VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zpětná vazba je pro nás povzbuzující injekcí, říká Vojtěch Zikmund

Nové Město na Moravě – Celostátní ocenění Neziskovka roku v kategorii Střední neziskovka získal za letošní rok Domácí hospic Vysočina, který má své hlavní sídlo v Novém Městě na Moravě. Za dobu svého působení už jeho zaměstnanci pomohli stovkám klientů.

15.12.2017
SDÍLEJ:

Každodenní činnost pracovníků Domácího hospice Vysočina není vůbec jednoduchá.Foto: archiv Domácího hospicu Vysočina

Posláním domácí hospicové péče je zejména podpora a pomoc vážně nemocným lidem v konečném stádiu nemoci. Jejich pomoc se vztahuje nejen na samotné umírající, ale také na rodinné příslušníky a jednotlivce, kteří se rozhodli o nemocnou blízkou osobu pečovat v domácím prostředí, což není vždy jednoduché.

„Naše organizace vznikla v roce 2000 v Novém Městě na Moravě a od roku 2005 začala poskytovat domácí hospicovou péči. V roce 2008 jsme se rozšířili i do Jihlavy. A v roce 2014 jsme otevřeli naše další pracoviště ve Velkém Meziříčí, které se ujalo a funguje také velmi dobře,“ popsal historii Domácího hospicu Vysočina jeho dlouholetý ředitel Petr Havlíček.

Ocenění Neziskovka roku 2017 by se dalo vnímat také jako dárek k jeho plánovanému odchodu. „Přišel důchodový věk a já to hodlám respektovat. Budu do důchodu odcházet spokojený. Naše společnost je pevnou součástí krajské sítě poskytovatelů těchto služeb, jsme podporováni jak Krajem Vysočina, tak i městy a obcemi. A zároveň i mnoha sponzory z řad právnických i fyzických osob. Díky nim se můžeme v klidu soustředit na práci. Zmíněné ocenění ovšem Domácí hospic Vysočina nezískal pouze mou zásluhou, byla takto oceněna práce všech našich zaměstnanců,“ podotkl Petr Havlíček.

Každodenní činnost pracovníků Domácího hospice Vysočina není vůbec jednoduchá, spíše naopak. Denně se setkávají s lidmi trpícími úpornými bolestmi a s rodinnými příslušníky, kteří se o umírajícího starají. Ti se často nacházejí v podobně vypjaté situaci poprvé. Péče o nemocného je určitě velmi náročná, lidé z hospicu jim však pomáhají nejen s ošetřováním těžce nemocného, ale dodávají jim i neméně důležitou psychickou podporu.

„Přicházíme ve chvíli, kdy lékař konstatuje, že léčba už nezabírá, že pacient je nevyléčitelně nemocný. V tu dobu se už pouze zabezpečují jeho životní funkce a potlačuje se bolest. Většina nemocných jsou onkologičtí pacienti a jejich bolesti jsou nesmírné. Spolupracujeme s lékaři, ti nám předepisují medikamenty a my tak můžeme podávat infuze či nabídnout dávkovače s léky tišícími bolesti,“ vysvětlil část pomoci, kterou je domácí hospic schopen poskytnout, jeden ze zaměstnanců této neziskové organizace Vojtěch Zikmund.

Povídání a podpora pomáhá

Každý tým, zabezpečující hospicovou péči, je složen ze zdravotníků a sociálních pracovníků. Druzí jmenovaní poskytují neocenitelnou pomoc zejména rodinným příslušníkům, kteří o nemocného čtyřiadvacet hodin denně pečují. „Hodně si s nimi povídáme a snažíme se je podpořit. Tím, jak nemoc postupuje a prohlubuje se, je práce sociálního pracovníka čím dál důležitější. Musí rodinu udržet v takové náladě, aby péči i nadále zvládala. Často je to hodně smutné,“ poznamenal Vojtěch Zikmund.

Práce v domácím hospicu je velice psychicky náročná. Velkou roli v této službě hrají emoce, kterých je okolo umírajícího vždycky více než dost. Přesto i zaměstnanci hospicu mívají důvody k radosti a úsměvu, zvláště když vidí, že jejich práce má opravdu smysl, že dokázali lidem pomoci.

„Zrovna nedávno k nám přišel pán, jemuž zemřela maminka, k níž jsme docházeli. Byl hrozně rád, že se mamince splnilo přání zemřít doma. Že to jako rodina ustáli až do konce. Lidé se se smrtí bližního daleko lépe vyrovnají, když si pro něj smrt přijde v rodinném kruhu, než když dostanou telefonát z nemocnice. Často přijdou a děkují, což je velmi příjemná zpětná vazba,“ řekla další zaměstnankyně Domácího hospicu Vysočina Hana Brnická. „Zpětná vazba je pro nás velkou povzbuzující injekcí,“ přitakal Vojtěch Zikmund.

Ne všechny návštěvy u těžce nemocných jsou jen smutné. „Právě nyní, v předvánočním čase, se téměř v každé domácnosti peče cukroví, voní to tam vanilkou a my si s lidmi vyprávíme. Často vzpomínají, jak slavili Vánoce dříve, vykládají nejrůznější historky a dokážou se alespoň na chvilku odpoutat a zapomenout na nemoc. Zasmějí se, oči se jim rozzáří a je jim i nám dobře,“ přiblížil příjemné adventní chvilky Vojtěch Zikmund.

Podle něj je čas Vánoc mnohem náročnější pro pozůstalé. Pro ty, kterým jejich nejbližší už „odešli“. „I s nimi udržujeme kontakt. Oni si ztrátu mnohem více uvědomují. Zvláště pokud jde o první Vánoce bez milované osoby. Vánoční svátky měli dříve spojeny s radostí a s veselím a nejednou zažívají citelnou ztrátu,“ uvedl Vojtěch Zikmund.

Ne všichni, kteří doma o své blízké pečují, podlehnou obavám a smutku. Někteří lidé dokáží i ostřílené pracovníky hospicu pořádně překvapit. „Jezdili jsme i za dvojicí žen, dcera se starala o těžce nemocnou maminku, a obě byly doslova nad věcí. Byly tak optimistické, že i nás dokázaly vždycky povzbudit. Dokud s námi maminka dokázala komunikovat, byla neobyčejně příjemná a vtipná. Tuto domácnost prolínala velmi zvláštní, pozitivní energie. A když pak maminka zemřela a dcera nám poslala parte, bylo naprosto jiné, než na jaké jsme zvyklí. Vzpomínám si, že na něm byli motýli. Bylo vidět, že nic nekončí, ale pokračuje. Přišlo mi to jako okno směřující někam. Nebyl v tom naprosto žádný smutek, naopak,“ zavzpomínal Vojtěch Zikmund.

Zájem je veliký

Domácí hospicová péče je čím dál více žádaná. „Povědomí o této službě za poslední rok velmi vzrostlo, zájem je veliký. Bohužel nemůžeme uspokojit tolik klientů, kolik bychom chtěli, narážíme na nedostatek zaměstnanců, zejména zdravotních sester,“ posteskl si Petr Havlíček.

Zaměstnanci hospicu se s bolestí, lidským utrpením a se smrtí setkávají prakticky denně. Mají to v náplni své práce. Přesto i oni zažijí občas překvapení v podobě zázračného uzdravení. „Stalo se to. Kolegové se starali o pána s velmi vážným onkologickým onemocněním. Lékaři mu nedávali žádnou naději, tvrdili, že je to jen otázka několika týdnů, nanejvýš měsíců. A on se uzdravil,“ prozradil příběh končící happyendem Vojtěch Zikmund.

Autor: Helena Zelená Křížová

15.12.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zmatkaři z Dobronína slaví letos 25. výročí.
2

Zmatkaři z Dobronína slaví letos 25. výročí

Ilustrační foto.

Bílá stopa zve běžkaře ven

Husa bez provázku a výcvik lavinových psů: prohlédněte si videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve dnech 18. a 19. ledna 2018.

Nemocnice Jihlava uspěla

Jihlava – V desátém ročníku odborné celostátní soutěže Bezpečná nemocnice skončila na druhém místě Nemocnice Jihlava.

Útulky ve švech nepraskají, větší nápor se čeká až odrostou štěňata

Vysočina – Útulky plné nechtěných štěňat nebo polekaných psů, kteří svým pánům utekli při novoročních oslavách. Takové jsou obecně zažité představy o stavu útulků po Vánocích. Situace je ale zatím klidná. Útulky čekají přírůstky až v únoru nebo v březnu, kdy darovaná štěňátka odrostou.

Výhru Sparty režíroval navrátilec z KHL Buchtele

Jihlava - I když se v probíhajícím ročníku hokejové extraligy Spartě nedaří podle představ, její jméno diváky táhne. Jihlavský stadion zažil v novém roce první pětitisícovou návštěvu, která však viděla porážku svého týmu 4:2. Ústřední postavou utkání byl s jedním gólem a dvěma asistencemi Jan Buchtele, jenž po návratu z KHL odehrál za Pražany první zápas.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>