Pravda, obce v jejím podhůří si tento významný milník připomněly letos již několikrát – tato oslava je však největší. Pod rozhlednou právě stojí davy lidí a sledují předínského faráře Tomáše Mikulu. Ten spolu se svými kolegy s dalších farností vede mši svatou, v níž děkuje, že kohosi před více než deseti lety napadlo rozhlednu na Mařence postavit. „Když za mnou přijede návštěva, vždy ji na rozhlednu rád vezmu. Není to jen kvůli rozhledu po okolí, ale také kvůli tomu nadání, které museli lidé předvést, aby tuto krásnou stavbu vztyčili,“ neskrývá Mikula svůj obdiv.

Komárovické oslavy 75. výročí Indické republiky a odhalení bust indologa Vincence Lesného a spisovatele Rabíndranátha Thákura.
Indové uctívají nenápadnou vesnici na Třebíčsku. Přečtěte si proč

Jedním z těch, kdo stál u zrodu nynější rozhledny na Mařence, byl i starosta Rokytnice nad Rokytnou a zároveň předseda mikroregionu Podhůří Mařenky Antonín Novák. „Když jsme dřív chodili na Mařenku, naši rodiče nám říkávali, že tam byla dřív krásná rozhledna. Ta ale zmizela a my třicet nebo čtyřicet let mluvili o tom, že by bylo fajn, kdyby tam byla opět. A tak jsem strašně rád, že se sen nás všech z celého mikroregionu splnil,“ vzpomíná Novák – nikoli však na Mařence, ale už v Rokytnici, kam se oslavy během dne přesunuly.

Zdroj: Deník/Milan Krčmář

Nejvíc si je užívají děti. Nechávají si zmalovat obličej, že vypadají jako indiáni na válečné stezce, tancují na country, obdivují žongléra, řádí ve skákacím hradu, střílí ze vzduchovky… Prostě užívají si posledního víkendu před školou, aniž by třeba tušily, co se dnes vlastně slaví. U mnohých dospělých je ale znát dojetí – možná si někteří z nich teprve nyní uvědomují, co se vlastně před deseti lety podařilo. „My na Mařenku chodíme strašně rádi. Je to místo, které je pro nás výjimečné. Sice už tam kvůli kůrovci není les, jak si ho pamatujeme právě z doby otevření rozhledny. Ale i tak je to krásné místo, které má ducha. Chodíme tam několikrát do roka a můžeme pozorovat, jak se krajina mění – je krásná jak v létě, tak v zimě, kdy je zasněžená,“ nadšeně popisuje Martina Ferklová z Chlístova.

A tak rozhledně na Mařence i všem obcím, na které shlíží, nezbývá než popřát, aby tu byla ještě dalších ne deset let, ale nejméně sto. Protože jak je vidět, přináší štěstí a radost všem, kdo na ni vystoupají.

Mše na Mařence (711 m n. m.) nejvyšším vrcholu Třebíčska, pod zdejší rozhlednou, která letos slaví deset let od svého vzniku.Mše na Mařence (711 m n. m.) nejvyšším vrcholu Třebíčska, pod zdejší rozhlednou, která letos slaví deset let od svého vzniku.Zdroj: Deník/Milan KrčmářPověst o Mařence

Existují historické záznamy o pověsti vyprávějící o dívce jménem Mařenka. Tehdy se psal rok 1689. Ve zdejším dašovském mlýně žil mlynář se ženou, třemi syny a dcerou Marianou přezdívanou Mařenka, která byla nejenom krásná, ale i dobrosrdečná.

Historické anály mluví o tom, že Mariana uměla zacházet s puškou lépe než její bratři, proslula jako nebezpečná obránkyně mlýna. Osudného dne ji prý otec poslal do obce Štěměchy pro kvásek na pečení chleba. Jelikož se opozdila, tak se domů vracela až po západu slunce. Mezi Štěměchami a Dašovem na místě zvaném Na Perných ji přepadl neznámý muž a bodl ji dýkou přímo do srdce. Dívka na následky zranění zemřela. Na osudném místě dal její otec položit kámen s křížem a nápisem Mariana 1689, aby se na děvče nezapomnělo. Kámen tam stojí dodnes, i když musel být při rozorávání mezí o několik metrů posunut. Lidé pak na její počest pojmenovali horu jejím jménem Mařenka.