Hned u dveří muzea by měla být cedule: „Houbaři výstavu navštivte na vlastní nebezpečí, může vás skolit infarkt.“ Při spatření obrovských bedel s hlavou jak polévkový talíř a obrovských hřibů se srdce houbaře tetelí na nejvyšší vlně.

„Na výstavě je k vidění víc než tři sta druhů hub. U každého je napsáno, jak se jmenuje a jestli je houba jedlá nebo jedovatá. Sbírali jsme je na Brodsku celý víkend . Byli jsme na to tři,“ upřesnil mykolog Jaroslav Machala.

Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

On sám přinesl na výstavu obrovského vatovce jak kopací míč. Číhal na něj několik dní. „Sledoval jsem ho jak roste, ale pak jsem ho musel sebrat. Aby nezmizel,“ poznamenal úspěšný mykolog.

Jak dodal, existuje celá dlouhá řada hub, které naši předkové sbírali a jedli. I ty na stromech. „Například pstřeň,“ poznamenal Machal a ukázal na houbu co vypadá jak kus hovězího. „Opravdu vypadá jak maso a je výborná na guláš,“ dodal mykolog.

Silničáři pokračují s opravami vysočinských silnic.
Silničáři pokračují s opravami silnic, u Brodu se vylepší protihlukové stěny

Výstavu houbaři připravovali celou noc. Hotovo bylo až v pondělí v pět ráno. Podle Machaly není letos problém dát výstavu dohromady. Hub je až dost.

Některé názvy jako pstřeň, baňka nebo čepičatka sváteční návštěvník lesa slyšel poprvé a houby s tak podivným jménem viděl až na výstavě. Houbičky se líbí dospělým i dětem.

Mateřské školy přišly do muzea ve skupinách a děti jásaly: „Paní učitelko, to je krásná houbička.“ Ale odpověď učitelky dětské nadšení zarazila. „Ta je Petříčku hezká, ale jedovatá.“ Pokochat se pohledem přišla do muzea například Dana Cempírková s vnukem. Nad plnými stoly vrtěla hlavou: „Kde to proboha nasbírali. My byli v lese a nic moc, ani na smaženici nebylo.“ Podle mykologa Machaly se houbám daří, ale paradoxně ne moc hluboko v lesích. Největší úroda je na okrajích porostů, kde je vlhko.