„Stejně ale úrodu máme. Naše nejstarší vinná réva, která roste u dílny, nás nikdy nezklame. Máme ji už asi třicet let a každý rok plodí. Nikdy nevymrzne a nikdy se taky nestalo, že by neměla hrozny. Takže vinobraní se konalo i letos,“ doplnila pěstitele vinné révy jeho manželka Alena. Právě ona byla iniciátorem a hybnou silou při založení vinohradu v drsných podmínkách Vysočiny. Rodačka ze Znojma si tak splnila svůj dávný sen a – světe div se – vinné révě se v Bohdalci daří.

Manželé Chalupovi si nejsou ani jisti, jaké odrůdy jejich nejstarší rostlinka vinné révy je. „Buď to bude réva amurská nebo pobřežní Ania. Ale taky to může být něco úplně jiného nebo kombinace obou. Tuto vinnou révu mají ve Znojmě u každého domu. A nikdo vlastně neví, kde se tam vzala,“ zauvažoval Miroslav Chalupa.

Pruty vyrůstající z letitého dřeva byly i letos doslova obsypány trsy temně fialových plodů. S bohatou úrodou si ovšem Chalupovi stejně jako každý rok dokážou hravě poradit. „Něco si vezmou děti, něco rozdáme. A když nám nějaké hrozny zbudou, tak je vylisujeme a uděláme burčák,“ usmála se Alena Chalupová.

Ještě před pár lety měli Chalupovi za domem vinohrad se sto padesáti rostlinami vinné révy. Dnes jich už ale mají pouze šedesát. „Kvůli mému zdravotnímu stavu jsme to museli omezit. Ale vinohradu se nevzdám, ten mě drží nad vodou. Dává mi sílu, dodává energii,“ svěřila se se svou náklonností k dlouhým řádkům zelených rostlin, které jsou na Vysočině k vidění pouze velmi vzácně, rodačka ze Znojma.

Do Bohdalce za Chalupovými v poslední době míří lidé z celé Vysočiny. Jezdí se nejen podívat na jejich vinohrad, ale také si přijíždějí pro radu. „Hodně jezdívají kvůli pergolám. Chtějí je mít porostlé vinnou révou, a tak se přicházejí zeptat, jakou odrůdu zvolit,“ potvrdil Miroslav Chalupa.

Vypěstovat si doma vlastní vinnou révu ovšem není tak jednoduché. Stanoviště nesmí být zastíněné ani přespříliš slunné. A nesmí být ani na větrném místě. „Alespoň jedna strana by měla být chráněná. A víno taky potřebuje sluníčko aby bylo sladké, ale nesmí ho být zase moc, aby se rostliny nezapařily. A musí mít vodu. Stanoviště se prostě musí rostlině přizpůsobit. Nelze ji kamkoliv zasadit a myslet si, že to poroste. Každé chce svoje,“ vysvětlila Alena Chalupová, která také návštěvníkům toužícím po rostlince obsypané sladkými hrozny radí nakupovat zejména ty kultivary, které nejsou určeny do skleníku.
Manželé Chalupovi pěstují vinnou révu v Bohdalci už od roku 2007.
„Odrůd je strašně moc, ale na Vysočinu se všechny nehodí. My jsme jich zkoušeli pěstovat několik, ale některé tady prostě nešly. Třeba muškát, to je moc dobré víno, ale u nás hned chytl plíseň. Museli jsme ho zlikvidovat. Nechali jsme jen jednu jedinou rostlinku, nemáme ji ale ve vinohradu, ale u sklepa, tam se jí docela daří,“ řekla Alena Chalupová.

Vinaři z Bohdalce v počátcích svého pěstování vinné révy rostlinky na zimu přikrývali. Teď už to ale nedělají, vědí, že zima na Vysočině jim nijak neublíží. „Ony se té zimě přizpůsobily. Vůbec jim nevadí. Když napadne sníh, jsou jako pod peřinou. Ale ani holomrazy rostlinám neublíží. Mnohem horší bývají květnové mrazíky, ty dokážou nadělat pěknou paseku. To nám bylo kolikrát do breku,“ přiznali manželé Chalupovi.

Mnozí návštěvníci by si rádi z Bohdalce také odvezli sazenice kultivarů, jejichž pěstování se už na Vysočině už osvědčilo. Někdo má občas štěstí, pokud majitelé vinohradu nějaké mají, rádi se o ně podělí. Ovšem nemohou vyhovět všem. „Nejsme podnikatelé, sazenice neprodáváme. A také jich moc nemíváme. Manžel rostliny sice řízkuje, takže sem tam nějakou rostlinu darovat můžeme, tolik jich ale zase není,“ poznamenala Alena Chalupová.

I přesto, že nemohou splnit každé přání, mají Chalupovi pro všechny obdivovatele svého vinohradu a případné tazatele dveře stále otevřené. „Jezdí lidé z Nového Města na Moravě, z Křižanova, ze Svratky, ze Zvole i z dalších míst. Rádi poradíme a vysvětlíme, jak vinohrad zakládat i ošetřovat,“ prohlásili unisono Alena a Miroslav Chalupovi.