Zuberský větrný mlýn nelze zařadit do žádné ze škatulek, do nichž se větrné mlýny běžně dělí. Není ani sloupový, ani holandský. Na jeho vzezření se podepsaly ony pověstné zlaté české ručičky. „Mlýn postavil můj děda. Ve třicátých letech minulého století kopal studnu a chtěl, aby se voda nemusela do stavení nosit. Studna je totiž vzdálená asi tři sta metrů a nosit vodu tak daleko je značně namáhavé. Tak postavil větrný mlýn, který vykonává funkci čerpadla,“ vysvětlil vznik pro Novoměstsko netypické stavby nynější majitel větrného mlýna František Svoboda.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.„Hřídel k němu děda přivezl odněkud od Jimramova. Nějak zjistil, že je tam vyhozená. Tak se tam rozjel na kole a přivezl ji. Jiné součástky byly zase dodány později,“ pokračoval.
Důmyslný stroj pak zajistil přívod vody až ke stavení. Otáčením lopatek větrníku se voda převádí do rezervoárů, které jsou umístěny vedle větrného mlýna. „Co otáčka, to litr vody. Jsou tam rezervoáry na pět set a šest set litrů. A od nich vede potrubí až k chalupě,“ popsal František Svoboda.

Za války pomáhal větřák dokonce i s mletím obilí. Na mouku bylo zrno přeměněno prostřednictvím malého šrotovacího zařízení. Nynější větrný mlýn je ovšem už poněkud jiný, než ten původní. „Původní měl kratší lopaty. Když přišel velký vítr, tak se točil strašně rychle. Jednou se dokonce stalo, že lopatky ulítly. Ale při menším větru byl zase lenošnější. Současný větrný mlýn se točí už při menším větru. Ale zase není tak rychlý. Dřív se každý den větrný mlýn chodil zastavovat a pouštět. Při silném větru by totiž vytáhl celou studnu a byli bychom bez vody,“ podotkl majitel užitečného pomocníka.
Když se Svobodovi větru nedočkají, poradí si jinak. „Voda se pak napumpuje ručně,“ usmál se František Svoboda. „Větrný mlýn využíváme pořád, dodnes funguje,“ dodal.