S Ridinou se teď opět potkáme. Společnost STOB (Stop obezitě) nás spolu s dalšími odbornicemi pozvala při příležitosti Světového dne obezity na středeční diskusi s názvem Necpi se a cvič! Řešení, nebo škodlivá nálepka?

„Nálepkování, tedy stigmatizace lidí s obezitou zaznívá v současném světě stále častěji. Během diskuse budeme hledat odpověď mimo jiné i na otázku, nakolik je tělesná váha daná pouze životním stylem každého z nás a nakolik může být ovlivněná faktory, které ne vždy máme pod kontrolou,“ zve zakladatelka STOBu psycholožka Iva Málková na pražskou akci, která bude zdarma probíhat i on-line. Každý člověk si zaslouží respekt, ať už jeho tělo vypadá jakkoliv, zdůrazňuje Ridina Ahmedová.

Proč  jste se do podcastu Sádlo, upozorňujícího na obrovský tlak na ženský vzhled, pustila?
Už před jeho vznikem jsem delší čas přemýšlela, jak mne poznamenalo, že jsem celý život poslouchala poznámky na svůj vzhled. Cítila jsem kvůli nim, že to, jaká jsem, není v pořádku. Člověk s tím nějak žije, ale ovlivňuje ho to, protože každá ta věta, ten náznak šikany je zraňující.

Neblahé zkušenosti s dietami typu vajíčková, banánová, ovocná a s dalšími přivedly ženy, bojující s nadbytečnými kily, až do kurzů STOBu
Nejrychlejší dieta na hubnutí? Češi sahají až po bizarních metodách a riskují

Jako malá jsem bývala tlustá holčička. Dobře vím, o čem mluvíte…
„Podívej se na tu prdel. Je to tlustoprdka. Jsi hroch. Místo abys nežrala, tak tady fňukáš…,“ to všechno ženy slýchají. Proto jsem udělala podcast Sádlo. Nechtěla jsem mluvit o sobě, ale hrozně mě zajímalo, kolik nás je, komu zásadně do života bolestivě zasahuje to, že nevyhovujeme představám druhých lidí. Vyslala jsem výzvu na Facebook, že hledám ženy, které by o tomto byly ochotné v radiu mluvit.

Co se dělo dál?
Následovala smršť reakcí, napsaly mi stovky lidí. A mně začalo docházet, že tohle řeší skoro každá žena. Bez ohledu na to, jak je hubená nebo tlustá. Vždycky je něco, kvůli čemu si připadá nedostatečná. Nikdo nevyhovujeme tomu pomyslnému ideálu krásy. Takže všechny trpíme pocitem, že selháváme v tom, jak bychom měly vypadat. Žen, které jsou toho ušetřeny, je minimum.

Nazýváte takové tlaky na ženský vzhled šikanou.
Ano, vnímám to jako určitý druh násilí. Nikdo nemá právo druhé lidi šikanovat, urážet, ponižovat nevyžádanými posměšnými komentáři.

Proč nevhodné poznámky tolik škodí?
Slovo je jako zbraň. Dokáže hluboce ranit. Některá slova si pamatujeme i desítky let, nebo celý život. Zásadně nás to formuje. A přitom si to vezměme – co všechno ovlivňuje to, jak vypadáme? Je toho tolik! Možná máme za sebou úraz, který nám znemožnil se hýbat. Možná užíváme léky, které zvyšují nebo snižují chuť k jídlu? Naučili jsme se od rodičů, jaké jídlo prospívá a jaké škodí? Máme dost peněz na kvalitní, ale dražší potraviny? Bydlíme ve městě mezi auty nebo na vesnici mezi lesy? Jsme ve spokojeném vztahu nebo se trápíme? Máme za sebou těhotenství, které naše tělo proměnilo? Těch věcí, které ovlivňují náš vzhled, je kupa. A přesto, když vidíme člověka na ulici, tak jej často soudíme, ačkoliv o něm nic nevíme.

Hadza má fyzické aktivity za den asi tolik jako průměrný Američan nebo Evropan za týden.
Potřebujete zhubnout? Pomůže převratný objev ze života afrického kmene Hadzů

Naše generace byla vychovaná tak, že se všem s kily navíc říkalo „Nežer!“ Jak tyto zažité vzorce změnit?
Jednou z cest je vyslechnout si výpovědi obětí slovní agrese. A slovo oběť mi tady vůbec nepřipadá přehnané. Jsou to oběti určitého typu násilí, které je považováno za legitimní, normální. Ale pak slyšíte, že ponižující hodnocení dohnala jednu dívku k pojídání projímadel až do stavu, že omdlívala ve škole. Že jiná přestala jíst a začala se řezat za to, že se někdy najedla, a skončila na psychiatrii. Že žena, která má dvě malé děti, není schopná se jim věnovat, protože pořád cvičí, aby neztloustla. A pak se přejí a sní pecen chleba a deset nanuků na posezení. A pak jde zase cvičit, protože se trestá. To nejsou výjimky, takových žen jsou tisíce.

Vy nemáte tendenci hubnout?
Mám. Myslím si, že jsem docela šikovná žena, ovšem udržet si relativně štíhlé tělo je pro mne jedna z nejtěžších výzev v životě, prostě se mi to nedaří. Určitě bych se cítila líp, kdybych byla lehčí, denně to řeším. Moje meta ale není vypadat jako nějaká modelka. Především se snažím jíst zdravě, vynechávám bílou mouku a rafinovaný cukr. Víc než o vzhled mi v tuto chvíli jde o to, abych byla v dobré zdravotní kondici. Ale když se učím mít svoje tělo ráda takové jaké je, mnohem lépe se mi o něj i pečuje. Protože mi na něm záleží. Jiné mít nebudu.