníků. Je příjemné, že jsou mladí lidé ochotní věnovat stovky hodin svého volného času takovému projektu.

Organizace setkání šesti tisíc lidí musí být náročná, kolik času jste vy sám věnoval přípravě?

To snad ani nejde spočítat (úsměv). Pracuji na tom už rok a půl. A věnuji tomu asi polovinu svého času. V posledním měsíci už spím jen šest hodin denně. Ale mnozí dobrovolníci pracují ještě víc. Ti, kteří mají na starosti ubytování, už skoro nespí, aby byli schopni všechno připravit na příjezd tisíců lidí.

Vy sám máte rád hory, pojedete si někam odpočinout po tom namáhavém maratonu?

Spolu s některými kolegy, kteří se na organizaci setkání podíleli, opravdu společně pojedeme na hory. Já osobně mám nejradši Šumavu (úsměv).