Ačkoli trasy zůstávají stejné, každá plavba je oproti předchozí odlišná. „Jiný přitom bývá nejen vítr a přistávání. Ona se mění i příroda okolo. Přehrada vypadá jinak na jaře, v létě, na podzim i v zimě. Čaruje také hladina vody, kdy stoupá a klesá a ukáže i to, co je jindy zatopeno. V létě jsou nádherné například podvečerní plavby. Pokaždé je na co koukat. Mě samotnou to vnitřně uklidňuje,“ říká s úsměvem Matyášovská.

Cesta ke kapitánské hodnosti byla dlouhá. „Udělala jsem si prvně lodnické zkoušky. Na ty kapitánské jsem zprvu ani nepomyslela. Prvně ten nápad dostali kolegové a kamarádi. Já si neuměla představit přistávat s lodí, protože to není jednoduché. Ale pomohli mi a stále mě podporují. A nakonec z toho kapitánské frčky,“ usmívá se Matyášovská. Její domovský přístav je v Přerově. „Tam mi řekli, že jsem první, kdo to získal po změně legislativy. A ještě žena k tomu,“ vysvětluje.

DÁLE SE DOČTETE:

• Co zažila při plnění kapitánských zkoušek?

• Jak se cítí ve své nové hodnosti kapitána?

• Jak je to s vodním provozem?

Sobotní plavba po Dalešické přehradě.
Neobvyklé pohledy a nízká hladina. Dalešická přehrada odhaluje skrytá zákoutí

Nově se totiž místo označení kapitán používá slovo vůdce. „Spolu s tím se změnily i zkoušky. Například jsem při nich musela řídit i větší loď, než máme na přehradě. Naše váží třicet tun, jenže zkoušky jsem musela dělat na lodi, která vážila sto tun. Sem by se skoro ani nevešla,“ vzpomíná Matyášovská. Hodiny času musela věnovat také teoretické přípravě. „Zabere to hodně času. Na lodníka se učíme na čtyři sta otázek, kapitán jich má tisíc, takže je to mnohem těžší,“ popisuje s tím, že takové vypětí kvůli možnosti řídit loď stálo za to.

Přestože už má hodnost kapitána neboli vůdce, Matyášovská přiznává, že je stále na začátku. „Považuju se stále za učedníka, mám se pořád co učit. Nemám desetiletou praxi jako kolegové. Podmínky se neustále mění. A to i při jedné plavbě. Vyžaduje to neustále pohotovost a pozornost. Je najednou jinak silný vítr, vlny se změní, hladina taky,“ vyjmenovává kapitánka.

Naši zimní výletní loď osud Titanicu potkat nemůže, říká kapitán
Zimní výletní loď osud Titaniku potkat nemůže, říká kapitán z Dalešické přehrady

Faktorem jsou i lidé. „Cestující bývají super a dokážou plavbu zpříjemnit. O trochu horší to je s provozem na přehradě. Když je pěkné počasí, tak na hladině plují čluny, skútry nebo kajaky. Jenže ne všichni řád respektují. Občas si člověk říká, jestli jsou nerozumní nebo chtějí riskovat život. I když loď zastavíme, tak má setrvačnost a furt jede. Není to jako auto, které po sešlápnutí brzdy zastaví,“ upozorňuje Matyášovská.