„Odháníme, odháníme, odháníme. Nečisté síly zahání to silné dřeva klepání. Točme, točme dokola, zvuk to špatné udolá. Potom nám všem bude hej, může začít jara rej!“ zpívají děti jednohlasně, zatímco vyhánějí Moranu a s ní zimu a všechno špatné. Do toho hrkají a rachotí dřevěnými nástroji. Mezi dětmi, kteří se zapojují, je i tříletý Jan Dzurňák. „Morany se bojím, protože mi připomíná opici. Ale baví mě to,“ říká klučina s nadšením.
Za kostýmem Morany se schovává skaut Jakub Málek. „Oblek nosívám poslední roky já. Je to fyzicky náročné. Každý rok si říkáme, že musíme lépe vyřešit nasazování, ale každý rok na to zapomeneme a zůstane to při starém,“ prozrazuje nosič přestrojený za Moranu. Jeho průvod pronásledoval od třebíčského zámku přes židovské město až k řece Jihlavě.
Konec zimy
Právě u řeky průvod končí. Dav figurínu zpodobňující smrt dostihl. A za velkého jásotu její hlava končí ve vodě. Hrkačky, klapačky i řehtačky se znovu hlasitě rozezvučí. Hlava však v řece nevydrží dlouho, děti se ji snaží vylovit. Hází proto kameny do vody, aby ji vlnky dopravily ke břehu. Nakonec ji získává sám skaut Jakub. „Příští rok hlavu znovu použijeme, je nasazovací. Děláme to takhle tradičně. Máme připravenou i loďku, kdyby uplavala daleko. V minulosti už se to totiž stalo,“ vypráví.
Přítomní doufají, že vyhánění bylo úspěšné a brzy skutečně nastane teplo a jaro. Na jeho přivítání se podílel i Jan Myslík s rodinou. Do Třebíče přijeli až z Plzeňska. „Přijeli jsme na návštěvu a tohle byl příjemný bonus. Doufám, že vyhánění bylo úspěšné a až se zítra probudím bude teplo. Když jsem dneska viděl po ránu sníh, tak mě to zarazilo. Ale i tak jsme si to užili, hlavně tedy děti. Ty něco podobného viděli poprvé, tak se drželi ve předu průvodu,“ popisuje muž.
Akce se zúčastnila přibližně stovka lidí. Mezi nimi byl i Vladimír Novotný se svými přáteli a svou rodinou. „Zimy bylo dost. Věřím a chci věřit, že už bude lépe. Dcerka se ze začátku bála, ale nakonec zpívala spolu s ostatními,“ dodává spokojeně obyvatel Třebíče.