Dobrá zpráva na začátek. Riziko těžkých zranění při nehodě v moderním autě klesá. Samozřejmě díky nejrůznějším bezpečnostním prvkům.

„Člověk může vyváznout bez zranění, i když to auto po nehodě nevypadá nejlépe. U starších vozů jsou však deformační zóny tristní, pak jsou zranění často mnohočetná,“ uvedla Lucie Mikisková z olomoucké záchranky v dalším díle videocastu Deník s nadhledem, který moderuje Roman Štěpánek.

Je lepší být při nehodě nepřipoutaný?

Traumatická zranění hlavy, páteře a dolních končetin. To bývají nejčastější vážná zranění, ke kterým při dopravních nehodách dochází.

„Setkáváme se i s případy, kdy pacient vyletěl oknem, protože nebyl připoutaný,“ popsala Lucie Mikisková.

Samozřejmě se najdou situace, kdy se ukáže, že bylo lepší být nepřipoutaný. Například když šofér skončil v bezvědomí mimo vozidlo, zatímco to shořelo. „To procento je ale malé,“ uvedla.

Hlavně klidnou hlavu a výstražnou reflexní vestu

Na záchranáře se ve většině případů obracejí svědci či účastníci nehody, kteří jsou schopni přivolat pomoc. Vždy je potřeba zachovat klidnou hlavu.

„Klidně se na deset vteřin zamyslet, a říct si, co teď budu dělat,“ nabádá Lucie Mikisková.

V první řadě je potřeba zachovat si vlastní bezpečí. Například dostat se za svodidla při nehodě na vysokorychlostní komunikaci. Vždy je nutné si vzít výstražnou reflexní vestu.

Autobus po havárii u Nažidel.
Osudová jízda autem: připomeňte si 20 dopravních nehod, které zatřásly Českem

Když je jasné, že je někdo zraněný, je dobré volat přímo na linku 155, kdy následně operátor na místo vyšle i další složky, jako jsou hasiči a policie.

Stejně tak předá volajícímu veškeré pokyny k tomu, co má na místě dělat.

„I včetně rad k poskytnutí první pomoci, aby se do příjezdu zdravotníků podařilo zvýšit pacientovi co nejvíce procento záchrany,“ uvedla Lucie Mikisková, která na olomoucké záchrance působí i v roli tiskové mluvčí.

Samozřejmě je možné zavolat i na linku 112, ale tím se v případě potřeby lékařské pomoci ztrácí cenné vteřiny, jelikož operátor přepojí hovor právě na dispečink záchranky.

Lucie Mikisková s olomoucké záchranky v Deníku s nadhledem.Lucie Mikisková s olomoucké záchranky v Deníku s nadhledem.Zdroj: Deník/David Karola

Při nehodě nikam neutíkat, ruce navíc se mohou hodit

Pokud člověk nehodu oznámí (či je jen svědkem) a je patrné, že na místě jsou zranění, je žádoucí na místě počkat až do pokynu zdravotníků. Ti totiž mohou získat cenné informace.

Svědek může záchranářům popsat, jak k nehodě došlo. Ti na základě znalosti mechanismu úrazu mohou lépe k pacientovi přistupovat. Stejně tak může dojít k situaci, například při větším množství zraněných, aby svědek zdravotníkům něco podal či přidržel.

Fotit si záchranu? To se vážně nedělá

A co dokáže při záchraně naštvat?

Když se lidé srocují kolem záchranářů. Nebo si zásah dokonce fotí a natáčejí na mobilní telefon. Navíc je ošetřující tým jen v situaci, že jediné, co jim mohou říci, je ve finále jen věta typu, aby jim nechali dostatek prostoru a klidu na záchranu.

Pokud si nehodu natáčejí řidiči kolemjedoucích vozidel, je jen kousek k tomu, že kvůli nepozornosti dojde v další nehodě.

Lucie Mikisková s olomoucké záchranky s moderátorem Romanem Štěpánkem.Lucie Mikisková s olomoucké záchranky s moderátorem Romanem Štěpánkem.Zdroj: Deník/David Karola

A jaké mýty je třeba zbourat?

Lucie Mikisková upozornila i na některé mýty, které je nutné vyvracet při poskytování první pomoci:

  • Vytahování jazyka u zraněného – toto se opravdu nedělá. U pacienta může dojít ke křeči a zachránce může poměrně snadno přijít i o prsty, pokud je má právě v ústech zraněného. Aby se zprůchodnily dýchací cesty, je potřeba zraněného vytáhnout ven z vozidla, položit do vodorovné polohy na záda a zaklonit mu hlavu. „Tak, jako by se chtěl podívat za sebe, tahem za čelisti. Na tento úkon navede i operátor, kterému je pak potřeba říci, jak na vše pacient reaguje. Nic více není často potřeba,“ popsala záchranářka Lucie Mikisková. Pokud není možné zraněného z vozu vytáhnout, může postačit odstranění hlavové opěrky a zaklonění přímo v sedáku. V ní lze provádět i laické oživování, byť to může být poněkud složité.
  • Dýchání z úst do úst – přišlo se na to, že alespoň stlačování hrudníku může u dospělého postačit a dýchání z úst do úst nemusí být nezbytné. Zvláště v případě, že zachránce zraněného vůbec nezná a může se obávat z nákazy. „Zachránce musí chránit sám sebe,“ popsala Lucie Mikisková. Navíc se najdou i případy, kdy má zraněný zkrvavený obličej či je pozvracený. Jiná situace je u dětí, tam je dýchání z úst do úst ve většině případů žádoucí.

Zneužití linky záchranářů ubylo, zato více volají miminka

Pozitivní je, že ubylo telefonátů, kdy například děti zkoušely, zda jim jejich telefonát záchranka vezme. A to už se prakticky neděje. Je to hlavně díky tomu, že už nejsou prakticky dostupné telefonní budky. Na druhou stranu přibylo telefonátů od miminek, batolat, zkrátka malých dětí.

„Rodiče jim dají telefon do ruky, ony si je i různě koušou, žvatlají a tak mohou na záchranku nedopatřením zavolat,“ popsala s mírným úsměvem Lucie Mikysková.

  • Kdo rozhoduje o tom, že přiletí vrtulník a kolik je vrtulníkových základen v ČR?
  • Kdy musí záchranka přijet?
  • Musí člověk pomoci při nehodě ostatním?
  • Co je to vlastně traumaplán a kolik musí být pro jeho zpuštění zraněných?
  • Proč nemusí vždy v záchrance přijet lékař?
  • Jak se lze na krizovou situaci připravit?

Nejen to se dozvíte v dalším díle videocastu Deník s nadhledem s Lucií Mikiskovou. Další díly videoseriálu Deník s nadhledem najdete ZDE.